Jeden ze dvou zakladatelů Sokola Miroslav Tyrš považoval spokojenost za nectnost. Současná starostka organizace se slavnou historií Hana Moučková přesto vypadá pár dní po sletu spokojeně. Šestnáctý ročník, který intenzivně připravovala poslední tři roky, proběhl až na jeden infarkt bez incidentů, pokud tedy za incident nepovažujeme pískot na premiéra Andreje Babiše. I tak ale spolek s miliardovým majetkem trápí řada problémů, včetně nedostatku financí.
Sokol byl od svého založení před 155 lety spojován s českou státností a vlastenectvím – právem, v dějinách Sokola se vždy odrážely dějiny země a naopak –, není tedy divu, že novináři začali připisovat pískotu na premiéra symbolický význam.
„Ono to nebylo úplně přesně tak, jak to interpretovala média. Někteří pískali, někteří tleskali. Sokolský spolek žije, část projevila svůj názor a je dobře, že nějaký názor má. Já jsem zvala pana předsedu vlády jako reprezentanta České republiky. Pokud někdo takový přijde na naši vrcholnou akci, znamená to uznání činnosti Sokola a jeho významu pro celou společnost,“ reaguje pragmaticky starostka, která řídí především ekonomický chod sportovní organizace se 160 tisíci členy.
Důležité je pro ni spíše to, že týden, kdy sokolové z celé republiky ovládli ulice a stadion Eden, ukázal absurdnost představy sokola jako staříka ve směšném kroji z Básníků. I když se zdaleka neblíží významu z dob první republiky, kdy měl na konci 30. let jeden milion členů, Sokol je dnes moderní organizací 21. století. A nežije jen z podstaty a slavné historie, jejíž nemovité dědictví je poslání, ale trochu i danajský dar.
Sokolské spolky byly za první republiky a v meziválečném období všudypřítomné, jejich sokolovny se staly centry dění i v malých městech a vsích. Chodilo se tam cvičit, hrát divadlo, na plesy i jen tak na pivo. Budovy, které mnohdy stavěli ti nejlepší architekti, jsou dnes odkazem, které činí ze Sokola bohatou organizaci, ovšem jen účetně. Dalším limitem moderního Sokola je hodnota, na které byl založen - dobrovolnictví.
Bez alternativy
Do Prahy se první červencový týden sjelo 15 tisíc sokolů, kteří nacvičili třináct hromadných skladeb. Jestliže v roce 1932 se při pořádní sletu sokolové potýkali s nedostatkem slámy, protože se neurodilo obilí a oni potřebovali pro slamníky 850 milionů kilogramů slámy a v roce 1948 zase s přídělovým systémem jídla (vykrmovali se i tzv. sletoví vepři), tak letos při XVI. všesokolském sletu nejvíc „drhl“ stadion. Těžko dnes opakovat akci z roku 1926, kdy na Strahově vyrostl během devíti měsíců dřevěný provizorní stadion na hliněných náspech pro 14 tisíc cvičenců a 130 tisíc diváků, když se ukázalo, že Letenská pláň už nebude stačit. Dnešní sokolové museli vzít za vděk Eden Arénou, protože jinde než v Praze nepřicházel slet v úvahu. V hlavním městě se konaly všechny slety s výjimkou toho v roce 1887, kdy ho rakouské úřady v Praze zakázaly a sokolové se museli dočasně nastěhovat do Českého Brodu.
Když začali sokolové hledat vhodný prostor, zjistili, že Rošického stadion je v havarijním stavu. Na Spartě se jim snažili všemožně vyjít vstříc, ale ukázalo se, že by se cvičenci při odchodu a příchodu na plochu velmi obtížně měnili - například při skladbě Borci šli cvičenci v patnáctistupu, na Spartě by to bylo možné jen v trojstupu. „Není žádný národní stadion splňující parametry, které my potřebujeme. Vezměme jen nástupové koridory na plochu. Představte si, že se během dvou minut musejí vyměnit dva tisíce lidí - tisíc na stadion, tisíc ven,“ říká Moučková. Teoreticky mohlo vystoupit až 35 tisíc sokolů. Tolik jich umělo skladby, část z nich je ale předvedla „jen“ na 40 regionálních sletech, které probíhaly od května. Víc než 15 tisíc cvičenců se na plochu stadionu v Edenu prostě nevešlo.
Omlouváme se, nebereme...
I tak to byl zážitek až dojemný. Svižné skladby na hudbu Čechomoru nebo Mandrage, dorostenky v moderních úborech a stadion plný dětí ukázaly, že Sokolům dorůstá a vyrůstá nová generace. Ony také dvě třetiny ze 160 tisíc členů sdružených v 1063 sokolských jednotách jsou mladší 26 let. Sokolu ale začíná chybět střední generace, tedy cvičitelský a trenérský stav. Cvičitelé většinou začnou se svými dětmi a pak vydrží, zároveň se snaží vychovat nové dobrovolníky ze cvičenců - předává se to. „Myslím, že tady systém českého sportu založený na tom, že většinu práce odvedou dobrovolníci bez nároku na adekvátní odměnu, už ale naráží na své hranice,“ dodává Moučková. Řada jednot musela omezit nábory, protože mají plno.
„Nedávno mi říkal starosta ze Sokola Roztoky u Prahy, že museli zastavit nabírání nových dětí, protože už je nemá kdo a kde trénovat. Přitom dětí má v jednotě skoro 500 a zájem je stále obrovský. Snad se s městem domluví na rozšíření stadionu, ale jinde musejí jednoty říci prostě: Omlouváme se, nemáme místo. To je strašná škoda,“ dodává starostka.
Provizorium kvůli bafuňáři
Nad možností, že by si Sokol mohl pořídit nějaké nové prostory a sportoviště, se Moučková jen smutně usmívá. Organizace nemá ani dost prostředků na to, aby dokázala udržovat a opravit ty stávající. Sokolský majetek je v průměru sto let starý, což prodražuje i jeho provoz. Navíc řada objektů leží v historických centrech měst, takže jsou pod památkovou ochranou, což znamená dražší opravy. Celkem je v zemi 750 sokoloven a spolu s pozemky a dalšími sportovišti dosahuje majetek Sokola hodnoty deseti miliard korun. „Pokud bychom chtěli nemovitosti rozvíjet, ne jen udržovat v provozuschopném stavu, pak se neobejdeme bez pomoci od státu,“ krčí rameny Moučková. Problém není jen nikterak závratný obnos ze státního rozpočtu - zhruba 80 milionů korun za rok -, ale nestabilnost systému financování sportu, který se rok od roku mění.
Přečtěte si rozhovor:
Péče o sokolovny je naše poslání, říká starostka Sokola Moučková
„Nemůžeme plánovat, a to ani činnost, jednotlivé akce, natož modernizaci sportovišť a nemovitostí. Nejsme vůbec schopni investiční akce či velké opravy etapizovat. Nepředvídatelnost financování je to správné slovo,“ říká Moučková. V loňském roce navíc dostal Sokol v důsledky korupční fotbalové aféry první peníze až v září. „Fungovat tři čtvrtiny roku z podstaty není skutečně jednoduché. Měli jsme sestaven provizorní rozpočet a zaváděli jsme velmi úsporná opatření… A plánujte v těchto podmínkách slet,“ vzpomíná starostka dnes už s lehkým úsměvem.
Loni navíc nemohla Česká obec sokolská prostředky ze státního rozpočtu na opravy, údržbu a provoz přerozdělovat svým jednotám podle potřeby. Jednoty prostě obdržely to, oč si zažádaly rok předtím. Ty mezitím už něco opravily ve spolupráci například s obcemi - zejména šlo o havarijní stavy, kdy hrozilo uzavření sokoloven - a následně musely peníze do státního rozpočtu vracet.
Odpověď sokolské ekonomky na otázku, jestli by se neměl systém od základů změnit a zjednodušit, je tak celkem očekávatelná. „My si myslíme, že základem tělovýchovy je všestrannost, a ta by měla být podporovaná nejvíce. Říká to i vládní zmocněnec pro sport pan Milan Hnilička, nedávno to také zmínila hokejová legenda Petr Nedvěd. My máme zájem, aby se hýbaly všechny děti, nejen ty nadané a talentované. Většina nedosáhne na medaile, přesto je pro společnost klíčové, aby mohl sportovat a cvičit každý - i ten, kterému se tolik nedaří a nechce být v tělocvičně každý den,“ vrací se k podstatě Sokola Moučková.
Dále čtěte:
