Svět kolem nás se mění čím dál rychleji, pouze v jednom odvětví jako by se zastavil čas. Jde o tvary rakví, uren a náhrobků. Nejvíc je to vidět na rakvích – pořád jde o jakési pohrobky baroka, obvykle „vyzdobené“ nevkusnými doplňky z kovu, jeho napodobenin nebo z papírového pozlátka. Moravský designér Jiří Ďuriš se to snaží změnit.
Reakce veřejnosti jsou kupodivu i přes úvodní ostych velice pozitivní. Lidé se o tomto tématu najednou více baví a odcházejí smířenější a pozitivně naladěni, odvážnější si dokonce do naší rakve i lehnou (úsměv). Rakve u nás již lidé poptávají, ale jsme teď hlavně ve fázi dokončování skladových zásob a objíždění pohřebních služeb. Máme webové stránky, ale zatím hlavně cílíme na český trh. Jsme patrioté – vyrábíme v Čechách a převážně z domácího materiálu – ale do budoucna se nebráníme ani vstupu na zahraniční trhy. Už nás oslovili zájemci z Itálie, Rakouska i ze Slovenska a také člověk, který by chtěl výhradní zastoupení Optimistic coffin pro Belgii, Holandsko a Německo.
Vaše nová řada rakví nese mírně provokativní název Optimistic coffin. Jak na ně reaguje veřejnost?
Na kolik taková vaše rakev – vlastně svým způsobem umělecký originál – asi přijde?
Doporučené ceny se pohybují u rakví od 13 tisíc do 45 tisíc korun a u uren od 1600 do čtyř tisíc korun. Náhrobky jsou zatím ve fázi konceptu, jelikož práce s námi navrhovaným materiálem je docela složitá, je to ještě otázkou času.
Jaká je konstrukce rakví? Chcete, aby vydržely „věčně“, nebo aby byly snadno ekologicky „stravitelné“?
Naše rakve jsou vyráběny jak pro kremaci – zde musí splňovat přísné normy třeba ohledně používání materiálů a barev –, tak samozřejmě pro pohřeb do hrobu, kdy přidáváme madla potřebná pro manipulaci.
Vaše rakve jsou střídmě elegantní – cynik by řekl, že musí být radost do nich ulehnout…
Jejich tvar je inspirován dvacátými léty minulého století. Byla to doba funkcionalismu – v tomto stylu vznikal nadčasový nábytek a také krematoria navrhovaná význačnými architekty. Mně vždycky vrtalo hlavou, proč se tehdy tak uznávaní architekti nepokusili i o změnu tvaru rakví a uren? Je to přece logické pokračování vývoje designu v této oblasti. Hranatost „úložné schránky“ jsem ovšem doplnil o zaoblenou hranu, která je opticky milejší. A tak byl výsledný tvar na světě.
| Sázka na barevnost |
|---|
| „Změnou tvaru a barevnosti se snažím eliminovat prvotní strach, předsudky a tabu a dosáhnout toho, aby naše produkty navzdory své funkci nepůsobily depresivně, a pozůstalým tak usnadnily nelehký úkol – rozloučit se s milovanou osobou. Také jsem paradoxně vrátil do pohřebnictví již zmizelou černou barvu, která je v našem designu opět noblesní. Vzorů jsem přitom měl vícero, tak jeden za všechny: Jacob Jensen, legendární skandinávský designér, který se svým designem rakve dostal v roce 2012 Red Dot Design Award – prestižní cenu v designu,“ říká Jiří Ďuriš, absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. |
Dají se u vás objednat i rakve „na míru vkusu“? V některých zemích si lidé objednávají rakve, které se jim líbí, ještě za svého života.
Na přání zákazníka jsme schopni modifikovat barevnost rakve a vložený voňavý polštářek nebo i nadstandardně změnit vzor polstrování a dodatečnou úpravu či zdobení povrchu rakve. Ostatní je na pozůstalých, nebráníme se žádným splnitelným přáním.
Docela si dovedu představit, že použití vaší funerální výstroje dost změní podobu pohřebních obřadů…
Cílem Optimistic coffin je přestat se bát mluvit o věcech posledních a o smrti samotné, jakož i navrátit do posledního rozloučení estetiku a důležitost tohoto aktu. Pomocí designu a jiného pohledu na věc bychom chtěli udělat z traumatizující události hluboce lidský a osobní rituál loučení, umožnit lidem důstojné a pokud možno hezké poslední rozloučení s blízkou osobou. Pro člověka a jeho psychiku je akt posledního rozloučení nesmírně důležitý. Lidé si to bohužel neuvědomují a zanedbávají to. Každý jednou zemřeme – to je jediná jistota, kterou na tomto světě máme. Smrt je přirozená součást života, stejně jako jeho zrození. Jenže zatímco každé nové zrození bujaře oslavujeme, smrt obcházíme oklikou, odmítáme o ní mluvit a děláme, že neexistuje. Poslední rozloučení mnozí lidé odbývají: jen ať to mají rychle za sebou a ať je to hlavně stojí co nejméně. Jiní se dokonce odmítají loučit úplně – vybírají pro své nejbližší ty nejlevnější výrobky a volí kremaci bez obřadu. Je to opravdu to, co si milovaný člověk, který právě odešel, zaslouží? Neměli bychom mu věnovat naposledy chvíli svého času a to poslední sbohem mu říct hezky a s grácií?
Nehrozí vám nakonec, že budete na dlouhá léta zaškatulkován jako „ten s těmi rakvemi“? Na co jste vlastně ze své designérské tvorby nejvíc pyšný?
To zaškatulkování již bohužel nastalo (smích). Navrhuji hlavně grafický design, interiéry a produktový design i ze zcela jiných oblastí, ale pravda je, že jistý duch „doktora Cvacha“ mě už provází. Naštěstí některé mé práce, které vznikly ještě před tímto nápadem, jsou – alespoň lokálně – známější. A na co jsem pyšný? Paradoxně asi právě na ty rakve: byla k nim dlouhá, ne moc uhlazená cesta, přece jen je to stále citlivé téma. Jsem pyšný i na „svůj“ tým, který jako já svou práci bere hlavně srdcem a je to hodně znát. Důvěru lidí si získáváme osobními příklady. A jsem také pyšný na svoji ženu, bez které by tento projekt asi nebyl nikdy na „světle božím“ a hlavně ne tak úspěšný…
Rozhovor vyšel v magazínu Profit
Dále čtěte:
Rozpuštěný a rozemletý. V Kalifornii se bojuje o legalizaci tekuté kremace
Pohřeb budoucnosti: rubáš z hub ekologicky rozloží lidské ostatky
