V neděli 21. února 1909 se v Lidových novinách objevila krátká noticka: „Z New Yorku došla sem zpráva, že Smetanova opera Prodaná nevěsta slavila včera večer v Metropolitan Opera Housu velkolepou premiéru. Mařenku zpívala s naprostým úspěchem krajanka naše Emma Destinnová, které připraveny nadšené ovace. Operu dirigoval brilantně známý dirigent Mahler z Vídně. Tance aranžoval Čech Bartík.“
Čeští čtenáři se tak pouze s dvoudenním zpožděním dozvěděli, že vůbec první provedení komické opery Bedřicha Smetany ve Spojených státech dopadlo na výbornou. Jedna z nejznámějších českých pěvkyň se pak do USA ještě několikrát vrátila a v prvních poválečných letech vyjela do Ameriky na poměrně velké turné.
Tehdy to mohl sotva někdo tušit, ale premiéra Prodané nevěsty a newyorské angažmá Emy Destinnové byly prvními krůčky českého hudebního průmyslu na cestě k vyšším výdělkům. Díky Smetanově opeře a slavné sopranistce - ale třeba také předchozímu angažmá skladatele Antonína Dvořáka ve Spojených státech amerických - se pozornost světového obecenstva obrátila na české země a zdejší hudební tvorba se stala žádaným artiklem.
Přesně 110 let poté je hudební byznys úplně někde jinde. Točí se v něm více než miliarda korun ročně a kapely se spoléhají stále víc na sebe. Zásadní novodobý impulz přišel před třiceti lety, kdy padl komunistický režim a zábavě se přestaly klást meze.
Byli rádi, když se jich někdo ujal
Do té doby spadá i rozjezd brněnského hudebního vydavatelství Indies Scope. Jde o značku, která je dodnes velmi úzce provázaná s českou a slovenskou muzikou. Milan Páleš spolu s Milošem Gruberem otevřeli 14. února 1990 svůj první obchod a půjčovnu s nahrávkami. „Po roce fungování vznikla značka Indies Records a vyšlo první album. Motto vydavatelství od té doby zní: Vydáváme jen hudbu, která se nám líbí,“ popisují své počátky.
Značka sice prošla před několika lety přerodem, ovšem Páleš stále hledá nadějné kapely a pomáhá jim s cestou nahoru. Úřaduje teď z Dolní Loučky na Vysočině, kam se odstěhoval, když skončila spolupráce s kolegou Gruberem. „V 90. letech byly kapely rády, když se jich někdo ujal, dneska mají víc možností,“ přemýšlí Páleš u počítače, z něhož řídí distribuci i odpovídá na e-maily umělcům.
A tak se prý často stává, že se muzikanti - pro něž je dnes velmi snadné natočit klip a ihned jej zveřejnit na serveru YouTube nebo nahrát písničku a šířit ji digitálně po internetu - nejdříve zeptají, co pro ně může vydavatelství udělat navíc. „Je toho pořád dost - cédéčka jim nemusejí ležet jen pod postelí, máme velkou distribuci, dokážeme album zpropagovat nebo poslat novinářům k recenzi,“ věří Páleš tomu, že klasickým labelům stále ještě neodzvonilo.
Přečtěte si rozhovor:
Lou Fanánek Hagen: Děti mi závidějí, jak jsem si užil devadesátky
Jedno je pravda. Stát se hudebníkem lze dnes mnohem snáz než v dobách Dvořáka, Smetany, Destinnové, nebo dokonce po revoluci. Velkou výhodou je podle Páleše fakt, že si dnes může každý bleskově sehnat a koupit jakýkoliv nástroj. I proto podle jeho odhadu vzniká zhruba pětkrát víc hudebních skupin než v 90. letech.
Ovšem, jak v rozhovoru pro týdeník Euro přiznává lídr spolku Tři sestry Lou Fanánek Hagen, ani oni si to nedělali v začátcích nijak složité. „Já, protože jsem ročník 1966, jsem si úplně užil devadesátky a děti mi to závidějí. Dokončil jsem vejšku, už jsem nešel do práce a rovnou jsme začali hrát,“ směje se dnes s limonádou v ruce dvaapadesátiletý zpěvák a textař.
85 procent autorovi
Hospodářský výsledek Ochranného svazu autorského (OSA) za loňský rok sice ještě není hotový, dokumenty z předcházejících let ale dokazují, že finanční objem hudební branže stále bobtná. V roce 2016 překonala výše poplatků vybraných za autorské licence poprvé jednu miliardu korun. Loni to už bylo 1,045 miliardy, přičemž samotným autorům a správcům jejich práv se dostalo přes 844 milionů. „Průměrná režie na pokrytí našich nákladů činí 14,5 procenta. To znamená, že z každých vybraných sto korun jde 85,50 autorovi,“ říká Kateřina Růžičková z Ochranného svazu autorského. Ten dnes kromě více než devíti tisíc tvůrců z Česka zastupuje dalších tři a půl milionu zahraničních jmen. „Pro autory hudby obecně jsou autorské odměny za užití jejich hudebních děl důležitou součástí příjmů. Pro některé jsou i jediným příjmem za tvorbu,“ pokračuje Růžičková. Další desítky milionů pak mezi české kapely a muzikanty rozdělí Intergram, jenž je zastupuje a vybírá poplatky za veřejné prezentování jejich tvorby.
Skupiny si pochopitelně v posledních letech nacházejí i jiné kanály, kudy jim proudí peníze. Nižší prodej alb si - alespoň částečně - vylepšují zisky z nejrůznějších předmětů opatřených logem. Tenhle merchandising se spolu s častým koncertováním stává pro mnohé hlavním výdělkem.
Situace, kdy se v roce 1996 prodalo 315 tisíc kusů nahrávky Šmoulí super disko šou, se už zkrátka nikdy opakovat nebude. „Čekalo se, že to bude dobré, že se prodá třeba dvacet nebo třicet tisíc desek, ale prodalo se jich přes tři sta tisíc. To je úplný nesmysl, nikdo to nechápe,“ vrací se do poloviny 90. let Lou Fanánek Hagen, který dodal šmoulím hitům texty.
Díky rozvoji internetu dnes hudebníci místo toho těží z takzvané monetizace vlastní produkce, kdy si díky reklamám připojeným k videoklipům přijdou na část výdělku z inzerce.
Odchod velkých
Když se člověk zapovídá s lidmi z branže o budoucnosti domácího hudebního průmyslu, překvapivě z jejich slov neslyší žádný pesimismus. Doby, kdy se plakalo nad koncem vinylů, kazet či cédéček, jsou zjevně pryč. Klasické fyzické nosiče sice budou stále méně důležité (pokud tedy pomineme fajnšmekry), nicméně s masivním rozšířením chytrých telefonů a rychlého internetu dostávají hudebníci snad ještě lepší nástroj.
A celkem paradoxně prý české muzice pomohla i skutečnost, že se odtud stáhli hlavní světoví hráči. „Boom majorů (velkých vydavatelských společností - pozn. red.), kteří tady nastoupili kolem roku 2000, už skončil,“ reaguje Milan Paléš a zmiňuje třeba moloch Warner Music. Jeho česká pobočka zavřela v dubnu 2010. „Český trh je pro ně malý, nevyplatí se jim tady držet sklady. Tím se otevřel velký prostor pro domácí kapely. Dostat se s písničkou do rádií nebo s klipem natočeným na telefon do televizí je pro ně mnohem jednodušší,“ tvrdí Paléš.
Nevěřit jeho slovům se nedá. Je jedním z těch, kdo znají český hudební byznys do detailu a kdo vyslal do světa tvorbu takových stálic jako třeba Tata Bojs či Priessnitz.
Sotva lze očekávat, že by ještě někdy přišel takový milník jako před 110 lety, kdy česká muzika slavně překonala Atlantik. Ovšem během posledních tří dekád se zdejší hudební průmysl osamostatnil a generuje slušné zisky. Nejen autorům a kapelám, ale také spoustě lidí okolo.
Nekoncertujeme často, ale zato pořádně
Pražská kapela U-Prag hrající už sedmnáctým rokem dokazuje, že to skutečně funguje. Přestože se nikdy neupsala žádnému velkému vydavatelství, v polovině května pokřtí svou třetí desku. „Nekoncertujeme moc často, ale když už, tak pořádně. Už si neříkáme o padesát korun za koncert - lidi si zvykli, že za hudbu se platí,“ reaguje Daniel Petkevič, jeden ze zakladatelů U-Prag. Rychle dodává, že merchandising jim vydělává víc než cokoliv jiného. „Designové produkty, jako jsou mikiny, trika nebo sešity, máme rádi,“ doplňuje.
První desku vydali u malé pražské stáje SubPub Records, protože si prý chtěli vyzkoušet tu klasickou cestu, jíž dřív musel projít každý hudebník. Potom si ale založili vlastní label, který mají dodnes. „Podmínky se hodně změnily. Distribuční možnosti přes internet jsou obrovské - do druhého dne od vydání visíme na všech online hudebních obchodech,“ vysvětluje Petkevič.
Projekt U-Prag dokazuje ještě jednu věc - hudba už nepotřebuje klasické nosiče. Chystané album Some Kind Of Music totiž pravděpodobně nevyjde na cédéčku ani na vinylové desce, ale zato na speciálním USB flashdisku.
A jestli je tohle budoucnost českého hudebního byznysu? Dost možná ano.
| Autorské poplatky v roce 2017 |
|---|
| • Odměnu získalo celkem 147 831 autorů včetně zahraničních |
| • Peníze putovaly do 99 zemí světa |
| • Týkalo se to 705 124 odehraných skladeb |
Zdroj: OSA
Přečtěte si také:
Unie se shodla na směrnici o digitálním copyrightu. Má posílit práva tvůrců
