Ťok: Výstavbu dálnic brzdí Děti Země i nedostatek lidí

„Ještě začátkem tohoto roku stavba kilometru dálnice stála sotva polovinu toho, co před deseti lety. Dnes už se ceny zvyšují,“ říká ministr dopravy Dan Ťok.

Jak je to vlastně s novými silnicemi a dálnicemi – stavějí se, nebo se jen opravují jednotlivé úseky, včetně těch zánovních, které se kvůli nekvalitní práci stavbařů už rozpadají?

Samozřejmě se staví a hodně. Kdo nemá zakryté oči, uši a nos, tak si toho nemůže nevšimnout. Z hlediska našich předchůdců a dnes největších kritiků je strašně jednoduché přerušit přípravu staveb a pak nadávat těm, co přijdou po nich, že neotevírají nové dálnice. Jen samotná výstavba jednoho úseku trvá tři až čtyři roky, a to nemluvím o přípravě stavby, která díky našim předpisům trvá ještě mnohem déle. Když přijdete na ministerstvo, kde není nic rozestavěno ani připraveno, těžko můžete po půl roce hlásit, že jste postavil sto kilometrů dálnic. Pro začátek tedy musíte stavby hlavně připravovat a zahajovat a teprve pak je možné je otevírat.

Kolik jste tedy za vašeho působení zahájili nových kilometrů dálnic?

Od roku 2014 jsme zahájili už 188 kilometrů dálnic. Vzato bez modernizace D1, která představuje 75 kilometrů, je to 113 kilometrů nových dálnic. V současné době máme rozestavěno 185 kilometrů nových dálnic a silnic první třídy, což jsou většinou obchvaty měst. Nové úseky dálnic z toho tvoří 118 kilometrů, z toho je 21 kilometrů modernizované D1, která se nově staví za provozu. To jsou tvrdá data, která si lze snadno ověřit. Opozice ale raději mává čísly dokončených dálnic za čtyři roky – ty ale mnohem víc vypovídají o její vlastní neschopnosti zahájit nějaké stavby, jež by se pak následující čtyři roky daly otevírat.

Kolik půjde do výstavby silnic a dálnic příští rok peněz? A bude jich dost?

Na dopravní investice musí být dostatek peněz. Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, ze kterého jsou tyto stavby financovány, se příští rok zvýší na 86,3 miliardy korun. Je to zhruba o 14 miliard korun – tedy o 19 procent – víc než v letošním roce. Jinak ale musím trochu brzdit představy, že výstavba je jen otázkou peněz. Už teď narážíme na vyčerpanou kapacitu stavebních firem. Ještě začátkem tohoto roku stavba kilometru dálnice stála sotva polovinu toho, co před deseti lety. Dnes už se ceny zvyšují. Firmy už zdaleka nemají takový hlad po zakázkách jako před půl rokem.

Vraťme se k dálnici D1. Opravuje se již pět let a konec modernizace je stále v nedohlednu. Čím to, že se dálnici nedaří opravit ve slibovaném termínu a kdy už tohle trápení skončí?

Předně je asi třeba poznamenat, že na začátku modernizace se hovořilo o pěti až deseti letech, ale to jen na okraj. Dnes počítáme s tím, že modernizaci dokončíme v roce 2021. Současně nemá cenu zakrývat, že to mohlo být i dřív. Problém ale není v nečinnosti ministerstva nebo ŘSD. Nejvíce nás zdržuje počínání spolku Děti Země, které neustále napadají každé stavební povolení. A i když jsou jejich námitky nakonec odmítnuty jako bezpředmětné, trvá to dlouho. V průměru se panu Patrikovi daří zpozdit stavbu jednoho úseku tak o rok. Co se týče těch omezení, pak je třeba si uvědomit, že stavíme za provozu úplně novou dálnici a všude, kde je to jen trochu možné, necháváme zúžené dva jízdní pruhy v obou směrech. To je samozřejmě velká komplikace i z hlediska dodavatele stavby, která se pak o něco protáhne.

Privatizace ČD Cargo se odkládá. Ťok ji vládě zatím nenavrhne

Často po D1 jezdím a vždy mě rozčilují mnohakilometrové úseky s uzavřeným pruhem, ve kterém se vůbec nic neděje. Proč se nestaví nonstop, ve dne v noci, o víkendech?

Tohle slýchám často a nezbývá mi, než znovu a znovu opakovat, že ministerstvo ani ŘSD nemají žádnou pravomoc kontrolovat, zda mají soukromé společnosti na stavbě dost lidí, zda pracují dostatečně intenzivně ve čtyřicetistupňovém vedru a podobně. Naším úkolem je kontrolovat, zda plní harmonogram stavby, aby ji předaly v termínu, ke kterému se zavázaly ve výběrovém řízení. A tam, kde tomu tak není, musíme okamžitě s dodavatelem jednat, aby případný skluz dohnal, a pokud se mu to nepodaří, nemáme jinou páku než penále. Co se týče práce v noci, dělá se to při bourání mostů, ale na běžných úsecích se to nedaří. Dálnice i silnice vedou okolím měst a tam by stavba rušila noční klid. Celkem chápu, že se tomu místní samosprávy brání.

Dobrá tedy, dálnici D1 se ještě nějaký rok raději vyhnu. Potíž ale je, že když z ní sjedu, narazím na rozkopané okresky.

Tak to není úplně moje vina. Silnice druhých a třetích tříd mají ve správě kraje a ony také rozhodují, kdy a kde se budou opravovat. Co ale naší „vinou“ je, že jsme jim na to přidali peníze. Krajské silnice byly za uplynulá léta, ostatně jako všechny silnice, obrovsky podfinancované. Kraje je dostaly v zanedbaném stavu od státu a stát řekl: Teď se starejte, ale peníze vám nedáme. My jsme se v uplynulých letech snažili tento dluh alespoň trochu smazat. Za poslední čtyři roky jsme jim dali celkem 15 miliard a na těch silnicích už je to znát.

V rozpočtu na to ale žádné peníze nemáte?

Nebyly tam v žádném roce. Vždycky se jedná o peníze, které v rozpočtu SFDI zbyly jako nevyčerpané výdaje na některou z investic, která se zdržela. A protože nám v posledních letech takových peněz zbývá jen málo, ministerstvo financí je vždy dorovná z vládní rezervy. Počítám s tím, že stejně to bude i v příštím roce.

Takže se opět můžeme těšit na rozkopanou republiku…

A pak že se nestaví. Ale vážně, řidiče každoročně prosím o trpělivost a jsem moc vděčný těm, kteří to chápou. Stát v koloně nikoho nebaví, na druhé straně musím bohužel konstatovat, že značná část z nich se vytvoří až ve chvíli, kdy v opravovaném úseku někdo způsobí nehodu. Kombinace rekonstrukce s nehodou pak bývá skutečně o nervy. Bez rozkopaných silnic to ale neopravíme. Velmi často slýchám nářky, proč nemáme silnice jako v Německu. A je to jednoduché, protože oni svou síť opravují průběžně a nemusejí dohánět tak obrovské manko jako my. Je třeba si uvědomit, že k tomu, aby silniční síť byla v dobrém stavu, je nutno každý rok kompletně zrekonstruovat pět procent její délky. To se tady mnoho let nedělo a záplatování nejhorších děr nelze vydávat za rekonstrukci. Teď to zkrátka musíme dohnat.

Dlouho se mluví o nutnosti nové stavební legislativy a v souvislosti s výstavbou dálnic i o potřebě speciálního zákona, který by ji urychlil. Teprve začátkem tohoto volebního období se ale podařilo přijmout novelu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. Proč to tak dlouho trvalo?

V minulém volebním období, ještě před mým příchodem na ministerstvo, se připravoval zákon o liniových stavbách, který měl být speciálním zákonem k zákonu stavebnímu. Cílem bylo inspirovat se německým vzorem, což se nakonec ukázalo jako nereálné. Nemůžete vzít německý zákon a jednoduše ho posadit do našeho právního řádu. Legislativní rada vlády měla k návrhu tolik zásadních připomínek, že to nešlo přepracovat. V době, kdy jsem přišel na dopravu, se na ministerstvu pro místní rozvoj začala připravovat velká novela stavebního zákona a s tehdejší ministryní jsme se dohodli, že se pokusíme do něj dostat ty instrumenty, které pro zrychlení výstavby potřebujeme na dopravě. To se nakonec nepodařilo, ale to už také byl konec volebního období, kdy bohužel končí doba pro jakoukoli racionální diskusi.

Přečtěte si:

České fiasko: dálniční síť nebude hotová ani v roce 2050

Výstavba dálnic v Česku vázne. Kde se bude stavět letos?

Po volbách se situace změnila?

Do jisté míry ano. To, co mnozí před volbami kategoricky odmítali, se stalo tématem volební kampaně a najednou zde byl konsenzus, že některé věci v zákonu změnit musíme, pokud chceme výstavbu skutečně zrychlit. Záměrně jsme také šli cestou poslanecké novely, která je pro nevládní poslance řekněme stravitelnější než vládní návrh. A také je to cesta rychlejší.

Novela zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, která by měla snížit byrokracii a odblokovat výkupy při výstavbě dálnic, platí od září tohoto roku. Už máte nějaké první zkušenosti s jejím využitím?

Novela zákona platí teprve něco přes měsíc, což přirozeně brání tomu, abychom ji už využili v plné míře. Prvním nutným krokem, abychom mohli požádat o postup podle novely zákona a využít v praxi všechny jeho instituty, je v řadě případů nutnost stáhnout žádosti o vyvlastnění, o správní rozhodnutí atd. Jen připomínám, že je to krom jiného možnost mezitímního rozhodnutí při vyvlastnění u prioritních staveb stanovených v příloze zákona. Výše náhrady se určí samostatným rozhodnutím později tak, abychom nemuseli čekat. Novinkou je také fikce souhlasu dotčených orgánů státní správy, která znamená, že pokud se ve stanoveném termínu nevyjádří, bude to považováno za vyjádření souhlasu bez výhrad.

To jsou ale instituty, které lze využít spíše v dlouhodobém horizontu. Můžete uvést, který nástroj lze aplikovat prakticky okamžitě?

Věcná břemena. Na většině dotčených, tedy takzvaně prioritních staveb v přípravě, jsme nově oslovili vlastníky z hlediska uzavírání věcných břemen a nabídli jim navýšení ceny. V mnoha případech se již daří tato věcná břemena uzavírat, například D35 Časy–Ostrov a další. Hojně se začíná využívat možnost vstupu na pozemky z hlediska provádění průzkumů. V rámci majetkoprávní přípravy ŘSD ČR také nabízí vlastníkům možnost výkupu zbytkových parcel. Přínosy novely zákona pro urychlení staveb dopravní infrastruktury ale půjde řádně vyhodnotit až v horizontu cca půl roku, neboť například u smluv s vlastníky musí proběhnout minimálně 90denní lhůta pro získání jejich souhlasu s výkupem a podepsáním kupní smlouvy. Přesto už nyní se jednoznačně ukazuje, že novela urychlení opravdu přinese.

Chystáte k urychlení výstavby nějaký další krok? Hodně se mluví o nutnosti omezit možnosti ekologických organizací napadat a blokovat dopravní stavby.

Na ministerstvu připravujeme další novelu zákona o urychlení výstavby, která by měla i na tento problém reagovat. Chceme, aby každý, kdo se bude chtít odvolávat, měl skutečně pádný důvod, a ne že napadne vše a bude čekat, co z toho se případně ujme. To je spíš taková kontrola, jestli úředník někde třeba neudělal chybu, díky níž se dotyčnému podaří stavbu prodloužit o další měsíce nebo roky. S ochranou přírody to nemá nic společného. Napadení závazného stanoviska by se proto mělo ocenit nějakou sumou, já bych to viděl až do výše padesát tisíc korun, a pokud se ukáže, že šlo jen o zneužívání práva, peníze propadnou.

Budete návrh podávat jako poslaneckou iniciativu?

Tentokrát jsme zvolili standardní vládní novelu, abychom ji mohli prodebatovat i napříč resorty. Potřebujeme spolupracovat především s ministerstvem pro místní rozvoj, které má v gesci stavební zákon. Paní ministryně nyní chystá jeho kompletní rekodifikaci, ale v rámci naší novely zákona chce předložit i své návrhy, které je možné přijmout rychleji, než se podaří prosadit kompletní změnu stavební legislativy. To je přece jen běh na delší trať.

Článek vyšel v magazínu Profit