„Nebyla jsem schopná se zvednout z gauče, celé dny zírala na televizní obrazovku a poslíček s pizzou už mě znal jménem. Tak jsem udělala to, co by určitě učinil každý zodpovědný podnikatel. Obvolala jsem klienty s tím, že si beru volno, a na měsíc jsem se zašila v Hongkongu. Tam jsem se na pláži cpala melounovými nanuky. A hádejte, co se stalo. Nic. Pořád jsem byla vyhořelá. Protože když příliš dlouho jedete s prázdnou nádrží, zabere taky hodně dlouho, než ji dotankujete,“ popsala své pocity pro americký web Forbes koučka Ashley Stahlová.
Poté, co skončila jako poradkyně v Pentagonu, si založila vlastní společnost. Po osmi měsících se svým přístupem, který nazývá jako „yes girl“, dopracovala k tunám klientů, šestimístnému výdělku, ale také k burnoutu.
Výpověď dohodou je trik zaměstnavatelů. Pokud ji podepíšete, přijdete o své nároky
Syndrom vyhoření postihuje nejen vrcholné manažery, vedoucí pracovníky a podnikatele, ale týká se i mnoha běžných profesí, především těch, které zahrnují práci s lidmi. Stav úplného vyčerpání poprvé popsal v roce 1974 americký psycholog Herbert Freudenberger v časopise Journal of Social Issues ve článku Staff burnout.
Syndrom jako tabu
Podle posledních psychiatrických průzkumů jeho symptomy prošlo přes polovinu manažerů ve středních a vyšších pozicích. Přesto je stále vnímaný jako tabu.
Ashley Stahlová se ze svého žalostného stavu dostávala pomalu a malými krůčky. „Začala jsem se učit zdravým návykům a držela se jich. Slíbila jsem sama sobě, že e-mail budu kontrolovat jen dvakrát denně. Znovu jsem začala cvičit. Udělala jsem si čas na setkávání s přáteli. Stanovila jsem si v životě jiné priority než jen práci. A hlavně jsem se přestala kárat za to, že nepracuji dost tvrdě,“ píše koučka.
První jiskra
Může se stát, že manažer už nechce potkávat své kolegy, být konfrontovaný s klienty a nejraději by přede všemi a vším utekl na druhou stranu zeměkoule. Ale to je klasická únava, to není vyhoření. Ta po dobrém odpočinku zase odezní a je možné pokračovat v práci. K únavě může dojít po letech, ale i po pár dnech extrémně namáhavé práce. A týká se celkového vyčerpání. Naopak vyhoření se nevytvoří během dní, týdnů ani měsíců. Proto ani tak rychle neodezní. A navíc se týká především emocí.
Když vyhoří lékař:
Vyhořelý lékař, nebo zdravotnictví?
„Ukazuje se, že jednou z příčin syndromu vyhoření jsou právě nároky a situace, kdy nám neosobní cíle skrze výkonnostní kritéria někdo vnucuje jako osobní. Když jim člověk nevyhoví, je nucený odejít z organizace. To zásadním způsobem narušuje hodnotu člověka a jeho vnímání sebe sama,“ vysvětluje Stanislav Háša, vedoucí katedry managementu VŠE v Praze, který působí i jako kouč a terapeut. „Nemáme vnitřní kritéria, kdy jsme dost dobří. Definujeme to tehdy, když nám to potvrzuje okolí. Jako by nám chyběl pocit, že můžeme být dost dobří sami pro sebe bez ohledu na to, co si myslí okolí nebo organizace, ve které pracujeme,“ doplňuje Háša.
Typické příznaky syndromu vyhoření
Syndrom semlel i Jiřího, který pracuje ve vedení jedné velké české firmy, kde zaujímá stejnou manažerskou pozici již šestý rok. „Svou práci jsem měl vždy velmi rád, mé rozhodovací pravomoci byly prakticky neomezené, můj vliv na vedení podniku zásadní. Navíc majitelé firmy byli se mnou a s výsledky mého týmu trvale spokojení. Ale pak jsem začal mít pocit, že už mě má práce dostatečně neuspokojuje, nemotivuje, začala mi připadat nudná, neefektivní a zcela pro mě ztrácela smysl,“ říká.
Vyhněte se vyhoření. Tři triky, které vám pomohou zůstat produktivní
Jiří trpěl typickými příznaky syndromu vyhoření – únavou, absolutní ztrátou zájmu o práci, nechutenstvím, nespavostí a také depresivními pocity. Ztráta zájmu mu způsobovala komplikace ve firmě, nemohl práci nadále věnovat takové úsilí jako dřív a nedokázal již natolik „nabudit“ vlastní tým. Ten postupně ztrácel na výkonnosti a syndrom vyhoření měl pak určující vliv nejen na Jiřího psychiku, ale i na jeho finanční ohodnocení a následné nulové bonusy a odměny ze strany zaměstnavatele.
„Začal jsem být podrážděný, bezdůvodně naštvaný nejen na své spolupracovníky, ale i na klienty, byl jsem stále více cynický, lhostejný a nepřátelský,“ popisuje Jiří.
Zákeřný stres
Jedno z velkých rizik syndromu je jeho záměrné ignorování a nepřipouštění si problému. Stres je však velmi zákeřný a neúprosný činitel. Zároveň se přidávají fyzické i zdravotní potíže, jako jsou bolesti hlavy a zad, bušení srdce, nadměrné pocení, poruchy spánku, soustředění i paměti. Neúměrně a okamžitě se snižuje sebedůvěra a postupně i objektivní výkonnost. V pozdním a chronickém stadiu se může burnout rozvinout až do úzkosti a deprese.
Nepracovat a inkasovat. Sen programátorů má i odvrácenou stranu
Velmi často se dostavuje i fatální závislost na alkoholu, drogách, opiátech, stejně tak i na lécích. Přináší narušení mezilidských vztahů nejen v práci, ale i v partnerství a rodině, což může končit až totální destrukcí mezi nejbližšími. Kvůli emoční nestabilitě přepadají člověka nekontrolované návaly pláče, dusivá neochota ráno vstát z postele a jít do práce a opakovaně zde „přetrpět“ čas k práci určený.
Fáze: Stagnace, frustrace, apatie
Burnout má pak za následek nezanedbatelné ekonomické ztráty dotčených firem. Zvyšuje se absence a fluktuace, což vede k vyplácení dávek při pracovní neschopnosti a k výdajům při nástupu a zaškolení nových pracovníků. Absence způsobené nadměrným stresem stojí zaměstnavatele v USA mezi 150 miliardami a 300 miliardami dolarů ročně.
Jedním z řešení je úplný restart. Zcela přeformulovat své dosavadní nejen pracovní a kariérní priority, ale i ty životní.
Klíčové je i včasné rozpoznání vznikajícího syndromu vyhoření. Ideální je přijít na něj už ve fázi stagnace, ale i v následných stadiích – ve stadiu frustrace a apatie. Často je totiž velmi obtížné z pozice „pacienta“ si vůbec přicházejícího vyhoření všimnout.
Jak nevyhořet
Důležitá je prevence vyhoření. Podle odborníků jsou to hlavně kvalitní mezilidské vztahy, tzv. sociální podpůrná síť, tedy existence blízkých lidí, kteří člověku mohou poskytnout to, co si on sám dát nemůže.
Odbourání stresu? jak kdy:
Všichni ji chtějí, ale není pro každého. Kdo má na to pracovat z domova?
Jde hlavně o aktivní naslouchání bez tendence radit, o povzbuzování a faktickou i emocionální pomoc v těžkých situacích. Pomoci dokážou i osvícení zaměstnavatelé, kteří podporují účast svých pracovníků na workshopech. Při nich jsou na začátku utvořeny skupiny pracovníků různých profesí ohrožených burnoutem. Ti spolu diskutují rozličné problémy, řeší úkoly, podporují se a vyměňují si informace o tom, jak pracují se svými klienty. Ukázalo se, že dva roky účasti ve workshopu mají za následek významné snížení výskytu syndromu vyhoření i mnohem lepší pracovní výkon.
Léčba koučem
Jedna z možností, jak se dostat ven z tunelu, je – kromě klasické psychoterapie – kontaktovat odborníky, kteří nabízejí kurzy jako Prevence proti burnoutu nebo individuální koučování. Kurzy lze absolvovat jako firemní trénink, otevřený kurz nebo zmiňovanou individuální formou.
Koučování je podle koučů samotných spolehlivě jedním z nejúčinnějších způsobů, jak vést a motivovat lidi ztrápené nadměrným stresem. Je významně orientované na budoucnost. Pomáhá rozvinout a definovat jejich skrytý potenciál. Kouč neradí, hledá odpovědi společně s klientem.
Příčinou stresu může být i obava o místo:
8 tipů, jak si udržet práci
Zaměřuje se na motivaci klienta a poskytuje mu zpětnou vazbu i emocionální podporu. Pomáhá mu ujasnit si myšlenky a cíle při hledání firemní strategie, změně stylu řízení, získávání nové potřebné energie a kreativních nápadů do práce i osobního života. Učí zkvalitnění komunikace nejen v pracovních týmech, ale i ve vztazích, zvyšovat sebedůvěru a dojít k osobní harmonii. Podstatná je práce s emocemi, obavami a strachem.
Konzultace je pak spíše o poradenství, kdy lektor či konzultant dává relevantní rady, tipy a podporu na základě svých vlastních zkušeností.
Léčba psychoterapií
Jedinečná je tzv. neurolingvistická psychoterapie. Tato metoda demaskuje nefunkční, negativní a destruktivní části myšlení a jednání. Je schopná negovat stereotypy chování, které negativně ovlivňují mysl a způsobují nejistotu, úzkost a stres. Velmi důležité je také vytvořit si svou myšlenkovou mapu a pracovat s ní – pomáhá totiž třídit, zařazovat a systematizovat informace, zároveň zachycuje myšlenkové toky. Je třeba se také umět pochválit a dokázat sám sebe odměnit.
Zázračné pak může pro mnohé perfekcionisty být přijetí elementárního faktu, že každý chybuje a nikdo není dokonalý.
Čtěte také:
Nebojte se předčasného důchodu
Práce jen v práci: francouzští zaměstnanci získali další benefit
