Skupina Energo-Pro byznysmena Jaromíra Tesaře staví v horách na severovýchodě Turecka dvě přehrady s vodní elektrárnou. Byli jsme se podívat, jak výstavba projektů za 17 miliard korun postupuje.
Všude okolo jsou jen hory a úzká údolí. Ani na počátku dubna tady nezačalo jaro, stromy tu nepotkáte, zato lze ve sněhu občas najít vlčí a medvědí stopy. Do nejbližšího města je to třicet kilometrů. V takových podmínkách vyrůstá v provincii Kars v severovýchodním cípu Turecka nová přehradní nádrž s vodní elektrárnou. Její název Karakurt v překladu znamená „černý vlk“.
Vedle několika stovek tureckých inženýrů a dělníků v těchto nehostinných podmínkách žijí i dva Češi - Petr Prockert a Václav Lagner. Jejich úkolem je hlídat harmonogram a kvalitu stavebních prací. Podobně jako jinde i zde platí pravidlo „důvěřuj, ale prověřuj“. Tito dva hlídači zde pracují pro investora, kterým je česká energetická skupina Energo-Pro miliardáře Jaromíra Tesaře.
Jen elektrárna Karakurt vychází na zhruba pět miliard korun. O nějakých sto kilometrů jižněji Tesařova firemní skupina staví ještě jednu elektrárnu - Alpaslan 2 v hodnotě přes 11,5 miliardy korun. Zatímco jiní v Turecku narazili (připomeňme uhelnou elektrárnu Adularya dodanou Vítkovicemi a investice skupiny ČEZ), manažeři firmy Energo-Pro věří, že jejich projekty skončí úspěchem.
Pracovní doba 24/7
Jen cesta na staveniště elektrárny Karakurt je náročná. Pro Čecha to znamená letět do Istanbulu, přestoupit na vnitrostátní let do Erzurumu a odsud ještě nejméně dvě hodiny autem. V součtu to vychází asi tak na 12 hodin. Vzhledem k absenci měst či jiné zábavy tak místní pracovníky nemusí mrzet, že se tady pracuje celý týden od svítání do setmění.
Kontakt se světem zajišťuje překvapivě slušné připojení k internetu. „Večer sledujeme fotbal. Když hraje Beşiktaş, Fenerbahçe nebo Galatasaray, tak je v Turecku skoro povinnost zápas sledovat,“ říká Václav Lagner. Když je občas volná neděle, dá se vyrazit do lyžařského střediska Sarıkamış. To je mimochodem oním nejbližším městem od staveniště.
Byznys v Turecku znervóznil věřitele Energo-pro. K panice není důvod, uklidňuje firma
Liduprázdná krajina má i své výhody. Výstavbu nových přehrad v celém vyspělém světě blokují hlavně četná města a vesnice. Málokde je dnes možné „na povel“ přesídlit desítky či stovky tisíc lidí jako v Číně. Tady stačí přestěhovat jednu jedinou vesnici - Karakurt se zhruba tisícovkou obyvatel. Stejně tak bude nezbytné postavit most na hlavní silnici z Erzurumu do Karsu; tu dnešní totiž zaplaví voda. Pilíře budoucího mostu se již dnes tyčí nad údolím.
Řečí čísel projekt vypadá následovně. Řeku Aras přehradí 137 metrů vysoká hráz, což je více, než má nejvyšší hráz v Česku na přehradě Dalešice. Voda zaplaví celkem 14 kilometrů čtverečních. Tři turbíny o celkovém výkonu 99,5 megawattu zahájí provoz zřejmě již na jaře příštího roku. Do sítě budou dodávat okolo 340 milionů kilowatthodin elektřiny ročně. Zaměří se hlavně na dodávky proudu v denní špičce.
Samé kameny a uprostřed asfalt
Samotné staveniště je pro laika překvapením. Velké přehradní nádrže v Česku mají většinou betonové hráze, ale tady investor zvolil jiný postup - sypanou hráz z větších kamenů. Utěsnění zajišťuje vrstva asfaltu v prostřední části hráze. Ale ani to nestačí. Kopce u hráze je nutné zpevnit injektážemi cementu a bentonitu, aby voda neunikala bez užitku.
Nejnáročnější část celé stavby tak představuje stěhování milionů tun kamene na korbách těžkých nákladních aut. Relativní štěstí je, že vhodného materiálu je zde dostatek. Objem hráze dosahuje těžko představitelných šest milionů metrů krychlových. Zatím je na místě asi jen třetina plánované výšky. Hotová má být v listopadu, aby se stihlo napuštění přehrady během zimních a jarních měsíců, kdy je v této oblasti dostatek srážek i vody z tajícího sněhu.
Voda teče bez ohledu na politiku. Energo-Pro rozjíždí ambiciózní projekty
Poměrně skromně oproti obrovské hrázi působí budova elektrárny. V této fázi stavby je možné vidět šnekovitě zahnuté potrubí, které zanedlouho zmizí pod vrstvou betonu. Nad potrubím bude umístěn generátor, který síla proudu vody roztočí. Vyrobenou elektřinu následně na požadované parametry upraví transformátor a pak již může proudit do rozvodné sítě.
Dodavatelem vodních turbín a generátorů je slovinský Litostroj Power (taktéž v majetku Jaromíra Tesaře), samotnou výrobu zajistil nový závod Litostroje v Ankaře. „Od turecké vlády získáme pevnou výkupní cenu 73 dolarů za megawatthodinu elektřiny po dobu prvních deseti let provozu. Díky výrobě klíčových dílů v Turecku získáme ještě bonus ve výši 23 dolarů za megawatthodinu, který nám bude vyplácen prvních pět let“ vysvětluje výkonný ředitel skupiny Energo-Pro Pavel Váňa.
Významná je i česká stopa. Na projektování stavby se podíleli odborníci z podniku Energo-Pro a dceřiné firmy Litostroj Engineering z Blanska. Mohutnou hřídel, která spojuje turbínu s generátorem, právě vyrábějí Vítkovice Heavy Machinery v Ostravě. „Hodnotu nechceme upřesňovat, ale můžeme říct, že jde o středně velkou zakázku, zajímavou technicky i referenčně“ uvedla mluvčí holdingu Vítkovice Eva Kijonková.
Přehrada na horním Eufratu
Druhé staveniště, Alpaslan, se nachází v podobném stupni rozpracovanosti. Na první pohled oko potěší zelené travnaté plochy, které působí přívětivěji než kamenité svahy u Karakurtu. Výhodou je také lepší dopravní dostupnost - na letiště v provinčním středisku Muş je to sotva půlhodina jízdy autem.
Nevýhodou této lokality je naopak vyšší hustota osídlení. Stavbě nové přehrady musí ustoupit šest vesnic se zhruba třemi tisícovkami obyvatel. Není to jednoduchý ani levný proces. Jak přiznal šéf turecké divize skupiny Energo-Pro Dželal Arif Kozumali, na finanční kompenzace a stavbu nových vesnic a silnic padne téměř 20 procent rozpočtu na elektrárnu Alpaslan 2. Jednání o podmínkách přestěhování vesničanů navíc dodnes není uzavřené.
Naopak údolí řeky Murat je již uzavřené základy budoucí hráze. Jedná se ve všech ohledech o větší projekt než v případě přehrady a elektrárny Karakurt. Plánovaná přehrada zde bude čtyřikrát větší, instalovaný výkon turbín i objem výroby elektřiny má být téměř trojnásobný. Výhodou je, že řeka Murat patří mezi nejsilnější vodní toky v zemi. Pramení pod horou Ararat a od soutoku s řekou Karasu dostává název, pod kterým ji zná snad každý, kdo ve škole neprospal hodiny zeměpisu a dějepisu - Eufrat.
Jak během prezentace pro skupinku českých novinářů uvedl manažer projektu Faruk Özenç, na řece Murat jsou již dvě hydroelektrárny v provozu. Dalších sedm je dnes ve fázi přípravy či výstavby. Elektrárna, kterou zde staví české Energo-Pro, je však v jednom ohledu výjimečná. „Po dokončení budeme mít instalovaný výkon 280 megawattů. Alpaslan 2 se tak stane největší vodní elektrárnou se soukromým vlastníkem v zemi,“ říká Özenç.
Závod s časem
Model výstavby se u dvojice popisovaných elektráren různí. Zatímco Karakurt má tureckého generálního dodavatele, který nese odpovědnost za kvalitu a harmonogram prací, práce na elektrárně Alpaslan 2 řídí pracovníci turecké dceřiné firmy ze skupiny Energo-Pro. Celkem se jedná o zhruba 80 manažerů, inženýrů a projektantů. Ti mají na povel subdodavatele, pro které na staveništi pracuje více než tisícovka lidí.
