Řídit klub jako firmu. Český fotbal zažívá příliv stamilionů

Do konce poslední červencové neděle zbývalo pár hodin, když fotbalisté Bohemians 1905 názorně předvedli, proč má sport k byznysu ještě dál než politika. Jeden z nejskromnějších klubů v české nejvyšší soutěži uhrál remízu 1:1 se Spartou, tedy týmem, který za posily před sezonou utratil víc než všichni ostatní v lize dohromady. Nebyli bychom v Česku, kdyby se bleskově nevyrojily poznámky jako: „Sparta i Bohemka mají bod, jenom Spartu to stálo o půl miliardy víc.“ Z byznysového pohledu absurdní, leč pozoruhodně trefné a hlavně – sportovně víc než možné.

Pro Spartu a jejího majitele Daniela Křetínského je to jen začátek a mohutná investice, která zcela popřela všechno, co bývalo v českém fotbalu, potažmo celém sportu zvykem, se stále ještě může vyplatit v podobě rapidně zlepšených sportovních výsledků. Ale zatím se nezdá, že by se cesta, kterou jsme byli dosud zvyklí pozorovat převážně na východ od našich hranic, nějak výrazně „okotila“. Pokud něco, tak Sparta spolu se Slavií, vydatně promazávanou čínským kapitálem, odbouraly veškeré psané i nepsané limity a rozpoutaly v českých poměrech menší sportovně-finanční peklo.

Rekord za rekordem

Letos v létě se do české ligy – vůbec poprvé za dobu její existence – začali hrnout hráči z kvalitnějších a také ekonomicky silnějších zahraničních soutěží, jako jsou německá, italská, francouzská nebo ruská liga. Slavia přivedla sedm fotbalistů (a podle vyjádření jejího prezidenta Jaroslava Tvrdíka příchody ještě nekončí), Sparta během letní přestávky posílila kádr dokonce o jedenáct nových hráčů, přičemž všichni jsou cizinci.

Podle odhadů médií a podle renomovaného odborného serveru Transfermarkt.de utratily české ligové kluby za přestupy, hostování, podpisové bonusy, provize a další náklady spojené s příchodem hráčů přes tři čtvrtě miliardy korun.

Takový balík peněz v tuzemském fotbalu během jediného přestupového období nikdo nikdy neutratil. „Letošní léto je opravdu extrémní z hlediska nových hráčů i nákladů na přestupy či platy fotbalistů. Vidina potenciálního příjmu přes 350 milionů za přímý postup do Ligy mistrů je lákavá, ale řada přestupů je dána ekonomickou silou Sparty a Slavie. Občas to vypadá, že jejich manažeři se předhání, kdo přivede víc drahých posil,“ soudí Radek Malina, sportovní redaktor deníku Právo a serveru Sport.cz.

Daniel Křetínský (vlevo) a Jaroslav Tvrdík přilákali do pražských S drahé zahraniční posily. Výsledky však vynaloženým investicím zatím zdaleka neodpovídají.

Pro ilustraci je vhodné připomenout, že do loňského roku činil rekordní přestup směrem do české ligy 35 milionů, které Sparta v roce 1997 zaplatila za slovenského hráče Szilárda Németha. Od té doby se přestupové částky pohybovaly maximálně v rozmezí dvaceti až 25 milionů, přestože nejbohatší klub ligy – pražská Sparta – měl za zády finančně silné majitele v podobě skupiny J&T a posléze miliardáře Daniela Křetínského. Ten dokonce dlouhé roky prohlašoval, že Sparta pod jeho vedením nekoupí fotbalistu za víc než 20 milionů a stejně tak musí klub udržovat racionální mzdovou úroveň.

