Ropná velmoc Angola tvrdě doplácí na propad cen ropy, který trvá již tři roky. Pod tlakem je měna kwanza, jejíž devalvaci nedokáže zabránit ani rozpouštění docházejících devizových rezerv. Obyvatelé země objevují stále nové způsoby, jak směnit místní měnu za dolary nebo eura. Jednou z možností je nakoupit spotřební zboží a prodat je za hranicemi.
Ekonomické problémy africké země si její obyvatelé dobře uvědomují. Za stejnou částku si den za dnem koupí méně a méně.
Americká agentura Bloomberg to ilustruje na příkladu Filipa Alfonsa, který už nechtěl stát dlouhé fronty u bankovních přepážek na dolary, a tak jednoduše koupil dva ojeté motocykly BMW, odvezl je do Portugalska, kde je prodal za eura a doma z nichž zaopatřuje rodinu. „Vždy se najde nějaký způsob, jak si tvrdou měnu opatřit,“ popsal své pohnutky Alfonso, který žije na předměstí Luandy, hlavního města bývalé portugalské kolonie.
Další Angolané jezdí stovky kilometrů daleko, aby v sousední Demokratické republice Kongo prodávali dětské pleny, televizory nebo pivo. I tam jsou světové měny dostupnější.
Ti movitější pak čelí očekávanému strmému pádu hodnoty kwanzy nákupem uměleckých děl a nemovitostí. Angola, druhý největší africký producent ropy (14. na světě) a člen Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), byla po desetiletí od občanské války v roce 2002 jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě.
Přečtěte si, jak obchoduje nejmladší vůdce z dynastie Kimů:
Peněžní kimovody. „Izolovaný“ režim si umí sehnat miliardy dolarů
Vláda v době, kdy kasu jistil bohatý přísun petrodolarů, financovala výstavbu silnic, železnic i další infrastruktury, zatímco v metropoli Luandě vyrůstaly mrakodrapy. Jenže po strmém pádu ceny ropy od roku 2014 se hospodářský růst zpomaloval, až se loni zastavil a výrazně klesl i příliv zahraničních peněz.
Úřady jsou v bludném kruhu. Kwanzu by na jednu stranu bylo třeba devalvovat, aby země opět lákala zahraniční investory a domácí výrobci snáz vyváželi své zboží. To by ale v zemi, která dováží takřka veškeré spotřební zboží, ještě zvýšilo inflaci, která letos dosáhla už 40 procent. Při pokusech zbrzdit pád měny se tenčí devizové rezervy, které za poslední čtyři roky povážlivě klesly.
„Lidé spekulují o devalvaci kwanzy, ale neřekl bych, že na ni dojde ještě letos,“ citoval uvedený zdroj lisabonského analytika společnosti Eaglestone Advisory SA Tiago Dionisia. “Devalvace by ještě víc tlačila na spotřebitelské ceny. „Místní úřady budou kwanzu bránit spíš na úkor mezinárodních rezerv,“ odhaduje Dionisio.
Nejslabší z ropných měn
Kwanza se na černém trhu obchoduje v kurzu 395 za dolar. To je bezmála o 60 procent více než oficiální kurz (přibližně 166), který se vláda snaží držet od dubna 2016. Centrální banka nicméně od poloviny roku 2014 nechala měnu klesnout o více než 40 procent, čímž se kwanza zařadila mezi nejméně výkonné ropné měny v daném období.
Podle analytiků je pořád ještě nadhodnocená. Její reálnou hodnotu by podle červencového vyjádření společnosti Renaissance Capital vyjadřoval kurz 314 za dolar. Analytik David Earnshaw ze společnosti Fitch Group tento měsíc prohlásil, že kwanza zůstává výrazně nadhodnocená. Očekává, že centrální banka v roce 2018 uvolní svou měnovou politiku a nechá kwanzu spadnout o 20 procent na hodnotu 210 za dolar.
Zahraniční banky znepokojené zprávami o pravděpodobném praní špinavých peněz v bankovním sektoru přestaly v roce 2016 dodávat dolary angolským poskytovatelům úvěrů, čímž se nedostatek deviz ještě prohloubil.
Čtěte také:
Afriku čeká kritický nedostatek úrodné půdy
Nová vláda Joaoa Lourença, který se dnes zároveň chopí i prezidentské funkce, v níž po 38letech končí Jose Eduardo dos Santos, nemá na vybranou. Měnu bude podle analytiků Moody’s Investors Service muset vzhledem k přetrvávajícímu poklesu její likvidity devalvovat.
Jak potvrdila Angolsko-čínská průmyslová a obchodní asociace i Portugalské sdružení stavitelů, zemi už opustily tisíce čínských i portugalských dělníků, kteří si tam jen těžko dokázali obstarat volně směnitelnou měnu. Ti, kteří zůstali, osvědčují značnou tvořivost.
Pleny, televizor a pivo
Jeden z nich, třiatřicetiletý Juliol Lusol, odjíždí každou středu autobusem na trh Luvo na 600 kilometrů vzdálené hranici s Kongem. „Nesnažím se vydělat, jen potřebuji dolary,“ vysvětlil smysl cesty s šesti baleními plen, televizorem a plechovkovým pivem. Do Konga poslední dobou proudí tolik angolského zboží, že konžská vláda na dovoz vybraných položek z této sousední země uvalila šestiměsíční embargo.
Angola není jediným producentem ropy, který se pokouší bránit svou měnu po strmém propadu. Rusko i Kazachstán už na kurzové korekce vynaložily biliony dolarů, než to vzdaly a přešly do režimu volně pohyblivého kurzu. Nigérie, která je největším africkým vývozcem ropy, nadále reguluje obchody na kapitálových trzích a spravuje systém několika směnných kurzů, jehož prostřednictvím chrání svou měnu nairu.
Angolské rezervy zahraničních měn od roku 2013 klesly téměř na polovinu, když spadly na šestileté minimum 17,5 bilionu dolarů. Vláda jedná s mezinárodními bankami o vydání eurových dluhopisů v hodnotě dvou bilionů dolarů, s jejichž pomocí by ještě nějakou dobu dokázala kwanzu podržet.
Nejistota kolem angolské měny se projevuje na realitním trhu. Nuno Gaspar, šéf v Luandě sídlící developerské společnosti Gestimovel, při prodeji rezidenčních i kancelářských prostor těží z dobré pověsti realit v očích investorů. Většina jeho kupců jsou Angolané nebo angolské společnosti, které se chtějí vymanit z nebezpečí hrozícího propadu měny. „Lidé kupují nemovitosti, umělecká díla, vína, ale i automobily, jen aby nepřišli o své úspory,” uzavírá Gaspar.
Přečtěte si také: