Vládou zmítají spory kvůli plánu na zřízení regulačního úřadu pro vodárenství. Hraje se o kontrolu nad strategickým odvětvím a proti sobě stojí ministr životního prostředí Richard Brabec a šéf rezortu zemědělství Miroslav Toman.
Zatím není třeba Jacka Nicholsona. Nosy se v Česku ještě neřežou jako v kultovní detektivce Čínská čtvrť. Přesto je boj o kontrolu nad tuzemskou vodou mimořádně napjatý.
To v současnosti platí především pro vztah ministra životního prostředí Richarda Brabce a jeho kolegy z vlády, ministra zemědělství Miroslava Tomana. Toho naštval Brabcův plán na zřízení speciálního regulačního úřadu, který by dohlížel nad tuzemským vodárenstvím. Záměr zřízení vodního regulátora obsahuje i programové prohlášení vlády, pro Tomana jde přesto o nepřijatelný krok.
K reorganizaci kontroly nad vodárenstvím došlo totiž v Česku teprve nedávno. „Na ministerstvu zemědělství vznikl v roce 2015 Odbor dozoru a regulace vodárenství, a to právě pro posílení vodohospodářské regulace, což nám doporučovala i Evropská komise,“ uvedl pro týdeník Euro Toman. Vedle specializovaného odboru vznikl tehdy i meziresortní výbor, který má koordinovat práci mezi jednotlivými ministry.
Anglie, pak Německo, teď Izrael
Změnu provedla Sobotkova vláda, která byla ve věci regulace vůbec aktivní. Ohledně vody byly na stole původně dvě varianty. První počítala s tím, že by se posílily pravomoci zemědělského resortu.
Druhou možností bylo, že by vodárenství přešlo pod Energetický regulační úřad, jak je tomu třeba v Anglii nebo Walesu. To by vyžadovalo rozsáhlé změny legislativy. Hlavně by však bylo potřeba zaměstnat čtyři desítky nových úředníků a provoz úřadu by si v prvním roce vyžádal 45 milionů a v dalších letech 39 milionů korun ročně. Volba tedy padla na nový odbor na ministerstvu, který si vystačí se 14 úředníky a resort náklady pokryje z rozpočtu.
Rizika centrálně plánované klimatické politiky EU:
Melouni všech zemí, spojte se. Energetická politika míří k marxismusu-leninismu
Už o dva roky později se přitom objevil plán na zřízení „super regulátora“, tedy obřího úřadu, který by vedle vodovodů bděl také nad energetikou, telekomunikacemi a železnicí. Vzorem byl tentokrát německý Spolkový úřad pro sítě, který však paradoxně na vodu nedohlíží. Super regulátor měl mít více než tisíc zaměstnanců a přišel by na více než miliardu ročně. Plán tak směřoval do koše.
Za zmínku stojí, že jako člen bývalé vlády se na těchto krocích podílel i ministr Brabec, který nyní volá po další změně. Kdežto Toman, který trvá na zachování statu quo, členem kabinetu Bohuslava Sobotky nebyl.
Jak by si fungování nového regulátora ministr Brabec konkrétně představoval, není jasné. „Podoba nového úřadu je nyní ve stadiu počátečních diskusí, zatím na úrovni interních jednání v rámci resortu ministerstva životního prostředí,“ reagovala na sérii otázek mluvčí ministerstva Petra Roubíčková. Brabec zmiňuje pouze inspiraci obdobným úřadem v Izraeli. „Izrael nemá problém se zásobami vody a se suchem a současně má vodu levnější než v České republice,“ dodala Roubíčková, podle které by nebylo potřeba zaměstnat ani více úředníků.
Kdo usedne na vodě?
Nezodpovězená tak zůstává i otázka, kdo by stál v čele instituce, jakým způsobem by se vedení vybíralo, kdo by je navrhoval a kdo jmenoval. I Podle Brabce by nový regulátor měl být nezávislý, aspoň formálně by však úřad pod některý z resortů spadnout musel.
Za celým sporem tak je spíše snaha o kontrolu nad strategickým odvětvím, zvlášť když stát deklaruje, že chce získat vodárenské společnosti zpět od soukromých vlastníků. Ještě před vznikem současné vlády se v kuloárech mluvilo o tom, že ambiciózní Brabec bude mít snahu dostat vodu „pod sebe“. Toman, který dnes zhruba 80 procent veškeré vody pod kontrolou má, o ni logicky nechce přijít.
Dále čtěte:
