V porovnání s okolními státy v počtu ročních platů, který je potřeba na koupi průměrného bytu, Praha suverénně vede. Pražan na něj vydělává 12,1 roku, zatímco před čtyřmi lety by mu stačilo necelých devět let.
A bude hůř. Podle prognóz společností Central Group a KPMG by to v příštím roce mohlo být zase o půl roku déle než teď. Vídeňan přitom pracuje na průměrný byt 9,5 roku, Mnichovan 9,9 roku a i v Hamburku, kde se nedostupnost bytů stává stěžejním tématem, stačí na byt výplaty za 6,7 roku. Nejlépe je na tom obyvatel Varšavy, ten si n a byt vydělá za 6,1 roku. Lépe je na tom ovšem i obyvatel Bratislavy, kterému stačí 9,6 roku.
Příčiny metropolitní drahoty jsou víceméně známé. Potkala se u nás konjunktura (růst platů ovšem zdaleka nestačí tempu zdražování rezidencí) s místní paralýzou. Neuškodí v kostce zopakovat, že na vině jsou především špatná stavební legislativa a její aplikace poddimenzovanými a bojácnými stavebními úřady - za letošek se prodá kolem 5,5 tisíce nových bytů a povolí se jich přitom jen zhruba 2800.
Dále za to může protideveloperská nálada a rétorika některých politiků a obří brownfleldy uvnitř města pod stavební uzávěrou, ve kterých mají developeři umrtvené desítky miliard.
Nepříliš optimistická zpráva pro ty, které neodradila od koupě bytu ČNB svými restrikcemi, ale opravdu přepálené ceny, zní: Lépe už nebude. I pokud by se podařilo uskřípnutá kolečka developmentu v Praze zase rozhýbat, ceny nijak zvlášť klesat nebudou. Větší konkurence by patrně přibrzdila jejich růst, ale v době, kdy ekonomika bude šlapat bez větších otřesů, se s návratem k „normálu“ opravdu kalkulovat nedá.
Čtěte komentář Pavla Párala:
Proč v současnosti nekupovat byt jako investici pro uchování hodnoty úspor
Dále čtěte: