Do jejího odchodu z čela ministerstva obrany zbýval jen týden. A Karla Šlechtová (za ANO) překvapila - jako v poslední době tolikrát - na sociálních sítích: „Pro kvalitní výcvik potřebují naši vojáci i moderní taktický bojový simulátor. Včera jsem schválila jeho pořízení v hodnotě téměř 350 milionů korun.“
Na kontraktu je zajímavých hned několik věcí. Zaprvé načasování „za pět dvanáct“. Je totiž dobrým zvykem, že ministři na odchodu - a tentokrát navíc ještě v demisi a ve vládě bez důvěry - by neměli rozhodovat o důležitých obchodech.
Další podivností je fakt, jaký typ nákupu resort vlastně zvolil. Ještě loni se zdálo, že půjde cestou otevřeného výběrového řízení a vybere z více nabídek. Ostatně takové informace měly firmy i na brněnském veletrhu IDET v roce 2017, kde se o pořízení bojového simulátoru pro českou armádu mluvilo jako o nejočekávanějším tendru nejbližších měsíců. I proto ministerstvo obrany v rámci průzkumu trhu oslovilo několik společností.
Ovšem co se ze začátku rodilo jako běžný otevřený nákup, se nakonec úplně obrátilo. Obrana pod vedením Karly Šlechtové rozhodla, že zakázku zadá přímo švédské firmě Saab.
| Proč bojový simulátor |
|---|
| Pro ozbrojené síly všech států se bojové simulátory stávají stále důležitější technologií při výcviku. Především proto, že se šetří munice a systémy dokážou nasimulovat reálné operační podmínky. Vojáci na sobě nosí senzory snímající případný zásah, jejich zbraně zase vysílají laserové paprsky a tím útočí na další vojáky představující nepřátele. |
„Průzkum trhu ukázal, že k řešení požadavků armády nebude nutné pořizovat a zavádět zcela nový systém živé simulace, ale řešením bude rozšíření schopností stávajících prostředků,“ vysvětluje dnes Petr Sýkora z tiskového oddělení resortu.
Když týdeník Euro pátral, proč se nakonec obrana rozhodla vycouvat z nákupu a zvolila „jen“ modernizaci stávajících systémů od společnosti Saab, Karla Šlechtová odpověděla, že takové zadání přišlo z generálního štábu.
„Požadujeme doplnění chybějících výcvikových schopností,“ řekla k tomu Vlastimila Cyprisová, mluvčí nejvyšších vojenských velitelů. Ty by ale ozbrojené síly získaly i pořízením zcela nového systému.
Určitě bych se ptal
Nad kontraktem zvedají obočí zástupci českého obranného průmyslu. U každé větší zakázky platí pravidlo, že by se na dodávkách měla podílet tuzemská společnost. Tady však žádný takový požadavek není.
Přitom obrana má „svou“ firmu VR Group - tedy dceřinku státního podniku LOM Praha -, jež se právě vývojem a zaváděním taktických simulátorů do ozbrojených sil zabývá. Teď ji ministerstvo úplně obešlo. A nezlobí se jen zbrojaři, ale nelibost naznačuje v rozhovoru pro týdeník Euro i Tomáš Kuchta, až do poloviny července náměstek ministra obrany. „Kdybych do toho mohl mluvit, tak bych se určitě ptal, proč dceřiná firma státního podniku nesplňuje parametry,“ nechápe Kuchta, dnes už velvyslanec v Srbsku.
Přestože by se zakázka měla na vládu dostat už v září, resort zatím nebude nic konkrétního komentovat. „Příprava zakázky je stále v průběhu rozhodovacího procesu, a proto nyní nemáme bližší informace k dispozici,“ reaguje Petr Sýkora.
A o nic sdílnější není ani české zastoupení Saabu. Krasimira Stoyanova, jeho viceprezidentka pro střední a východní Evropu, říká, že ministerstvo dosud firmu k žádným jednáním nevyzvalo.
Přečtěte si rozhovor:
Se Šlechtovou jsem nesouhlasil, líčí odcházející náměstek Kuchta
Přiblížila pouze, jak by měla modernizace za 350 milionů vypadat. Dojde k rozšíření technologie SS-BV založené na laserovém vysílání, kterou armáda používá k výcviku od zavedení bojových vozidel Pandur před deseti lety. Za technologii tehdy platila 100 milionů.
Plánovanou modernizací vojsko získá soupravy pro jednotlivce s kulometem či granátometem, čímž bude možné simulovat operaci nejen pro obrněná vozidla, ale i samotné vojáky v poli.
Po modernizaci by se prý česká armáda mohla plnohodnotně zapojit do mezinárodního společenství UIC, kde nyní kromě firmy Saab jako dodavatele figurují i ozbrojené síly Německa, Rakouska, Estonska, Chile, Finska, Švédska či 7. armáda USA.
Nákupy na poslední chvíli
Že by se končící ministři - a na obraně zvlášť - měli vyvarovat podobných rozhodnutí, jaké nyní udělala Karla Šlechtová, dokazuje už několik případů z minulosti. Třeba ten z června 2006. Ač vládě Jiřího Paroubka zbývalo několik posledních týdnů, ministr Karel Kühnl se rozhodl podepsat nákup dvou stovek pandurů za 20,8 miliardy korun. Vláda Mirka Topolánka pak kontrakt stornovala a nakonec se rozhodla pořídit jen 107 obrněnců za 14,4 miliardy korun. Zakázka skončila u soudu, lobbista a dřívější velký Topolánkův přítel Marek Dalík si dnes odpykává pětiletý trest za to, že se měl ze zbrojařů během jednání pokusit vylákat peníze.
Přečtěte si komentář: Hrajeme si s procenty. A s bezpečností státu
Škraloup má i úřednická vláda Jana Fischera. V červnu 2010, měsíc před podáním demise a čtyři dny před volbami, odsouhlasila na popud ministra obrany Martina Bartáka miliardový a kontroverzní projekt PPP na rozšíření Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích. Když se pak ale ministrem stal Alexandr Vondra, raději kontrakt s konsorciem Prague Military Hospital Concession (PMHC) ukončil. Aniž by se ve Střešovicích koplo do země, stát nakonec musel zaplatit 217 milionů korun. Z toho 175 milionů jako náhradu nákladů společnosti PHMC a zbytek za nejrůznější posudky. Vondra tohle bolestné hájil, protože jinak podle smlouvy hrozila Česku miliardová arbitráž.
I když je ministerstvo v posledních letech napadáno za to, že neutrácí a každoročně mu zbývají peníze, tyhle zakázky „na poslední chvíli“ často nebývají nejlepším řešením.
Dále čtěte:
Těžká hodina paní Karly. Vyšetřování miliardových zbrojních kontraktů odhalilo pnutí uvnitř hnutí ANO
Stoprocentně letos. Metnar chce izraelské radary
