Cyklistika má v českých zemích bohatou tradici. Český klub velocipedistů vznikl již roku 1880 a stal se první organizací svého druhu v Rakousku-Uhersku a vůbec prvním sportovním klubem v Čechách. Velkou zásluhu na tom měli i Jan a Josef Kohoutové.
Jan a Josef Kohoutové Cyklistika má v českých zemích bohatou tradici. Český klub velocipedistů vznikl již roku 1880 a stal se první organizací svého druhu v Rakousku-Uhersku a vůbec prvním sportovním klubem v Čechách. Velkou zásluhu na tom měli i Jan a Josef Kohoutové.
Koncem 70. let 19. století prožíval průmysl raketový rozmach. V Čechách bylo více než pět tisíc kilometrů železnic, Vltavu i Labe brázdily moderní parníky, běžně se používal telegraf a hlavní pražské třídy osvětlovaly plynové lampy. Na světové průmyslové výstavě v Crystal Palace v Londýně návštěvníci obdivovali řiditelné vzducholodě, Isaac Merrit Singer představil první šicí stroj a slavnostně byla zahájena i pravidelná námořní doprava přes Atlantik.
Mezi nové vynálezy té doby patřil také velociped (neboli „vysoké kolo“) Angličana Jamese Starleye z roku 1870. Zpočátku se vyráběl pouze na ostrovech, postupně se ale dostal i do Evropy. K jeho rozšíření v Čechách pak pomohla řada náhod i elán mladých nadšenců, jakými byli synové úspěšného smíchovského podnikatele Jana Kohouta.
Poděbradský sekerník
Jan Kohout neměl původně s velocipedy nic společného. Narodil se roku 1818 v Křečkově na Poděbradsku a vyučil se truhlářem a sekerníkem, který stavěl a opravoval mlýny. Před rokem 1849 se dostal do Prahy a v Podolí si otevřel malou dílnu.
Dařilo se mu dobře, proto se mohl brzy přesunout na rychle se rozvíjející Smíchov. Zakoupil pozemky u Vltavy a postavil na nich vlastní továrnu na mlýnské stroje. Stávala na pozemku č. 352 v dnešní Pivovarské ulici a vyráběly se zde vodní turbíny, šrotovací stolice, fukary na čištění mouky i další zařízení. Parní stroj poháněl devět soustruhů na železo, soustruh na dřevo a frézu.
V podniku pracovalo kromě úředníků celkem čtyřicet sedm dělníků. Jedním z nich byl i Jan Walter, pozdější zakladatel slavné jinonické továrny na automobily a letecké motory (Profit o něm psal v čísle 30/2005).
JAN KOHOUT (1818-1899)
Český podnikatel Jan Kohout se narodil roku 1818 v Křečkově na Poděbradsku. Vyučil se truhlářem-sekerníkem a věnoval se konstrukcím a opravám mlýnů. Před rokem 1849 se přestěhoval do Prahy a zanedlouho si na Smíchově založil vlastní podnik. Zpočátku vyráběl mlýnské stroje, po návštěvě Angličana Crowla ale začal s konstrukcí velocipedů. V letech 1879 až 1891 jich vyrobil 900 kusů.
Kromě toho byl významným akcionářem smíchovského pivovaru a předsedou smíchovského Sokola. Zemřel 30. prosince 1899.
První kohoutovka
Zlom přišel teprve roku 1879, kdy se do Kohoutova domu nastěhovala rodina anglického faráře Jamese Piricha (jinde též Spirita). Čtveřice Kohoutových synů, František, Josef, Petr a Václav, byla u vytržení. Pastorovu dceru totiž doprovázel ani ne dvacetiletý synovec William Crowl, který si z Anglie přivezl podivuhodný stroj značky Excelsior. Říkal mu ordinary, případně penny fanhing a někdy také high wheel, velocipede nebo bicykle. Když se na něm rozjel po Smíchově, lidé se v úžasu zastavovali a nevěřili vlastním očím.
