Z dvaadvacátého patra pražské kancelářské budovy City Tower, jedné z nejvyšších budov v Česku, je občas vidět až do Krkonoš. „Není to ale často, tak pět dní v roce“ směje se třiapadesátiletý byznysmen Martin Wichterle. Ze své kanceláře tak občas může pozorovat i slavnou Vrbatovu boudu, kterou v nejvyšším českém pohoří vlastní.
Mnohem častěji však pozoruje hospodářské výsledky své strojírenské skupiny Wikov Industry, kterou buduje posledních sedmnáct let. Naštěstí to nejsou tragické počty. Po zakolísání v roce 2016 skupina zase vydělává a loni podle Wichterleho odhadů dosáhla provozního zisku zhruba 250 milionů korun. Na řadu tak přichází mezinárodní expanze, která už probíhá v Rusku a přes Německo má pokračovat po celém světě.
Démonické sklo
Wichterle však už delší dobu Wikov řídí jen strategicky a nezabývá se každodenní agendou. O to víc času mu pak zbývá na nový koníček, jímž se před pěti lety staly sklárny. Nejprve vstoupil do Bohemie Machine ve Světlé nad Sázavou, která působí pod značkou Bomma, následně koupil i zkrachovalou tradiční sklárnu Rückl v Nižboru. „Proces výroby je démonický, je v něm vidět kumšt lidí. Sklářství je jiný svět než strojírenství. Bylo to pro mě obrovské osvěžení oproti prostředí, z kterého jsem přišel,“ říká o své nové vášni Wichterle, podle něhož sklářství zatím zůstává spíše „charitou“, protože zejména firma Rückl je stále ztrátová.
Martin Wichterle má nicméně se sklem velké plány a v Nižboru by chtěl vybudovat sklářské studio, jehož produkce se bude podobat spíše uměleckým dílnám.
My jsme budoucnost: tito Češi zazářili už jako teenageři
Areál nyní rekonstruuje s pomocí architekta Josefa Pleskota a do ateliérové dílny chce zvát špičky světového sklářství, aby zde tvořily a ukazovaly, co vše se dá se sklem dělat. Už dnes pro něho pracuje výtvarník Rony Plesl, který v Rücklu vytvořil dvě kolekce postavené na českém křišťálu a tom, co je pro české sklo nejcharakterističtější - českém brusu. Bomma se naproti tomu profiluje spíše jako výrobce dekorativního osvětlení.
Co má ale společného sklo se strojírenstvím, které je hlavním Wichterleho oborem? Moc toho není. Snad jen to, že i svůj strojírenský byznys staví na vlastním jedinečném produktu, který firma nejen vyrábí, ale celý i navrhujte a dodává až k zákazníkovi. Jak říká Wichterle, exaktní svět tady stojí proti světu emocí.
Vědecký rodokmen
Wichterle přitom původně začínal ještě v jiném oboru. V 90. letech vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v divokých porevolučních letech založil s kamarády firmu Ecochem, se kterou pak strávil jedenáct let geologickými výzkumy v Čechách i zahraničí. Firmu nakonec prodal svému parťákovi a rozhodl se vzkřísit značku spjatou se svým jménem.
Přečtěte si rozhovor:
Majitel Wikovu Wichterle: Jdeme na východ i na západ
Wikov je zkratka jmen Wichterle & Kovářík, firmy, která vznikla na konci roku 1918 jako největší československá továrna na výrobu zemědělských strojů. Wichterleho strojírenská skupina převzala jen strojírenské dědictví Wichterleho & Kovaříka a vyrábí přesné průmyslové převodovky pro kolejová vozidla a větrné elektrárny.
Martin Wichterle má kromě podnikatelského i vědecký rodokmen. Je vnukem vynálezce Otty Wichterleho, který vynalezl kontaktní čočky a silon. Na vědeckou dráhu přitom možná zamíří i některá z jeho tří dcer. Nejstarší dělá doktorát ze semitských jazyků v Chicagu. Prostřední studuje dokumentární film a filozofii v New Yorku a nejmladší environmentální geografii v Londýně. V budoucnu tak do strojírenské skupiny Wikov mohou kromě skláren přibýt další zajímavé firmy z jiných oborů.
Dále čtěte:
Chléb, hry a oblečení. Šéf Albi Kokeš startuje byznys s dámskou módou
