Jindřich Vařeka starší, zakladatel dnes už evropské firmy vyrábějící vybavení koupelen, se dožil devadesáti let. V těch posledních deseti se však pustil do daleko kontroverznějšího byznysu, v němž se jeho zájmy propojily se zájmy jeho mnohaletého přítele a souputníka, Andreje Babiše. Vařeka - stejně jako o mnoho mladší Babiš - pracoval před listopadem 1989 v zahraničním obchodu na mnoha významných postech a stejně jako on byl evidovaným agentem StB pod krycím jménem Jindra. Nějaký čas byl podle některých zdrojů v zahraničí i přímým Babišovým nadřízeným.
Po revoluci se postavil k nové realitě čelem a na rozdíl od jiných aktérů pézetek včetně Babiše si „nezprivatizoval“ část byznysu svého dosavadního majitele, ale pustil se do regulérního podnikání v oboru vybavení koupelen. V roce 1991 založil v Příbrami společnost Ravak, která je dnes lídrem oboru ve střední a východní Evropě. Zároveň se však stal mocným bossem ve svém městě, kterému se po léta říkalo středočeské Palermo, a udržoval těsné vztahy s dnešním premiérem. Nepřekvapí, že jeho syn Jindřich Vařeka mladší se stal starostou Příbrami za hnutí ANO.
Ravak, Randák a směnka
V roce 2008 však Ravak vlastněný už napůl rodinami Vařekových a Kreysových vstupuje do úplně jiného byznysu a poskytuje 160milionovou půjčku společnosti Oleo Chemical na projekt výstavby linky pro výrobu biopaliv druhé generace z kafilátu. Firmu založili Michal Urbánek a Kamil Jirounek. Je dost nepravděpodobné, pokud by na Ravak dost vysokou investici Vařeka neprobral s přítelem, který už nějaký čas v byznysu s biopalivy jede. Každopádně Ravak vstupoval do firmy, která ještě nic nevyráběla, a tudíž podstupoval značné riziko. Zato jeho vlastníci získali i opci na dvacet procent akcií, které také zrealizovali. Výstavba linky však drhla a prodražovala se. Náběh výroby produktu nazývaného Fame byl pomalejší a dodávky odběratelům vázly.
Přečtěte si: Bionafta a jiné bioomyly, které devastují životní prostředí
Ravak přihodil další půjčku ve výši sto milionů korun a poté, co z projektu vycouvala financující banka UniCredit, přihodil na počátku roku 2011 dalších 300 milionů. To už byl ale Oleo Chemical fakticky na kolenou a mezi akcionáři začala válka. A tak statutární orgány poslaly firmu do insolvence s návrhem na reorganizaci. Vařeka s Kreysou to vyhodnotili jako útok na své peníze a začaly se dít věci.
Vařeka se spojil s exšpionem Karlem Randákem, který pracoval pro Národní protikorupční fond Karla Janečka. Ten zveřejnil informace o obchodu firmy Oleo Chemical s pražským dopravním podnikem, z nějž měly plynout korupční provize Ivo Rittigovi. Zároveň začal být Kamil Jirounek stíhán za to, že si pořídil padělanou směnku Vařekových od padělatelské dvojice Krumlovský-Cipro. Přestože tuto směnku nikdy neuplatnil a nakonec ji jako podezřelou sám předal policii, byl za to odsouzen na šest let, což zvrátil až Nejvyšší soud. Bizarní je, že padělanou směnkou od Krumlovského operovala u jiného soudu proti Jirounkovi Vařekova parta, ale z ní nebyl nikdo ani vyšetřován.
Do konkurzu!
Spolupráci s Petrem Kmetěm blízkým Rittigovi na zakázce pro DPP však odskákal. Přestože se žádnou korupci nepodařilo prokázat, byl pravomocně a jen těžko pochopitelně odsouzen za tunelování vlastní firmy formou vyplacení provizí ze získaného obchodu a odpykává si trest.
Samotná fabrika ale nyní jede naplno a má vyprodáno. Mezi její zákazníky patří přední evropské firmy včetně Shellu. Provozuje ji společnost Temperatior v rámci toolingového financování a dodatečné 150milionové investici. V rámci reorganizace by měl Temperatior zaplatit za celý Oleo Chemical 400 milionů. Věřitelé z Ravaku to však celé považují za podvod zorganizovaný Urbánkem a Jirounkem, kteří sami Temperatior založili a pak ho převedli na Grzegorze Hótu, někdejšího parťáka Pavla Tykače. Po letech soudů, které postupně reorganizaci schvalovaly, přišel loni v září zlom, když Nejvyšší soud vrátil celý spor na začátek, protože vyslyšel volání Vařekových a Kreysových zpochybňujících některé uplatněné pohledávky, které omezily jejich vliv na průběh insolvence. Soudy musí nově tyto pohledávky prověřit.
Přečtěte rozhovor s nejvyšším státním zástupcem:
Pavel Zeman: Odvolat mě můžou ze dne na den
Cílem příbramských rodin je zrušit reorganizaci a poslat Oleo Chemical do konkurzu, z něhož by ho mohli levně získat. Zda by na tom vydělali, je však dosti sporné. Odstavení Temperatioru by nejspíše znamenalo zastavení výroby, protože se nezdá, že by ji byl Ravak schopen financovat a i kdyby, tak by firma přišla o celní sklad, smlouvy s odběrateli i modernizační investici Temperatioru a byla by s největší pravděpodobností fakticky mrtvá.
Příbramští tak hrají buď o to, že jim Hóta nabídne nějaké lepší mimosoudní vyrovnání, nebo jim nejde vůbec, ale vůbec o zachování chodu liberecké firmy, ale naopak o její likvidaci, která bezesporu prospěje Agrofertu. Jindřich Vařeka starší u toho už sice nebude, ale jeho rodina nepochybně nepřijde zkrátka. I když po odchodu Jindřicha Vařeky staršího v Ravaku nejspíše posílí rodina Kreysových. Rodinní přátelé se prostě neopouštějí.
A zvláště ne v situaci, kdy už příští rok končí planost zákona, který nařizuje přimíchávání biopaliv z Babišovy řepky do motorové nafty, a tato prokazatelně ekologicky škodlivá aktivita udržovaná při životě už jen mocnou podnikatelskou lobby v Evropě, bude zase v ohrožení. Bruselský tlak na omezení biopaliv první generace je už několik let dosti silný.
Ale co se dá dělat, když už těch nových a méně škodlivých se prostě na trhu nedostává, protože jejich výrobce nechtěl zlý majitel prodat tomu hodnému člověku, co nám dělá premiéra, ani jeho kamarádům z Příbrami.
O kauze Oleo Chemical dále čtěte:
Rittig má v kauze Oleo Chemical klid. Soud lobbistu zprostil viny
Kauza Oleo Chemical ožívá. Žalobce chce kvůli novým odposlechům obnovu řízení
Nejvyšší státní zástupce Zeman chce přísnější tresty pro zakladatele Oleo Chemical
Justiční fraška: zakladatele Oleo Chemical Jirounka soud zprostil obžaloby
Olejová skvrna