Jenže pak přišel rok 2016 a Křetínský, který své fotbalové kroky veřejně takřka vůbec nekomentuje, se rozhodl, že letenský klub potřebuje zpět v kádru útočníka Václava Kadlece a vykoupil ho z kontraktu z dánského Midtjyllandu za 73 milionů korun. V té době se „z řetězu“ utrhl i rival ze Slavie, za kterou již v té době stál bohatý čínský koncern CEFC, takže prezident klubu Jaroslav Tvrdík mohl zaplatit slovenskému Trenčínu 35 milionů za útočníka van Kessela.

Jak roztočit cenovou spirálu

Když letos v zimě Sparta přivedla do té doby neznámého rumunského fotbalistu Bogdana Vatajelu za 35 milionů korun, byla to první známka toho, že přestupové dostihy nekončí, ale naopak nabírají na intenzitě. V letním přestupovém období pak Letenští za jedenáct zahraničních hráčů vytáhli z klubové kasy bezmála půl miliardy korun. Kromě největších a nejdražších hvězd, jako je například Izraelec Ben Chaim za 76 milionů, turecký legionář Kaya (53 milionů) či kamerunský reprezentant Mandjeck (34 milionů) však Sparta draze nakupovala i v nejvyšší české soutěži. Kupříkladu za průměrné ligové obránce (Slováka Štětinu a Civiče z Bosny) zaplatil klub Daniela Křetínského dohromady 1,8 milionu eur, tedy bezmála padesát milionů korun.

Slavia také nakupovala především cizince, ale byla o něco racionálnější, když přiváděla především hráče, kterým v cizině skončila smlouva, takže klub nemusel hradit odstupné, ale zaplatil „jen“ bonus za podpis kontraktu (většinou se o něj dělí hráč s osobním manažerem). I ten však může dosáhnout osmiciferné sumy jako v případě Portugalce Dannyho, který do Edenu zamířil po dvanácti letech v bohaté ruské lize. Pro zajímavost dodejme, že Zenit Petrohrad za něj před lety zaplatil 30 milionů eur, tedy sumu kolem 800 milionů korun.

Portugalský fotbalista Danny je nejzvučnějším jménem, které do ligy v létě přišlo. Do Slavie přišel zadarmo.

Ale zpět do Čech. Za desetimilionové sumy v minulosti přestupovaly největší hvězdy domácí soutěže, nikoli řadoví hráči průměrných či podprůměrných týmů české ligy. „Cenová spirála v českém fotbale se roztočila. Když manažeři ostatních klubů vidí, jak obě pražská S, a občas i plzeňská Viktoria, rozhazují miliony eur do ciziny, žádají za své fotbalisty mnohem více peněz než dřív. O standardního ligového hráče, který by ještě před rokem měl na trhu cenu čtyři mi liony korun, se dnes přetahuje Sparta se Slavií, takže se cena dostane na dvanáct, ale třeba i 15 milionů korun,“ vysvětluje sportovní novinář, který má vazby na Křetínského holding CNC, takže nechce být jmenován.

Vedle pozitiv – že se peníze otočí dál v českém fotbalu – má přeplácení i řadu negativních efektů, zejména na reprezentaci. Sparta a především Slavia za přemrštěné částky skupují i mladé, nadějné fotbalisty, často juniorské reprezentanty. Ti by jinak prošli postupným vývojem v menších českých klubech, kde by získali zkušenosti, které by za pár let zúročili v zahraničí a zejména v národním týmu. Kvůli přetlaku drahých hvězd však žádný junior v pražských S nedostane prakticky šanci, čímž trpí nejen samotný fotbalista, ale v budoucnu i národní výběr.

Podle kritiků současného stavu hrozí, že Křetínského a Tvrdíkovy neuvážené nákupy mohou způsobit další propad úrovně české reprezentace. Trpí ale i zbytek ligy a především národní koeficient v rámci evropské asociace UEFA. „Kvůli přestřeleným transferovým sumám se další české týmy, které hrají evropské poháry, nemohou adekvátně posílit. Většina fotbalistů si radši půjde za velké peníze sednout na lavičku na Letnou, než by byla hvězdou ve skromnějších podmínkách v Liberci či ve Zlíně. Ty pak v evropských pohárech nic neuhrají a národní koeficient povážlivě padá,“ vysvětluje Malina.

Budoucí zátěž: platy

Přestupové manévry a stamiliony létající českým fotbalem však časem mohou dostihnout i kluby, které cenovou spirálu roztočily. V podobě platů, respektive odměn pro zahraniční hráče. Ty jsou většinou ve zcela jiné dimenzi, než dosud byly kluby – včetně bohaté první trojky – zvyklé platit.

Týdeník Euro se pokusil spočítat mzdové náklady výhradně jedenácti nových fotbalistů Sparty a dospěl k celkové sumě pohybující se mezi 15 miliony až 20 miliony korun měsíčně. „A třeba v případě záložníka Biabianyho platí Sparta jen polovinu jeho mzdy, druhou hradí Inter Milán, odkud hráč přišel na hostování,“ vysvětluje již zmiňovaný novinář s vazbami na CNC. Pokud by po sezoně, až vyprší hostování, na Letné usoudili, že si francouzského fotbalistu nechají natrvalo, bude to klub na přestupu stát čtyři miliony eur, tedy přes 100 milionů korun. Žebříček rekordních transferů do české ligy by tak dostal nového lídra.

Trenér Andrea Stramaccioni má k dispozici jedenáct nových zahraničních hráčů. Spartu však táhnou čeští veteráni Tomáš Rosický a David Lafata.

Zmiňované mzdové náklady se týkají jen nově příchozích hráčů, aktuálně má Sparta v kádru „áčka“ 37 fotbalistů, z nichž je 18 cizinců. Vedle toho má 21 členů realizačního týmu, tedy trenérů, asistentů, lékařů, masérů a dalších podpůrných členů. Ve Slavii je dokonce zahraničních hráčů víc než polovina: 16 fotbalistů z 30 hráčů prvního týmu je ze zahraničí. Žádný jiný klub nemá tak extrémní poměr domácích a cizinců. A je logické, že hráči, kteří do Česka přicházejí z bohatších týmů, respektive lukrativnějších ligových soutěží, si s sebou přináší určité platové požadavky.

Kupříkladu Rio Mavuba, který přišel z Lille a v minulosti odehrál 13 zápasů za francouzskou reprezentaci, ve Spartě bere zhruba dva miliony měsíčně. Přestože je mu již 33 let, dostal od Letenských tříletý kontrakt, takže mu Sparta jen na základním platu pošle zhruba 72 milionů korun. Slávistická posila Danny si podle dostupných zdrojů přijde na 3,5 milionu (celkové mzdové náklady tak po dobu trvání smlouvy vyšplhají na 84 milionů) a údajně nejlépe placeným hráčem ligy je turecký stoper Semih Kaya s měsíční gáží zhruba 3,7 milionu. Během jeho působení v rudém dresu si tak přijde na 133 milionů. Nejdražší posila, Izraelec Ben Chaim, inkasuje zhruba tři miliony korun měsíčně a má na Letné čtyřletý kontrakt. Nejenže za jeho transfer Sparta zaplatila 76 milionů korun, ale dalších téměř 150 milionů mu vyplatí po dobu trvání kontraktu. Na 40 milionů ročně si údajně přijde i italský trenér Stramaccioni, kterému pomáhá téměř desítka asistentů, trenérů brankářů či kondičních koučů, část z nich jsou cizinci.

Půl miliardy, čtyři góly

Přestože Tomáš Rosický, nejlepší český fotbalista poslední generace, prošel věhlasnými kluby Arsenal či Dortmund, ve sparťanské kabině si musí připadat jako chudý příbuzný. Podle zpráv v médiích si vydělává milion měsíčně a ještě to závisí na jeho zdravotním stavu. Když se před lety vracel do české ligy Karel Poborský, i on ve Spartě dostal milion měsíčně a například Patrik Berger si přišel „jen“ na tři čtvrtě milionu korun.

