Měla to být zakázka, která dá dohromady dvě znesvářené strany. Ministerstvo obrany počítalo, že modernizací 33 houfnic DANA za 1,27 miliardy, kterou svěřilo firmám Tatra Trucks a STV Group, trochu uklidní situaci na českém trhu. Zřejmě i proto bývalý ministr Martin Stropnický v roce 2016 překvapivě změnil své plány na koupi nových děl.
Zástupci firem STV Group a Czechoslovak Group, které Tatra Trucks patří, se pak skutečně sešli u stolu a začalo se řešit, jak se o projekt podělí. Šlo o poměrně zásadní moment: obě společnosti se zaměřují na podobný sortiment a obyčejně mezi nimi vládne řevnivost.
Toto „příměří“ ovšem skončilo na přelomu letošního ledna a února. Neslavně. Tehdejší ministryně Karla Šlechtová (ANO) oznámila, že plány na modernizaci nedávají smysl, a proto je zrušila. „Pokud chceme mít moderní armádu, musí být moderní i její výzbroj. Nebráním se nákupu většího počtu nových děl splňujících standardy NATO,“ řekla týdeníku Euro.
Šlo už o její druhý krok, kterým naštvala české zbrojaře. Prvním bylo zrušení resortní sekce průmyslové spolupráce, jež se starala o komunikaci s domácími výrobci vojenského materiálu. I díky ní firmy věděly, co zhruba ministerstvo chystá, a mohly se na zakázky v předstihu připravovat. Někteří se teď proto zlobí, že opět může vzniknout skupina „privilegovanějších“. Tedy firem, které budou mít k informacím přístup dřív než ostatní.
Takhle tedy nyní vypadá situace na českém zbrojním trhu: mezi hlavními výrobci vojenských technologií panuje napětí, a že by našli společnou řeč, je téměř nemožné.
Je to o referencích
Jedním z těch, kdo dnes sleduje dění s nadhledem, je Antonín Seďa (ČSSD). Dlouhodobý poslanec a člen branného výboru svůj mandát loni neobhájil, a tak se nyní ve „svém“ Uherském Hradišti soustředí na komunální volby. Rád by se tu na podzim stal starostou.
„Je jasné, že to nikdy nebude optimální,“ komentuje vztahy v našem obranném průmyslu. Hlavní zádrhel vidí v tom, že se čeští výrobci nedostali k žádné strategické armádní zakázce. Nejde jen o modernizaci houfnic, ale třeba i neúspěšnou vizi visegrádských zemí o sestavení vlastního mobilního 3D radaru.
„Chybí tady koordinační role ministerstva obrany. Důležité je, aby resort dlouhodobě plánoval a dělal transparentní výběrová řízení,“ nabízí Seďa recept na uklidnění domácího trhu. Tak by prý mohlo dojít k přetrhání klientelistických vazeb některých firem na ministerstvu či přímo v armádě.
O problémech kolem armádních zakázek čtěte:
Těžká hodina paní Karly. Vyšetřování miliardových zbrojních kontraktů odhalilo pnutí uvnitř hnutí ANO
Svá slova opírá o mnoho rozhovorů se zástupci obranného průmyslu. Dnes Seďa říká, že si k němu sice zbrojaři příliš nedovolovali, ale věděli, že se na něj můžou obrátit. „Určitě nějaké dopisy nebo setkání byly, vždycky jsem se to pak snažil řešit s Jiřím Hynkem, prezidentem obranné asociace,“ pokračuje Seďa.
Řevnivost uvnitř malého českého rybníku si vysvětluje tím, že každá domácí firma potřebuje vlastní výrobek nejdříve prodat „své“ armádě, aby měla referenci pro další zákazníky. Prosadit se na zahraničních trzích je potom snazší. Tak to třeba dělá bavorský vrtulníkový výrobce Airbus Helicopters. Prvním zákazníkem pro jeho stroje H145M byly speciální jednotky německé armády, jež nyní pomáhají firmě s propagací vrtulníku.
Neúspěšné příklady
Něco podobného se v Česku mělo stát i v roce 2015. Tehdy vrcholil kontrakt, v němž si vojáci chtěli pořídit obrněné kolové transportéry s cedulkou Made in Czech Republic. Vybíralo se mezi vozem Vega z dílen SVOS Přelouč a Titusem, za nímž stojí kopřivnická Tatra a francouzský Nexter Systems.
Obrana tehdy zakázku manažersky nezvládla. Navenek příliš nekomunikovala, a když si vybrala titusy, nedokázala své rozhodnutí zdůvodnit. Zásadní potíž zřejmě vězela v tom, že Vega stála na podvozku Tatra. A Jaroslav Černý, majitel SVOS Přelouč, prý nedokázal zaručit, že kopřivnická automobilka - primárně zaměřená na konkurenční titusy - mu komponenty dodá.
Efekt takové situace byl jediný: kdekoliv se Černý potkal se zástupci ministerstva obrany, tam se s nimi veřejně pouštěl do nepříjemných debat. A pod tím vším bublal ještě větší spor s Tatrovkou, které už tehdy spoluvládl Jaroslav Strnad ze skupiny Czechoslovak Group.
Neprošlo to. Modernizace houfnic DANA byla zrušena, příměří v českém rybníce skončilo.
Trpkou tečku této strkanici dodává fakt, že nákup titusů nebyl dodnes podepsán. Uvízl na chybějící bezpečnostní prověrce firmy Tatra Trucks. Czechoslovak Group proto jako nového dodavatele šestikolových obrněnců za 4,8 miliardy korun bez DPH vybrala svou pardubickou radarovou firmu Eldis. Ta bezpečnostní prověrku podle standardů NATO dlouhodobě má. Změnu dodavatele už schválilo kolegium ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO).
Podobně dopadl i výběr neprůstřelných vest na přelomu let 2014 a 2015. O zakázku měly české firmy velký zájem, obrana totiž počítala, že za skoro 2300 „balistik“ může dát až 170 milionů korun. A kdo v obchodu uspěje, ten se s velkou pravděpodobností může těšit na další objednávky.
I proto bylo kolem tendru rušno. Ukázalo se, že některé potřebné patenty na maskovací vzory či součástky drží jedna firma, která se o ně ale údajně nechtěla podělit s ostatními.
Jako vítěze zakázky pak resort pod vedením Martina Stropnického ohlásil Českou zbrojovku Uherský Brod. Ze sedmi uchazečů nabídla nejnižší cenu - 68 milionů korun. Jenže ani její vesty dodnes vojáci ve skladech nemají. Resortní úředníci nedokázali průběžně kontrolovat jakost materiálu ve výrobě. Zbrojovka se s resortem soudí, armáda musela neprůstřelné vesty shánět jinde, třeba i ve Spojených státech.
Přemnožený Strnad
Člověk si dnes nemusí s lidmi ze zbrojních firem povídat kdovíjak dlouho, aby zjistil, že kromě „macešského“ chování ministerstva obrany se jim nelíbí ani velmi široký záběr skupiny Czechoslovak Group, která se tak dostává k řadě zakázek. Kromě kolových obrněnců Titus a Pandur má díky podílu v kopřivnické Tatře zajištěny dodávky náklaďáků pro vojsko, zakoupením pardubické Retie se zase dostala ke kontraktu na mobilní radary MADR. Přes další firmu z města perníků Eldis si sáhla na zakázku na letištní radary, další součást rodiny - šternberská Excalibur Army - zase dodává náhradní díly na pásové obrněnce BVP-2.
Jsou to poměrně velké zakázky za stovky milionů, nejde ovšem o nijak nový trend. V minulosti bylo takových etap několik. Jednou požíval podobnou hegemonii díky dodávkám letadel CASA pražský Omnipol, jindy zase MPI Group. Jak třeba v květnu 2010 napsaly Hospodářské noviny, koncernu MPI Group podnikatele Michala Smrže velmi prospěla éra jeho přítele Martina Bartáka na obraně. Zatímco před nástupem Bartáka do resortu dodaly Smržovy firmy armádě materiál v hodnotě necelých deseti milionů korun, za jeho působení činila celková cena kontraktů - většinou bez otevřené soutěže - už 850 milionů. „Moje firma se o zbrojní zakázky uchází již od roku 1993 a nemá to žádnou relevanci s tím, koho znám, či neznám“ bránil se tehdy Smrž.
A aby soukromé firmy měly ještě víc důvodů ke třenicím, realitu na trhu ohýbají státní podniky. Ty jsou pro ministerstvo obrany prioritním partnerem. Proto chtějí zahraniční zbrojovky usilující o české zakázky spolupracovat především s nimi.
Obrana: Stejná šance pro všechny
„Radikálně se to zhoršilo, protože armáda téměř ztratila schopnost definovat své potřeby a nakupovat a vytvořit celý program nákupu materiálu,“ popisuje současné tření uvnitř trhu Jaroslav Štefec, bývalý ředitel dnes už neexistujícího Národního úřadu pro vyzbrojování. „Ještě víc se prosazují obchodní firmy než výrobní,“ zlobí se.
Přečtěte si rozhovor:
Do hry se vrátili spekulanti, komentuje soupeření Zbrojařů Hynek
Ministerstvo obrany však kritická slova dlouhodobě odmítá. A rovněž si nemyslí, že by mohly mít některé společnosti díky svým úzkým vazbám na úředníky lepší informace než konkurence. „Všechny firmy mají stejné příležitosti, všem poskytujeme veškeré informace, navíc organizujeme průmyslové dny, průzkumy trhu a vyzbrojovací konference, v rámci kterých mohou firmy sledovat plány akvizic od samého počátku,“ reaguje Jakub Fajnor z tiskového oddělení resortu.
Nicméně sám ministr Lubomír Metnar (ANO) v nedávném rozhovoru pro Právo uvedl, že se mu nelíbí, když se úředníci pracující na tendrech setkávají se zbrojaři. „Ti, kteří zakázky zpracovávají, nemohou dělat obchodní činnost, to musejí dělat jiní lidé. Jak jinak chcete zabránit podezření z lobbismu a klientelismu?“ prohlásil.
Jestli zrovna toto chtěli slyšet čeští zbrojaři od nového ministra? Spíš ne. Naopak se ještě zřetelněji potvrdilo, že po lednovém zrušení sekce průmyslové spolupráce to mezi resortem a byznysem bude dál skřípat, což ještě víc prohloubí nepřátelskou atmosféru uvnitř zbrojního průmyslu.
České zbrojení
Zbrojní a obranný průmysl má v českých zemích dlouhou tradici. Dnešní situace je sice už spíše jen karikaturou toho, jak odvětví vypadalo mezi dvěma světovými válkami, ale stále v něm pracují stovky špičkových odborníků. Tady jsou ti, kdo zbrojní výrobu reprezentují dnes.
| Pozemní technika |
|---|
| • Czechoslovak Group (akcionářem je v Nizozemsku registrovaná Czechoslovak Group - Michal Strnad, syn Jaroslava Strnada)
Skupina původně zaměřená na repase staré techniky se dostala i k několika výrobcům včetně kopřivnické Tatry, dnes nabízí i nové technologie, jako jsou třeba vozidla Pandur. |
| • Praga-Export (Petr Ptáček)
Síla firmy spočívá v exkluzivní smlouvě s italskou automobilkou Iveco, která je důležitým partnerem české armády - teď bude chemické vojsko pořizovat dalších osmdesát těchto automobilů. |
| • STV Group (předsedou správní rady je Martin Drda, jediným akcionářem je pražská STV Invest)
Firma se zaměřuje především na generálky a modernizace těžké techniky, v Poličských strojírnách vyrábí munici. |
| • SVoS Přelouč (Jaroslav Černý)
Byznysplán středočeského podniku stojí na obrněných vozidlech; ať už lehkých verzí, kdy pancéřují terénní auta, nebo vývoji vlastních - i těžších - modelů. |
| • Zetor engineering (dceřinka Zetoru)
Zatím jde o velkou neznámou, odvážné plány firmy ale dráždí konkurenci; její schopnosti odkryje chystaný tendr české i slovenské armády na lehká útočná vozidla 4×4. |
| Letecká technika |
|---|
| • Aero Vodochody (Penta Investments)
Letecký výrobce se v posledních letech vrátil k produkci kompletních letounů, po modelech L-39 NG a L-159 Alca nyní Aero představilo i projekt F/A-259 Striker pro tendr amerických vzdušných sil. |
| • Zenit (Petr a Martin Hávovi)
Pro českou armádu šlo dřív o velmi důležitého zprostředkovatele oprav vrtulníků W-3A Sokol polské výroby, dnes už obrana komunikuje s polskou stranou přímo. |
| • První brněnská strojírna Velká Bíteš (PBS Group)
Velmi silně exportně zaměřený výrobce leteckých motorů kromě jiného vyrábí i pomocné startovací energetické jednotky pro rodinu vrtulníků Mil. |
| Radarové a komunikační systémy |
|---|
| • Eldis Pardubice (Czechoslovak Group)
Jeden z „pohrobků“ pardubické Tesly se specializuje na aktivní přehledové radary. |
| • Era Pardubice (Omnipol)
Další nástupnická firma Tesly, která se proslavila pasivními sledovacími systémy Věra. |
| • Saab Czech (Saab Aktiebolag ze Švédska)
Slavkovská dcera velkého švédského výrobce sází hlavně na vývoj taktických simulátorů. |
| • Retia (Czechoslovak Group - Michal Strnad)
Další pardubická společnost se zaměřuje na komunikační zařízení, systémy velení palby nebo radary s krátkým dosahem. |
| • Pramacom-HT (Augustin Sobol)
Působí na českém trhu už od 90. let, kromě komunikačních systémů se zaměřuje i na optoelektroniku. |
| Výzbroj |
|---|
| • Česká zbrojovka Uherský Brod (René Holeček)
Kromě výroby zbraní se tradiční společnost soustředí na balistickou ochranu - neprůstřelné vesty. |
| • Explosia (ministerstvo průmyslu a obchodu)
Pardubická státní společnost nabízí trhaviny i náboje do houfnic. |
| • Sellier & Bellot (Companhia Brasileira de Cartuchos)
Tradiční vlašimská munička disponuje širokou nabídkou malorážní munice. |
| • MPI Group (Michal Smrž)
Obchodní firma ovládá i několik výrobců, například podnik ZVI, který dodává kanony Plamen pro letouny L-159. |
| • Meopta (Paul a David Rausnitzové, Augustin Sobol a americká Wolfi 27)
Noktovizory, zaměřovací systémy a další optické doplňky dodává ozbrojeným silám přerovská továrna. |
| Výstroj vojáka |
|---|
| • Argun (Stanislav Petr)
Výrobce neprůstřelných vest, přileb a ochranných pancéřování. |
| • Koutný (Pavel a Marcela Koutní)
Kromě civilního trhu se firma dlouhodobě věnuje i dodávkám uniforem. |
| • Tropner (STV Invest)
Podnik patřící do STV Group se v poslední době profiluje jako nová konkurence pro tradiční firmy dodávající uniformy. |
| • Prabos (Juraj Vozár a Jaroslav Palát)
Boty jsou pro ozbrojené síly jednou z nejdůležitějších součástí výstroje, Prabos patří k hlavním výrobcům. |
Pozn.: Řada firem se zaměřuje na víc oblastí, v grafice je uvádíme vždy jen v jednom segmentu
| Tržby českých zbrojařů |
|---|
| Jaký je v Česku celkový objem zbrojní výroby, z veřejných databází vyčíst nejde. Český statistický úřad tato data nezveřejňuje, protože jde o velmi malý segment (prý z důvodu ochrany individuálních ústavů). Údaj se tak dá velmi zhruba odvodit z velikosti exportu, který pro většinu českých výrobců vojenského materiálu představuje 80 až 90 procent veškeré produkce. Pokud se tedy loni vyvezlo zboží za 15,1 miliardy, celkový objem vojenské výroby mohl být 17,8 miliardy korun.
Jen pro srovnání - v roce 1987, když dosáhla zbrojní výroba v ČSSR vrcholu, činil její objem tehdejších 29 miliard korun, jak vyplývá z dat Vojenského historického ústavu. |
| Vidiny českých zbrojařů |
|---|
| Přestože naprostá většina vojenské produkce z Česka míří do zahraničí, v příštích letech budou pro domácí zbrojaře důležité modernizační kontrakty české armády, která by ráda proinvestovala až 100 miliard korun. Domácí vojenský vývoj se tak nyní zaměřuje především na:
• 1. bezpilotní prostředky (vzdušné i pozemní) • 2. bojová obrněná terénní vozidla • 3. komponenty pro pásová obrněná vozidla • 4. součástky pro dělostřelecké systémy • 5. radarové technologie a komunikační systémy 6. výstroj a výzbroj vojáka (neprůstřelné vesty, přilby, útočné pušky, noční vidění…) |
Přečtěte si komentář:
Armádní nákupy: než se obchod schválí, technika je zastaralá
Dále čtěte:
Vrchol za perestrojky. Zbrojní produkce v roce 1987 činila 29 miliard
Dobrá zpráva pro Saab: soutěž nebude, obrana dá miliony přímo
Těžká hodina paní Karly. Vyšetřování miliardových zbrojních kontraktů odhalilo pnutí uvnitř hnutí ANO
Stoprocentně letos. Metnar chce izraelské radary
