Loňský rok byl z pohledu energetické skupiny Energo-Pro velmi úspěšný. Podnik vlastněný Jaromírem Tesařem vydal emisi dluhopisů, splatil část starších závazků a pokročil při výstavbě dvou vodních elektráren v Turecku. Jedná se zatím o nejambicióznější projekty v historii firmy. Jen menší z nich - Karakurt - vychází v přepočtu na pět miliard korun. Výše investice do větší elektrárny Alpaslan se blíží 11 miliardám. „Můžeme tím aspoň trochu napravit pověst Česka,“ říká výkonný ředitel skupiny Energo-Pro Pavel Váňa.
Hlavní událostí loňského roku byla emise dluhopisů skupiny Energo-Pro v objemu 370 milionů eur. Na co jste peníze získané od investorů použili?
Nejprve musím říci, že se jedná o nový způsob financování. Do té doby jsme v podstatě využívali pouze služeb českých bank. Teď bychom rádi využívali obou modelů. Nákup elektráren a distribuční sítě v Gruzii jsme v roce 2007 financovali úvěrem České exportní banky s pojištěním EGAP a v prosinci loňského roku jsme tento úvěr předčasně splatili. Také jsme předčasně uhradili dluhopisy, které vydala naše dceřiná společnost v Bulharsku.
Veřejná emise dluhopisů bývá někdy předzvěstí primární emise akcií. Je to i případ firmy Energo-Pro?
K tomu mohu říci jen tolik, že Energo-Pro je nyní ve stavu, do kterého jej pan Tesař chtěl dostat. Nepředpokládám vydání nových akcií ani vstup dalších investorů. Tím, že máme jen jednoho vlastníka, jsme velmi operativní.
Historie skupiny Energo-Pro je spojena se jmény Jaromír Tesař a Jiří Krušina. Jak a kdy jste se s nimi poznal?
Dříve jsem pracoval pro rakouskou společnost VA Tech, která se zabývá výstavbou a modernizací vodních elektráren. Byl jsem v týmu, který získal od firmy Energo-Pro zakázku na rekonstrukci kaskády elektráren na řece Sandanska Bistrica. V letech 2005 a 2006 jsem proto žil v Bulharsku a podílel se na obnově těchto elektráren. Když o něco později Energo-Pro kupovalo vodní elektrárny v Gruzii, jel jsem tam s panem Tesařem provést due diligence. Následovala nabídka, abych je jako manažer zastupoval v Gruzii. Tam jsem působil tři a půl roku v pozici projektového manažera.
Předpokládám, že jste se v této roli osvědčil, když následovalo povýšení do funkce výkonného ředitele...
Výkonným ředitelem jsem se stal v roce 2013. Poté, co došlo předloni k rozdělení skupiny mezi dva akcionáře, jsem se stal také členem představenstva ve společnosti Energo-Pro. Mou hlavní starostí je dohlížet na chod vodních elektráren a na nové projekty. Na starost mám také strojírenskou společnost Litostroj Power. Distribuci elektřiny má pod dohledem kolega, to už by bylo na jednoho člověka moc.
Zajímali jste se o odkoupení distribuční sítě na západě Bulharska, kterou prodává ČEZ. Tamní situace je při pohledu z Prahy značně nepřehledná, není jasné, kdo a za kolik tamní rozvodnou síť koupí. Co se stalo, že to nakonec nedopadlo?
Odkupu aktiv ČEZ v Bulharsku jsme v loňském roce věnovali velkou části naší pozornosti a času. Náš zájem jsme deklarovali opakovaně. Hlavně z toho důvodu, že v Bulharsku aktivně působíme. Vlastníme zde již jednu třetinu distribuční sítě. Víme, jak se na tom trhu pohybovat, a nabízejí se možné synergie. Převzetí další rozvodné sítě by pro nás bylo přínosné. ČEZ nakonec vybral jiného uchazeče, respektujeme to. I když ale musím na rovinu říct, že máme velké pochybnosti o transparentnosti celého procesu prodeje.
Přečtěte si o majiteli Energo-Pro:
Jaromír Tesař: Nenápadný král vodní energie
Můžete být konkrétnější?
Upřímně řečeno se v energetickém byznysu pohybujeme více než dvacet let, převážně na východních trzích. Ani tam jsme se nikdy s něčím podobným nesetkali. Standardní tendr na takovýto prodej aktiv vypadá úplně jinak a má svá jasná pravidla. Což se o prodeji aktiv ČEZ v Bulharsku říci nedá.
Váš zájem mě docela překvapuje. Energetické společnosti mají s investováním v Bulharsku ty nejhorší zkušenosti. Část tamních politiků volá po znárodňování, ministři a úředníci zahraniční investory šikanují, neustále se opakují kontroly a pokuty za sporné nedostatky...
Skupina Energo-Pro působí na bulharském trhu již od roku 2000, kdy koupila vodní elektrárny na řece Sandanska Bistrica. Tamní prostředí známe. Problémy byly, ale dnes už je nastaveno normální podnikatelské prostředí. A problémy tam bohužel má spíše pouze jedna energetická společnost. Jde o členský stát Evropské unie, zahraniční investice jsou tam chráněny standardně.
Tohle je na skupině Energo-Pro pozoruhodné. Úspěšně podnikáte v Bulharsku, Turecku i Gruzii, tedy v zemích, kde jiní dopadli dost neslavně. Netřeba připomínat investice Skupiny ČEZ v Bulharsku či stavbu turecké uhelné elektrárny Adularya konsorciem v čele s Vítkovicemi. V čem je tajemství vašeho úspěchu?
Začnu tím, že se o vodní elektrárny vzorně staráme, investujeme do oprav a rekonstrukcí, snažíme se optimalizovat náklady i výrobu elektřiny. Podobné je to v distribučních společnostech, které vlastníme v Gruzii a Bulharsku. Podnikáme v zemích, které jsou na první pohled rozdílné, ale jedno mají společné. Voda je tam přirozený zdroj energie, a proto má vodní energetika vysokou politickou podporu.
Na špatné podnikatelské prostředí a nefér postup si tedy nemůžete stěžovat?
Žil jsem několik let jak v Bulharsku, tak v Gruzii. Přístupem tamních lidí jsem byl v obou případech příjemně překvapen. V Turecku jsem nežil. Milé bylo, že na bulharském pracovním trhu seženete všechny možné profese, co se týká energetiky i strojírenství. Podobné to bylo i v Gruzii. Když jsem tam přijel v roce 2007, měl jsem největší problém s tím, že autobusy byly popsané jen v gruzínštině, atak jsem nevěděl, kam vlastně jedu. Dnes už jsou všechny nápisy i v angličtině a ruštině a z Gruzie se stává ráj pro turisty s nádhernou přírodou a lyžařskými areály.
Není škoda, že máte v Česku jen omezené aktivity? Dvě vodní elektrárny, malý výrobní závod ČKD Blansko Engineering...
Ona to zase tak malá firma není. Sice o ní moc neslyšíte, ale má za sebou řadu významných projektů. V loňském roce dokončila rekonstrukci elektrárny Lipno, letos dodáváme nové oběžné kolo pro přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně. Závod v Blansku se ale hlavně zabývá vývojem nových typů oběžných kol a má k dispozici unikátní hydraulickou laboratoř, která poskytuje služby celé skupině Litostroj. V podstatě všechny modely pro zakázky z celého světa se nejprve testují v této laboratoři.
Na českém území již vhodné lokality pro další hydroelektrárny nejsou?
Vhodných lokalit už tu moc není, jedná se o řeky se spádem tři nebo čtyři metry. V současné době jsou tyto projekty na hraně únosnosti. Mnohem příznivější jsou podmínky v zemích typu Turecka a Gruzie, kde jsou vysoké hory a vhodné řeky. Ale je to případ od případu, neznamená to, že stavět lze všude. Musíte počítat s výkyvy, kdy jeden rok je hodně vody a druhý je sucho. Je však málo pravděpodobné, že by nastalo sucho ve všech zemích najednou. I proto naše aktivity hodně diverzifikujeme a snažíme se rovnoměrně investovat v Gruzii, Turecku i Bulharsku. Jsou to tři hlavní pilíře našich aktivit. Nadto se zaměřujeme na elektrárny s rezervoáry, čímž zvyšujeme flexibilitu ve výrobě našich elektráren.
Miliardář Tesař píše šéfům ČEZ: Prodej vašich bulharských firem je zmatečný a neprůhledný
Raději kupujete starší vodní elektrárny, ale v Turecku jste se pustili do stavby dvou nových. Co vás k tomu přesvědčilo?
Turecká vláda nastavila velmi vstřícné podmínky pro rozvoj vodní energetiky -včetně velkých projektů. Stát vám pomůže s územním řízením, přeložkami silnic i dalšími překážkami. Po dokončení elektrárny získáte po dobu deseti let zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektrické energie. Tento tarif je zafixován v dolarech, takže nevznikne problém v případě oslabení turecké liry. Pokud máte turbínu a generátor vyrobené v Turecku, získáte ještě další finanční zvýhodnění. To byl důvod, proč jsme se rozhodli v Ankaře postavit výrobní závod. Hala už je hotová a se spuštěním výroby počítáme v polovině letošního roku.
Jedná se o montážní závod, kde sestavíte díly přivezené ze slovinského Litostroje?
Ne, jedná se o plnohodnotný výrobní závod, kde budeme vyrábět oběžná kola turbín i další stroje. Současně to bude náš první závod, kde budeme vyrábět také generátory pro vodní elektrárny. Odběratelem nebudou jen naše firmy, ale rovněž další zájemci.
V čem jsou projekty tureckých elektráren Alpaslan 2 a Karakurt výjimečné? Lze je srovnat třeba s elektrárnami Lipno a Slapy?
Ne, to je něco úplně jiného. Výška hráze v elektrárně Karakurt je 142 metrů. Zatímco největší česká elektrárna Lipno vyrobí ročně 150 milionů kilowatthodin, ta naše počítá s více než dvojnásobným množstvím. Díky mírné zimě jsme dokonce v předstihu a úroveň stavebních prací, které odvádějí turecké firmy, je vynikající. Elektrárna bude hotová do dvou let, větší 280megawattový Alpaslan za tři roky. Je to významný úspěch pro český průmysl, že stále dokáže vyprojektovat a dát dohromady velkou 100megawattovou elektrárnu. Můžeme tím aspoň trochu napravit pověst Česka, která utrpěla při výstavbě vámi zmíněné uhelné elektrárny.
Přečtěte si také:
Komu smrdí uhlí? Odklon od fosilních paliv zdraží elektřinu