Pro představu o běžných platových poměrech v lize připomeňme, že v Teplicích, které před časem jako první (a dosud jediný) klub v Česku přiznaly výši platů fotbalistů, zaplatí za celou sezonu hráčům – včetně bonusů a odměn – 36 milionů korun. Klíčoví fotbalisté tamního klubu (tři hráči) si v základu přijdou na 90 tisíc, většina ligistů pak hraje za zhruba 40 tisíc plus prémie. A třeba vršovičtí Bohemians platí hráčům v průměru 35 tisíc, nejlepší hráči si přijdou na 50 tisíc až 60 tisíc měsíčně plus odměny za výsledky.

Autor boxu: Jiří Zatloukal

Vtip, zmíněný na začátku, že Bohemka i Sparta mají po bodu, jen to Letenské stálo o půl miliardy víc, má poměrně reálné základy. Sparta má po pěti ligových kolech na kontě čtyři vstřelené branky, ve dvojzápase předkola Evropské ligy s bělehradskou Crvenou zvezdou se Letenští netrefili ani jednou. Za investovanou půlmiliardu tak sparťanský majitel Daniel Křetínský od týmu dostal jen čtyři góly.

Výše jednotlivých platů fotbalistů stejně jako přestupové částky kluby nezveřejňují. Viktoria Plzeň na sadu dotazů ohledně mzdové politiky vůbec nereagovala, Slavie jménem mluvčího Michala Býčka jen vzkázala, že je to interní věc, kterou klub nebude komentovat. Sparťanský mluvčí Ondřej Kasík pouze uvedl, že v sezoně 2015/2016 – poslední, za kterou má auditované výsledky – vynaložil klub na náklady spojené s hráči a realizačními týmy 217 milionů korun. Z celkových nákladů (463 milionů) tvořily platy lidí nejzásadnější položku.

Motor? Miliardářovo ego

Je evidentní, že nedávné příchody zahraničních a na české poměry výjimečně dobře placených hráčů zatíží rozpočet Sparty v následujících sezonách ještě mnohem víc. Pohnutky, které vedou Daniela Křetínského k investicím, jež nemají v českém fotbale obdoby, nejsou známé. Komentář na toto téma odmítla jak Sparta, tak podnikatelův mluvčí Daniel Častvaj.

Podle nejnovějšího vydání žebříčku Top miliardáři, který každoročně vydává týdeník Euro, dosahuje majetek úspěšného podnikatele zhruba 52 miliard korun. Zalepení ztrát fotbalové Sparty, pohybující se v průměru kolem sto milionů za sezonu, není pro něj tedy nijak zásadní. Na druhé straně nikdo nechce jen tak vyhazovat peníze, i když jde jen o zlomek jmění.

Podle zdrojů týdeníku Euro, které si nepřály být jmenovány, je Křetínského motivace celkem jednoduchá: je úspěšným podnikatelem, v podstatě na cokoli sáhne, se změní v úspěšný a výnosný byznys. Jen ve Spartě – povážlivě téměř celých 13 let – se mu nedaří. Sportovně ani ekonomicky. Jeho ego to prý nelibě nese. A chce to za každou cenu změnit. Proto neváhá investovat půlmiliardu korun do italského kouče a pořízení cizinecké legie. A otestuje tak, zda je fotbalový klub možné řídit jako firmu.

Zdroj: Transfermarkt.de, iSport.cz

Dále čtěte:

McGregor vydělal za půl hodiny víc než Ronaldo za rok. Mayweather je ale v jiné dimenzi

Mezi sportovci vydělává nejvíce Ronaldo. Do stovky se dostala jediná žena

Mezi sportovci vydělává na reklamě nejvíc Federer

---