V Česku lidé investují do své budoucnosti opravdu bídně. Průměrný Čech má například do akcií zainvestováno jen 1,1 procenta svého finančního majetku (pouhých sedm tisíc korun), zatímco průměrný Západoevropan v nich má 101 tisíc korun.
Nefunkčním kapitálovým trhem trpí především tuzemské firmy, které by těmito naspořenými penězi - hlavně přes akcie a dluhopisy - mohly financovat své aktivity. V současnosti jsou totiž odkázané téměř výlučně na bankovní financování, a pokud jim banka nepůjčí, prostředky na rozvoj hledají jen těžko. Ostatně i proto se rozmohl problematický trend vydávání firemních dluhopisů.
Nejisté vyhlídky
Třebaže však je samotná koncepce rozvoje kapitálového trhu chvályhodná, drží se hodně při zdi. Nejvýraznějším nápadem, který hodnotí pozitivně i manažeři tuzemských finančních společností, je zřízení tzv. účtu dlouhodobých investic, kde si lidé mají spořit na stáří.
Věříte tuzemským firemním dluhopisům?
Zatímco dnes stát podporuje formou daňového zvýhodnění v zásadě jen penzijní připojištění a investiční životní pojištění, v rámci tohoto účtu by bylo možné investovat i do akcií, firemních a státních dluhopisů, různých fondů, přičemž daňové zvýhodnění by se vztahovalo na všechny tyto produkty. „Optimálně by to měly být regulované produkty, kde budou jasně nastavené podmínky, aby to nebyly například prašivé dluhopisy, diamanty, bitcoin či jiné spekulativní věci,“ řekla týdeníku Euro výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh Jana Brodani.
Lidé ve středním věku si jsou dnes vědomi, že od státu v důchodu příliš peněz nedostanou a jejich zájem postarat se o sebe, tj. co nejvíc zhodnotit své peníze, se zvyšuje. Dávají proto například stále vyšší množství peněz do podílových fondů, v nichž na konci loňského roku drželi celkem 1,37 bilionu korun. Ve srovnání se západní Evropou je to však pořád málo. Průměrný Čech má dnes majetek přibližně 600 tisíc korun, zatímco průměrný Západoevropan se může chlubit aktivy přes dva miliony korun.
Koncepce však téměř úplně pomíjí otázku, kam kapitál v tuzemsku investovat; chybí vytvoření příležitostí, například podpora české burzy, která dlouhodobě skomírá, a nové emise akcií na ni firmy umisťují jen velmi zřídka. Plán Aleny Schillerové nijak firmy nemotivuje, aby prostředky získávaly přes kapitálový trh. „Možnostmi jsou úlevy na daních, daňové odpočty v souvislosti se zvýšenými náklady na to, že jsou společnosti veřejně obchodované, či jednorázové daňové bonusy v případě IPO,“ myslí si výkonný ředitel Patria Corporate Finance Petr Dědeček.
Podle něho by stálo za to zvážit, že by se společnosti, které čerpají ve velké míře různé formy dotací, musely kvůli vyšší transparentnosti stát veřejně obchodovanými společnostmi. To by se dotklo například Agrofertu, bývalé firmy předsedy vlády, nyní zaparkované ve svěřenském fondu, která patří k největším příjemcům zemědělských dotací.
Neprivatizujeme
Koncepce nijak nezmiňuje ani privatizaci státních podniků, o které ještě jako ministr financí mluvil Andrej Babiš a která by mohla investování Čechů nastartovat.
Poměrně rychle by se dala zprivatizovat například část pivovaru Budvar, o který by mohli mít čeští investoři zájem, případně Letiště Praha, Českou poštu nebo Lesy ČR. Nicméně je otázka, zda by investoři v situaci, kdy vláda ze státních podniků a firem záplatuje státní rozpočet, shledávali investici do nich dostatečně lákavou.
Nová vlna českého byznysu: Expanduj, dokud můžeš
„V nejbližším období se nepředpokládá privatizace žádné státem vlastněné firmy přes burzu. Koncepce obsahuje pouze opatření, která by měla podpořit vydávání dluhopisů státem vlastněnými podniky, a to zejména formou vzdělávání o kapitálovém trhu,“ říká mluvčí ministerstva financí Jakub Vintrlík.
V koncepci není ani zmínky o penzijní reformě, která by domácí kapitálový trh také mohla výrazně podpořit. „Například v Polsku se jasně řeklo, že se musí privatizovat přes burzu a penzijní společnosti mají povinnost nakupovat lokální cenné papíry,“ říká Jana Brodani. V zásadě jde o to zamezit situacím, kdy české úspory investované do zahraničních penzijních fondů financují například výstavbu infrastruktury v západních státech, a nikoli v Česku.
Paradoxní rovněž je, že proti koncepci působí některé kroky státních institucí. ČNB vydala v reakci na zjitřenou situaci na dluhopisovém trhu malých firem doporučení, komu mohou brokerské společnosti tyto dluhopisy nabízet. „Kdybychom se toho jako regulovaní obchodníci drželi, tak víceméně nemůžeme prodat klientům žádný dluhopis. Jde to úplně proti sobě a dluhopisový trh to zabíjí,“ tvrdí výkonný ředitel obchodníka s cennými papíry Cyrrus Marek Hatlapatka. Podle něho leží skutečný problém někde jinde - jde o to, zabránit situaci, kdy si dnes může vydat dluhopis prakticky kdokoli a prodat ho mimo regulovaný trh.
Stát se tak zatím českým domácnostem příliš nepomáhá vytvářet příležitosti, kde by mohly zhodnocovat úspory. Češi tak budou dohánět bohatší Západoevropany ještě velmi dlouho.
A stáří nebude lehké.
Čtěte rozhovor: Fait: Ekonomika zpomalí. A pak začnu nakupovat
Čtěte také: