Jeho víno ochutnaly hvězdy stříbrného plátna v hotelu Thermal na zahájení Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, o chuť moravských hroznů z jeho vinic v nealkoholické variantě má zájem značka Kofola a o ledovém a slámovém víně z jeho vinohradů si šeptají znalci v nejvyhlášenějších sklípcích. K tomu se jen tak mimochodem stihl stát autorem jedné z nejslavnějších varovných cedulí na světě a patentu na víno, které voní po květinách. Petr Marcinčák je očividně mužem mnoha talentů, které všechny spojuje při budování ekologického vinařství a produkci biovína.
„S festivalem ve Varech je to prosté, můj kamarád a geniální grafik Aleš Najbrt, který dlouhá léta spolupracuje s KVIFF, mě seznámil s Jiřím Bartoškou, který hledal kvalitní bio víno pro potřeby festivalu. Jirka naše víno ochutnal a od té doby jsme partnerem festivalu,“ vypráví Petr Marcinčák z jihomoravského Mikulova.
Podobné účinky má prý Marcinčákovo víno na většinu lidí, kteří ho ochutnají. Specializuje se totiž na to nejlepší (a nesložitější), co mohou moravští vinaři vykouzlit. Na podzim vyrábí ledové a slámové víno. Pokud se Petr chystá na slámovku, práce začíná už pečlivou probírkou plodů a vyloučením všech nedokonalých kousků. Slámové víno se vyrábí jen ze zdravých hroznů, které se nechávají v provzdušněných prostorech sušit na slaměném loži tři měsíce, až vypadají jako rozinky. Po tuto dobu potřebují stálou péči a dohled. Když jsou hotové, musí mít nejméně 27 stupňů cukernatosti. Pak se z nich lisuje mošt, který kvasí do podoby slámového vína.
Vzniká delikatesa, kterou veřejnosti představila komedie s Kryštofem Hádkem a Terezou Ramba. „Bobule má na svědomí můj kamarád Tomáš Vican. Ve dvojce hrají naše slámové hrozny a žížaly. Také jsem trochu radil ohledně výroby slámového vína a nakonec ze mne Tomáš udělal i kompars na svatbě,“ říká s úsměvem Petr Marcinčák.
Když zvládnete ty nejnáročnější druhy vín, zvládnete vše
„Život je příliš krátký na to abychom vyráběli a pili průměrná vína. My se snažíme dělat vše pro to, aby naše vína byla nejlepší, a pracuje na tom celá rodina. Do tohoto cíle vkládáme obrovské prostředky, investujeme do technologií, sbíráme pouze ručně a hospodaříme ekologicky. Proto také spolupracujeme s nejlepšími v oboru,“ vysvětluje vinař. „Parametrů, které ovlivňují kvalitu vína, je mnoho a nelze je jednoduše shrnout. Základem dobrého vína je kvalitní surovina – hrozny. Vypěstovat kvalitní hrozen stojí velké úsilí, čas a peníze. Podle mě by měl být vypěstován ekologicky, jen tak mám jistotu, že neobsahuje nežádoucí rezidua. Potom se musí správně posbírat, převézt a zpracovat. Metod zpracování je mnoho a každý vinař má svůj styl. V každém kroku je také mnoho úskalí, které mohou ovlivnit kvalitu výsledku. Víno je umění,“ říká Petr Marcinčák.
Kromě múzy za lisováním vína stojí obrovský objem práce. Vinař měl k půdě vztah od dětství a chtěl na vinicích hospodařit stejně jako jeho dědové. Od devadesátých let se snažil pečovat o révu co nejšetrněji, ačkoliv tehdy mu chyběly znalosti. Proti obalečům a sviluškám bojoval místo insekticidů vypuštěním dravých bakterií a roztočů. „V roce 2008 jsem učinil zásadní rozhodnutí a jako první u nás, na všech vinicích s výměrou více než 110 hektarů, jsem začal hospodařit ekologicky,“ říká Marcinčák.
Slámové víno vyžaduje stálou péči po dobu tří měsíců. Foto: Archiv Petra MarcinčákaV současnosti má vinohrady plné života, mezi révu sází byliny, na které létají včely, motýli a další hmyz. Daří se tu přirozeným nepřátelům škůdců a plevele, tedy škvorům, roztočům a slunéčkům. Plevel se musí ručně vytrhat a jeho zbytky hnojí půdu. Další živiny pochází z vermikompostu, v němž žížaly zpracovávají veškerý odpad z lisování hroznů. Ostatní prostředky k ošetřování vinic si rodina také vyrábí sama – z přesličky, kopřiv, kompostu a dalších bylin. To všechno proto, aby víno neobsahovalo žádné zbytky chemie.
Kofolonizuj svět
„V našich bio vinicích máme vysazeno až sedm tisíc keřů na jeden hektar a vzdálenost mezi nimi je asi 70 centimetrů. Tažeň, na kterém jsou jednotlivá očka, z nichž vyrostou letorosty a na nich hrozny, musí být kratší než obvykle a tím úrodu redukujeme již v zimě při řezu vinice. Výnos z jednoho keře je pak 1-1,5kg hroznů. Tento způsob pěstování vytváří u révy značnou konkurenci a obrovsky zvyšuje kvalitu,“ vysvětluje vinař.
Aktuálně během roku ručně sklidí na 500 tun hroznů v bio kvalitě a z nich se vylisuje 290 000 litrů moštu. Obrat firmy se v posledních letech pohybuje okolo milionu eur, tedy přes 25 milionů korun. Toto číslo nejspíš teď poroste, protože v rámci projektu Kumšt moštu začal Marcinčák spolupracovat se značkou Vinea, patřící pod společnost Kofola. Ta se spojila se šesti českými, moravskými a slovenskými vinaři, aby vytvořila podzimní limitovanou edici šťáv z různých odrůd vinné révy. Při tom v krátkých klipech vypráví příběhy jednotlivých vinařů.
Víno mají v krvi
Ten Marcinčákův se začal psát před devětatřiceti lety, když mu bylo sedmnáct a vyrobil své první víno. Jeho rodiče byli v té době obchodníky, otec vedoucí prodejny a maminka prodavačka. K tomu měli pro sebe malý kousek vinohradu a sklípek, víc jim komunisté nedovolili. Petr tu pomáhal od malička, protože víno ho bavilo. Stejně to teď mají jeho synové, osmadvacetiletý Petr mladší a dvaadvacetiletý Adam. „Oba jsou hodní a pracovití a jsme na ně s mojí paní moc pyšní. Vinařství je zajímá a jsem rád, že můžeme tvořit vína společně,“ říká jejich pyšný otec. „Petr se už v osmnácti při studiu gymnázia začal sám starat o kompost se žížalami,“ dodává.
„Do budoucna se chceme pořád rozvíjet, ale také diverzifikovat. Již dnes jsme největší bio vinařství v ČR a byli jsme první, kdo takto velkou rozlohu převedl do ekologického hospodaření. Plánujeme výrobu moštů, rozšíření výroby ekologických preparátů pro ošetřování vinic a jiných plodin, využití révy pro kosmetický průmysl, dále se zabýváme biodynamikou a jejím využitím. Kousek od vinařství připravujeme krásný rybník a o kus dál i vnitrostátní letiště Marcinčák. Plány máme velké,“ směje se Petr.
Hotel Marcinčák
Už teď vlastní kromě vinohradu i levandulový hotel v Mikulově, které vede s manželkou Hanou. Dle jejího přání Petr před několika lety dokonce vyrobil víno levandulové – údajně hrozny během sušení místo na slámu položil na květy fialové rostliny, které se pak v hotovém víně ještě předepsaným způsobem macerují. Tento proces si jako jediný na světě nechal patentovat.
Víno ale není jediná věc, která je v hotelu unikátní. Před ním se totiž nachází originální varovná cedule, kterou si zde fotí turisté a ve formě různých vtipů několikrát obletěla internet. Její sdělení se dá přeložit jako: Kdo tu bude močit, půjde na YouTube. Tímto výstředním způsobem se vinař rozhodl řešit stálý problém s kolemjdoucími, kteří ignorovali nedaleké veřejné záchody a močili na levanduli před hotelem.
https://www.instagram.com/p/CTcGZ4XNSeW/?utm_source=ig_web_copy_link
Majiteli došla trpělivost a na místo připevnil kameru s cedulí informující, že pokud někoho na záznamu přistihne s jistou částí těla vystrčenou z kalhot, dotyčný provinilec se poté najde na populární sociální síti. Na problém se zveřejňováním záznamů osob bez jejich svolení sice upozornila právnička Leona Hoštická, ale místní policie ani Marcinčák to prý nikdy řešit nemuseli. Podle vinaře stačí lidem naznačit, že dělají něco nevhodného, co by mohly vidět miliony diváků, a milerádi zaplatí za toaletu. Autorem grafického zpracování cedule není nikdo jiný než festivalový kouzelník Aleš Najbrt.
