Ta práce je strašně sexy, říká ředitel ČEB Karel Bureš. Banka pohledávky snížila o 17 miliard

18. 3. 2018

V kanceláři šéfa České exportní banky (ČEB) Karla Bureše visí kalendář s Vladimírem Putinem a fotografie paroplynové elektrárny Kurganskaja. V případě Putina jde o recesi, výsledek sázky s kolegou. Na elektrárnu je však Bureš patřičně pyšný. Jde o jeden z řady problémových úvěrů z minulosti, který se ČEB pod Burešovým vedením podařilo dát do pořádku. A právě takové příklady v době, kdy vláda uvažuje o včlenění ČEB pod pojišťovnu EGAP, potřebuje.

Co si myslíte o debatách o spojení EGAP a ČEB?

Otázka strategických cílů je vždy věcí akcionáře, tedy České republiky. Ten si určuje, jakou strukturu podpory exportu chce mít. Je pravda, že v době ekonomické krize se ČEB ne všechny věci povedly a prožili jsme těžká období. Dostali jsme zadání tyto problémy řešit a dnes ekonomicky funguje velmi dobře. Banka měla z problematických úvěrů z let 2006 až 2011 vrchol pohledávek v selhání v září 2015 téměř ve výši 42 miliard korun. To za poslední dva roky kleslo na 24,8 miliardy. To byla tvrdá práce. V letech 2015 a 2016 jsme úspěšně restrukturovali čtyři velké úvěry. Tři z toho v Rusku, jeden v Turecku.

Proč tedy sílí hlasy pro transformaci právě teď, kdy banka podle vás šlape?

Slyšel jsem to z médií stejně jako vy a nepřísluší mi komentovat něco, u čeho jsem nebyl. Pokud však budu skládat účty akcionářům, tak se toho nebojím, protože jsme veškerá zadání splnili.

Jestliže by se skutečně stala ČEB dceřinou společností EGAP, dovedete si představit, že byste zůstal ve své pozici?

Já jsem ve funkci čtyři roky, dva měsíce a jeden den (rozhovor se uskutečnil 1. března - pozn. red.). Tak dlouho na této židli moc ředitelů nevydrželo. Můj mandát je přitom pětiletý. Já nevím, jak se akcionáři rozhodnou a jestli mě budou chtít udržet. Ale já pro banku dýchám, dělám pro ni první poslední.

Tohle je smartphone. Češi učí Afričany farmařit podle aplikace

Z vaší strany tedy zájem je?

Rozhodně. Máme skvělý tým lidí a jeden z nejatraktivnějších byznysů, jaký v bankovnictví může být. Můžete dělat byznys se Severní i Jižní Amerikou, Afrikou, Asií nebo s pacifickou oblastí a současně s rizikovými teritorii. To v žádné jiné bance nemáte. Ta práce je strašně sexy a zajímavá a já, stejně jako další kolegové, to děláme právě pro tu atraktivitu.

Loni se vám z problematických úvěrů podařilo dostat 1,33 miliardy, většina z toho přitom souvisí s Ruskem. Můžete říct, o co šlo?

Historicky před více než deseti lety banka zafinancovala řadu projektů sklářského průmyslu. Většina z nich příliš dobře nedopadla. My nyní ty následky řešíme. Zafinancovali jsme také fabriku na výrobu OSB desek v Karélii severovýchodně od Petrohradu. Firma se jmenuje Kalevala a s jejím majitelem jsme se dohodli na restrukturalizaci dluhu. Restrukturalizace v překladu znamená zachráněný problémový úvěr, který neskončí v insolvenci, ale začne fungovat v nových podmínkách, a dlužník, který přestal splácet, opět standardně splácí.

Takže to je jeden z těch čtyř úvěrů, které jste zmiňoval?

To je jeden z nich, šlo o více než sto milionů eur. Dalším z těchto případů je velký strojírenský závod blízko Uralu. Ten sice vyrábí, ale trpí kvůli devalvaci rublu. Pokud jste byli zvyklí něco prodávat za 35 rublů a dostat za to jedno euro a najednou za to dostanete jen 50 centů, tak musíte zdvojnásobit produkci, abyste měli na dluhovou službu. Devalvace rublu více než zdvojnásobila neschopnost dlužníků splácet. Ale také tato firma se dnes rozhýbala a platí jako hodinky.

Karel Bureš (50)
• Absolvoval Fakultu strojní ČVUT, obor ekonomika a management.
• Působil v řadě tuzemských i mezinárodních bank: v ČSOB, Českomoravské záruční a rozvojové bance, BNP - Dresdner Bank Praha.
• V roce 2005 spoluzakládal a poté řídil HSBC Bank na Slovensku, od roku 2010 byl pověřen krizovým řízením korporátní HSBC Bank (RR) v Rusku.
• Od ledna 2014 nastoupil do vedení ČEB, od června pak převzal vedení banky po Jiřím Klumparovi.

A ten třetí ruský případ?

To byla paroplynová elektrárna Kurganskaja za Uralem, jejímž dodavatelem byla velká česká firma (otrokovická PSG-International - pozn. red.). Také tato elektrárna dneska platí, a když mají peníze dopředu, tak nám dají i předplatbu. A není za tím nic než dlouhodobá tvrdá práce mých kolegů. Jsou jednání, která netrvají týdny nebo měsíce, ale klidně i rok a půl.

Nejproblematičtějším projektem v Rusku je elektrárna Poljarnaja. Tu se nikdy nepodařilo dokončit, dnes je v insolvenci a správce, stejně jako ČEB, nyní vymáhá peníze po dodavateli, tedy firmě PSG-International. Ta se přitom brání, že pohledávky nejsou oprávněné. Jak to tedy je?

K tomu nemohu poskytnout žádnou bližší informaci než právě to, že elektrárna je v konkurzu. Konkurzní správce rozprodává majetek, z jehož výtěžku budou uspokojeny požadavky věřitelů, z nichž my jsme ten největší. Jsme zajištěný věřitel, máme svá práva a své postavení a podle toho se chováme. Máme však dohodu s insolvenčním správcem, že ty věci nebudeme komentovat.

Podobný případ je elektrárna Krasavino.

To je obdobné, zatím nic nemohu říct, je ale otázka týdnů, maximálně měsíců, kdy k tomu nějakou informaci zveřejníme. Můžu však říct, že Krasavino je na úspěšné trajektorii.

Další případ, o kterém neradi mluvíte, je turecká elektrárna Adularya. Ta se nyní prodává a stát věří, že dostane aspoň část z utopených 12 miliard zpět. V jaké fázi prodej je?

Elektrárna bude brzy připravená k prodeji. Ale ani v tomto případě k tomu více říct nemohu.

Platí tedy aspoň, že do poloviny roku by to mohlo být uzavřeno?

Takový je cíl, ale jestli to bude dříve, nebo později, to ví jen bůh a Chuck Norris.

A co cena? Objevila se částka šest miliard korun...

To fakt nevím, naše snaha samozřejmě je dostat se na co nejvíce peněz. Bude to záležet na zájmu trhu. Vše je ale teprve na začátku. My nejsme organizátorem prodeje, tím je správcovský fond, který má elektrárnu v majetku. My jsme zajištěný věřitel a oni rozhodují o tom, jakým způsobem a komu to nabídnou.

ČEB loni financovala rekordní počet projektů. Zaměřila se na menší firmy

Vraťme se do současnosti. ČEB se hodně soustředí na malé a střední podniky, což v minulosti nebylo. Proč?

V roce 2015 jsme dostali zadání od akcionářů, že máme punc banky pro velké exportéry. Řekli, abychom otevřeli dveře a ukázali, že dokážeme obsloužit i malé a střední klienty. Domluvili jsme se nejdříve na spolupráci s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou (ČMZRB), která má takové klienty, ale nemá exportní produkt. U nás tomu bylo přesně naopak. Postupně k nám začali chodit klienti zprostředkovaní ČMZRB, nebo dokonce noví klienti, za kterými jsme aktivně chodili.

Co je to za firmy?

Šlo o firmy, které vyvážely do Evropské unie, ale nemohly se dostat do Asie nebo Ameriky, protože jejich banka tam nepůsobí a má z toho strach. My v těch teritoriích máme zkušenost, atak jsme jim to nabídli. V roce 2015 jsme v tomto segmentu financovali 35, předloni 59 a loni rovných sto případů. Roste to tedy dvojnásobným tempem.

Čtěte: ČEB a EGAP by měly spadat jen pod ministerstvo financí. Změnu posoudí ČNB

Očekáváte, že letos bude jejich počet dále růst?

V bankovnictví platí: The sky is the limit. Dnes tvoří malé a střední podniky významnou část našeho portfolia. Ne objemově, protože těch sto klientů činí jen 551 milionů korun ze 4,3 miliardy v loňském roce. Ale v roce 2015 to bylo jen 64 milionů korun. Jde vesměs o produkty krátkodobého financování, obchodního financování, odkup pohledávek, tedy refinancování malých a středních podniků tak, aby dostaly peníze rychle.

Můžete uvést příklad, jaký export jste v tomto segmentu podpořili?

Jde například o společnost Kornfeil, která vyrábí pekárenské pece. Pomohli jsme jim do řady zemí, třeba na exotickou Kubu. Druhým příkladem je Arkon Flow Systems, což je firma, která dělá průtokové ventily do speciálních odvětví, jako je těžební průmysl. Tahle malá firma o několika zaměstnancích díky nám zmnohonásobila obrat a dostala se do teritorií, jako je Bahrajn, Saúdská Arábie, Brazílie nebo Argentina. Dále jde o vývoz potravinářských produktů, sušené mléko, chmelový extrakt nebo chmel jako takový, třeba firma Simplex.

Nezmiňoval jste v této souvislosti Afriku, o které se v poslední době hodně mluvilo.

Afrika je obecně považována za velmi náročné teritorium. Jsou ale země, které jsou financovatelné a které se třeba blíží evropskému standardu. Takovou zemí je Angola. Tu si všichni spojují s únosem 66 Čechoslováků před 35 lety. Dnes je tam ale velký zájem o české potravinářské produkty, o zemědělskou techniku nebo potravinářské technologie. To samé platí pro pivovary. Afričané milují české pivo, řada Afričanů v Česku studovala a my jsme v kontaktu se skupinami bývalých studentů, mezi které patří i mí bývalí spolužáci, kteří pak dojednávají obchody s českými firmami.

A to už reálně probíhá?

Ano, probíhá. Velmi zajímavý je Senegal, kde máme hned několik projektů. V tomto případě však nezemědělských. Afrika a její rozvinuté země tedy mají určitě perspektivu.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad afrického agroexportu?

Můžu jenom naznačit. Jednáme s tuzemským exportérem o financování vývozu jeho technologie do Ghany. V tomto případě by šlo o dodávku závodu na produkci kuřat, řádově za stovky milionů korun.

Čtěte také:

Jestliže by se skutečně stala ČEB dceřinou společností EGAP, dovedete si představit, že byste zůstal ve své pozici?