Kohoutovi kluci se do tohoto stroje doslova zamilovali, a protože Jan Kohout novinkám fandil, nechal ihned v podniku takové „vysoké kolo“ postavit. První český bicykl měl ještě loukoťová kola a říkalo se mu „dřevák“. Na jaře roku 1880 ale již Kohoutovi dělníci vyrobili klasické celokovové kolo, které dostalo přezdívku „kohoutovka“.
Do Vídně a zpět
Mladí Kohoutové se stali nadšenými propagátory cyklistiky. Vyjížděli do okolí a uváděli v úžas obyvatele Chuchle, Zlíchova, Hlubočep i dalších obcí. První významný výlet podnikli v srpnu 1880 do Plzně, kde je přivítalo početné obecenstvo včetně starosty Pecháčka. Akce se přitom zúčastnil i anglický cyklista Theo Bock, cestující na kole napříč kontinentem.
Povzbuzeni úspěchem se následně František a Josef Kohoutové vypravili s velocipedy až do Vídně. Jejich trasu předem oznámily noviny, takže se jim všude dostávalo nadšeného uvítání. Cesta měla navíc velký ohlas i proto, že bratři ujeli vzdálenost Praha-Vídeň (zhruba 312 kilometrů) za dva a půl dne, zatímco pravidelný c. k. postilion k tomu potřeboval o celý den víc.
Také návrat do vlasti byl slavnostní. Na Vyšehradě očekával oba průkopníky jásající dav a všeobecné nadšení z technické novinky vedlo k velkému rozšíření cyklistiky v Čechách.
JOSEF KOHOUT (1863-1946)
Český velocipedový závodník Josef Kohout se narodil
10. června 1863 v Praze
jako druhý syn podnikatele Jana Kohouta. Začínal v otcově továrně, roku 1879 se ale naplno začal věnovat cyklistice.
Podnikl cestu z Prahy do Vídně, tři roky byl mistrem Rakouska-Uherska, roku 1884 mistrem Čech a mistrem alpských zemí. Od roku 1885 navíc držel i kontinentální rekord, když na „vysokém kole“ urazil za 24 hodin vzdálenost 400 kilometrů.
Zemřel 1. dubna 1946.
Kontinentální rekord
Josef Kohout zaznamenal poté na velocipedu i nemalé sportovní úspěchy. V letech 1882 až 1884 byl mistrem rakouského císařství, roku 1884 mistrem Čech a také mistrem alpských zemí.
Památným se navíc stal jeho kontinentální rekord. Za deště a prudkého protivětru vyjel o půlnoci 29. srpna 1885 zcela sám jen s lahví čaje na trasu Lipsko - Drážďany - Míšeň - Lipsko. Za 24 hodin zdolal neuvěřitelných 400 kilometrů, což se na mnoho desetiletí stalo nedostižným činem. Teprve roku 1995 tento rekord o tři kilometry pokořil další český velocipedista Antonín Mittelbach; měl ale k dispozici maséra, lékaře a doprovodný tým.
Josef Kohout se později vydal na „vysokém kole“ z Evropy až do Londýna – kolébky cyklistického sportu. Jeho stroj po dojezdu vystavili ve slavném Crystal Palace s nápisem: „Zkuste to po něm, dokážete-li to.“
Konec velkých kol
Ne každý ale v počátcích cyklistiku podporoval. V listopadu 1885 zamítlo například c. k. policejní ředitelství v Praze žádost Klubu českých velocipedistů o volný průjezd městem. Sepsal ji advokát a člen klubu Vladimír Brauner a přiložil k ní šestnáct dokladů různých policejních ředitelství z ciziny i rakouské říše. Zbytečně.
Praha byla pro cyklisty neprůjezdná až do roku 1886, kdy policie povolila průjezd okrajovými částmi města. Ještě několik let se tak velocipedisté nedostali na Malou Stranu, Josefov, Hradčany nebo Staré a Nové Město.
Sláva „vysokých kol“ navíc začala postupně upadat. Trvala jen zhruba 15 až 16 let, pak už se začala prosazovat kola nízká. Podnik Jana Kohouta prokazatelně vyráběl velocipedy ještě roku 1891. Nejvyšší známé číslo je 872, dá se tedy předpokládat, že slavných „kohoutovek“ vzniklo maximálně 900.