Mnozí z nich bydlí na dohled od budované přehrady v ubytovnách. Zvenku se jedná o jednoduché bílé montované domky, jejich vnitřek ale překvapí. Tedy aspoň v sekci pro manažery a klíčové zaměstnance. Pokoje svou čistotou, velikostí a výbavou překonávají mnohé tříhvězdičkové hotely.
Mezitím na staveništi hráze jezdí sem a tam stovky nákladních aut. Jedná se o závod s časem. Energo-Pro totiž musí stihnout aspoň zkušební provoz do srpna příštího roku, jinak nezíská výhodnou výkupní cenu elektřiny od turecké vlády. Zbývá tedy necelých 17 měsíců. Se zimními měsíci se přitom nedá příliš počítat. Někdy je zde taková zima, že nafta zamrzá a ochromí provoz aut a stavebních strojů.
Naopak na stavbě elektrárny pod hrází běží vše podle plánu. Hrubá železobetonová stavba je hotová a připravena jsou 1 potrubí, která přivedou vodu do turbíny. Výhodou hydroelektráren je obecně jejich dlouhá životnost. „Na vodních elektrárnách platí, že to, co se nemusí opravovat během prvních deseti let, vás přežije,“ říká Pavel Váňa.
Turecko, pohřebiště energetických investic
Dlouholetý premiér a poté prezident Recep Tayyip Erdoğan sliboval Turkům prosperitu a lákal do země zahraniční investory. Co se týká energetiky, masivně zde investoval E.ON, RWE, Statkraft, Verbund, OMV a v neposlední řadě také náš ČEZ. Jenže očekávané zisky se jaksi nedostavily, místo nich evropské energetické koncerny odepsaly stamiliony eur.
Základem problému je opakované oslabování turecké liry - mimo jiné v důsledku zpackaného převratu v červenci 2016 a následného utahování šroubů ze strany Erdoğanova režimu. Jak loni v červenci uvedla agentura Bloomberg, ohroženo je splácení úvěrů v cizích měnách v rozsahu 51 miliard dolarů, a to jen v energetice. Růst cen elektřiny je nižší a nedokáže kompenzovat ztrátu z oslabující měny.
Své o tom ví i česká energetická skupina ČEZ, která spolu s tureckým partnerem vlastní energetickou skupinu Akenerji a distribuci elektřiny v regionu Sakarya. Investovala zde zhruba 11 miliard korun. Vzhledem k oslabování liry proti dolaru musel ČEZ vytvořit opravné položky ve výši celé investice. Ta je v účetnictví od konce roku 2017 vedena s nulovou hodnotou.
Potíže trochu jiného rázu má v Turecku strojírenský holding Vítkovice byznysmena Jana Světlíka. Ten se stal generálním dodavatelem stavby uhelné elektrárny Yunus Emre pro místní společnost Adularya. Téměř hotová elektrárna však nefunguje, nezvládá totiž správně spalovat lignit o nízké výhřevnosti z přilehlého lomu. Odpovědnost si přehazují česká a turecká strana. Mezi hlavní poražené patří státní pojišťovna EGAP a Česká exportní banka, která na tento projekt poskytla úvěr 11,7 miliardy korun.
Otázka zní: může Energo-Pro dopadnout lépe? Zatím se zdá, že šanci na úspěch má. Nově budované vodní elektrárny totiž mají garantovanou výkupní cenu elektřiny v dolarovém vyjádření, měnové riziko tím odpadá. Pád liry navíc českému investorovi spíše pomáhá, protože zlevňuje náklady na stavební práce a tureckou pracovní sílu.
Za zmínku stojí i fakt, že Jaromír Tesař je jediným vlastníkem tureckých dceřiných firem ze skupiny Energo-Pro. Chce se tím vyhnout potížím, na které dojely některé západní koncerny. Ty založily společný podnik s lokálním partnerem, což často vedlo ke konfliktům. Mnozí turečtí byznysmeni jsou navíc „na černé listině“ kvůli skutečné či domnělé podpoře převratu proti Erdoğanovi.
Na jakékoli závěry je však v tuto chvíli brzo. Zda se Jaromír Tesař stane prvním Čechem, který vydělá jmění na investicích v Turecku, se dozvíme nejdříve za deset let.
Dále čtěte:
Miliardář Tesař rozmnožil majetek. Jeho Energo-Pro vydělala přes 1,3 miliardy
Miliardář Tesař píše šéfům ČEZ: Prodej vašich bulharských firem je zmatečný a neprůhledný
