Ale přes veškerou nudnou monotónnost musíte zůstat ve střehu, protože při sebemenší neopatrnosti by vám nášlapná mina vybuchla pod rukama. A odměna? Minimální plat, který v přepočtu činí zhruba 5500 korun.
„O zájemce nemáme nouzi. Když děláme nábor, na každé volné místo se nám přihlásí sto lidí,“ říká Chris Ince, který v Kolumbii vede odminovávací projekty britské neziskové organizace Halo Trust. A to ještě davy zájemců výrazně protřídí podmínka plné gramotnosti, která na jihoamerickém venkově stále není samozřejmostí.
Kde vyletěla do vzduchu kráva
Britský padesátník, jehož přímé držení těla prozrazuje mnohaletou vojenskou službu, vysvětluje, jak odminování země po padesátiletém konfliktu s marxistickými povstalci probíhá: „Nejdříve se ve spolupráci s armádou vytipují místa, kde se dříve guerrilla pohybovala. Pak naše týmy proškolených kolumbijských pracovníků obejdou v blízkých vesnicích dům po domu a hledají informace o lokalitách, kam místní z obavy před nastraženými výbušninami nechodí.“ Buď tam v minulosti přišel k úrazu nějaký člověk, nebo mina zabila pasoucí se krávu. „Ideální je na tento terénní průzkum posílat členky našeho týmu, protože po zaklepání na dveře jim většinou otevřou venkovanky, jejichž manželé tou dobou pracují na poli,“ prozrazuje Ince jeden z triků, „a žena ženě většinou prozradí více, než kdybych se šel vyptávat já.“
Dokud pokračovala válka, lidé často předstírali, že nic nevědí. Báli se, aby se z nich v očích partyzánů nestali udavači, kterým by se pak rebelové mohli pomstít. Tento strach by po listopadu 2016, kdy zástupci státu a největší vzbouřenecké skupiny FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) podepsali po letech vyjednávání mírovou dohodu, měl pomalu mizet.
Když už mají vytipovaná podezřelá místa, označí je páskou a pustí se do přerývání půdy – hlavně tam, kde je to pro život blízkého obyvatelstva nejdůležitější. Částečně pomáhá mechanizace, třeba stroje, které výseč určenou k prohledání zbaví vegetace. Samy také mohou nášlapnou minu, která v sobě mívá okolo 300 gramů trhaviny, odpálit, ale je potřeba, aby po nich ještě terén zkontrolovali lidé.
Detektor nestačí. Naprostá většina nastražených min je vyrobená podomácku z plastových láhví nebo krabiček od pracího prášku.
Obyčejně si k tomu berou detektory kovu, ale v Kolumbii nenacházejí valného využití. „Ve světě se používají průmyslově vyrobené kovové miny. Ale tady je naprostá většina nastražených výbušnin udělaná podomácku,“ předvádí Ince obrázky výbušných zařízení, která se tu podle manuálů teroristických organizací naučili „zbastlit“ do PET láhví nebo do krabiček od pracího prášku. V andské zemi se musí půda kousek po kousku převrátit pomocí lopatek. Když minu objeví, odpálí ji na dálku většinou jinou trhavinou.
Pro 280 lokálních zaměstnanců v 19 týmech organizace Halo, jejíž kampaň za odminování podpořili v minulosti svou aktivní přítomností v terénu například princezna Diana nebo později její syn Harry, je to obrovská dřina. Za tři a půl roku práce vyčistili 310 tisíc metrů čtverečních, ale našli na nich jen 280 nastražených min.
Vojáci to sami (ne)zvládnou
Zní to jako krutý vtip, že takové úsilí má pouze minimální výsledky. Ince to tak nebere. Dlouhá léta působil v Afghánistánu, který je momentálně nejzaminovanější zemí světa, takže může srovnávat. „Lidé si myslí, že miny jsou po válce na každém kroku. To platí na některých místech, jako třeba v Afghánistánu v 80. letech, kde se pokládaly v pásech proti postupující pravidelné armádě. Ale v Kolumbii nikdy neexistovalo něco jako jasná fronta. Navíc tu převažuje terén s hustou vegetací, kdy pralesem vede jenom úzká stezka. Miny stačí pečlivě nastražit na dobře vytipovaná místa,“ vysvětluje. Může to být například břeh poblíž přirozeného brodu nebo třeba skupina stromů, které lákají k utáboření a zavěšení houpacích sítí, jež se v kraji často používají při nocování pod širákem. „V Afghánistánu není neobvyklé najít 200 min na kilometr čtvereční, tady najdeš tak tři,“ srovnává Ince.
Těžba niklu způsobuje rakovinu. Odvrácená tvář zelených elektromobilů
„Lidé z Halo našli tak málo min také proto, že nebyli v těch nejvíce postižených oblastech. Tam je armáda nepustila,“ říká koordinátorka neziskovky Colombia sin minas (Kolumbie bez min) Ester Martínezová Martínová. Tato organizace dosud pomáhala obětem nášlapných min, ale do hledání smrtících nástrah se teprve chystá pustit. Dříve to v podstatě nešlo, protože vláda nastavila tak složité administrativní překážky pro nestátní zájemce o práci na odminování, že všichni s výjimkou organizace Halo při procesu odpadli. V celé zemi to tak měli na starost téměř výhradně vojáci.
Brit v Kolumbii. Chris Ince z britské neziskové organizace Halo Trust odminovávací projekt vede.
Vláda prezidenta Juana Manuela Santose si ovšem vytkla ambiciózní cíl vyčistit republiku do roku 2021, tedy k 20. výročí kolumbijského připojení k mezinárodní ottawské úmluvě, která použití nášlapných min zakazuje. Proto nastavila mírnější pravidla, díky nimž bylo od letošního roku k odminování připuštěno pět dalších zahraničních a dvě domácí organizace.
Čeká je hodně práce, byť nebudou muset pročesat úplně celou zemi, která se rozkládá na 1,142 milionu kilometrů čtverečních. Zaminování hlásí ovšem dvě třetiny ze všech kolumbijských okresů. Hledání komplikuje to, že levicoví guerrilleros nebo jejich podobně krutí protivníci z protikomunistických domobran fungovali bez centrálního vedení. Jednotlivé malé skupinky partyzánů pokládaly nálože, kam je napadlo, takže o místě jejich nastražení nejsou žádné záznamy v mapách. Nemluvě o tom, že v tropech běžné lijáky a sesuvy půdy mohly řadu min přesunout o notný kus dál. Proto také zní plán na totální odminování Kolumbie do roku 2021 jako utopická sc-ifi.
Miny mají zmrzačit
Přes relativně malé množství zabíjely kolumbijské miny ve velkém. Podle vládních údajů bylo od roku 1990 k letošnímu 31. červenci minami zabito nebo zraněno 11 495 lidí. V absolutních číslech Kolumbii v tomto ohledu dlouho porážel jen zmiňovaný Afghánistán, kde jsou odhady postižených zhruba čtyři až pětkrát vyšší. Až v posledních letech, kdy se rozhořely krvavé konflikty v Sýrii a Jemenu, začala Kolumbie v nelichotivém žebříčku padat z druhého místa dolů. Ale konec ještě zdaleka není, mír nemír miny dál zabíjejí. A mrzačí.
Z oněch 11,5 tisíce „jen“ pětina na následky exploze zemřela. Miny totiž neměly ani tak zabíjet, jako zmrzačit, aby oběť zpomalila postup celé skupiny a také ji učinila zranitelnější při případném útoku revolucionářů. Proto také povstalci k výbušninám přidávali výkaly, aby se do ran dostaly bakterie.
Kokain místo kakaa. Padající ceny bobů nutí farmáře přejít na koku
Hrdá kolumbijská armáda, početně nejsilnější v celé Latinské Americe, brala původně likvidaci nášlapných náloží za své osobní poslání, ke kterému nechtěla nikoho jiného pustit. Vždyť 61 procent obětí min tvořili příslušníci ozbrojených složek. Ale dlouho byl hlavní pracovní náplní armády boj s FARC, odminování zůstávalo z pochopitelných důvodů na vedlejší koleji. Od mírové dohody však na to vojáci nasadili až pět tisíc mužů.
„Když válka skončila, vláda jednoduše potřebuje vojáky zaměstnat,“ komentuje to suše Martínezová Martínová s tím, že stabilitě země by nejspíš neprospěla rychlá demobilizace velkého množství vojáků, kteří umějí máloco jiného než používat zbraně. Riziko, že by našli nové zaměstnání v řadách organizovaného zločinu, je příliš velké. „Tito vycvičení vojáci by po odminování své země mohli být následně nasazeni i v rámci sil OSN,“ naznačuje programový manažer Agentury OSN pro likvidaci nášlapných min Jan Philip Klever. Ostatně jiné jihoamerické armády (například ta uruguayská) si vysíláním vojáků na zahraniční mise vydělávají na vlastní provoz.
Nikdo to nechce říci naplno, ale vyhledávání min je také byznys. Jednotlivé neziskovky soupeří o granty a o sponzory, jejichž počet není neomezený. Všichni žárlivě střeží své know-how a mlží v tom, za kolik reálně dokážou vyčistit metr čtvereční půdy. „Existuje taková hezká zkratka pro média, podle které stojí položení jedné miny dolar, ale její odstranění tisíc. Bohužel vůbec není přesná,“ říká Klever. Například v Kambodži jsou platy hledačů ještě výrazně nižší než v Kolumbii. Někde je půda tvrdší než jinde, takže prověření čtverce metr krát metr trvá déle. Jinde se zase kvůli odlišnému typu bomb musí kopat hlouběji. S náklady hýbe i možnost využití detektorů kovu.
Nechtěné hrdinky z Afriky
Náklady by snížilo, kdyby do terénu mohly vyrazit krysy-hrdinky. Tak nazývá svoje zvířecí hledače min tanzanská organizace APOPO, která je už používá v Mosambiku, Angole a Kambodži a nyní by s nimi chtěla pracovat i v Kolumbii.
„Hledač bez detektoru za den prověří maximálně osm metrů čtverečních, s detektorem dvanáct. Jedna vycvičená krysa za den udělá 400 metrů čtverečních,“ argumentuje Novozélanďan Tekimiti Gilbert, který v Bogotě lobbuje za to, aby vláda pustila neoblíbeného hlodavce na své území.
Krysa-hrdinka. Člověk za den prověří maximálně osm metrů čtverečních plochy, vycvičená krysa zvládne i 400 metrů čtverečních.
Ve srovnání se psy, kteří jsou při hledání min stejně efektivní, mají krysy, které kvůli své malé váze nálož nikdy neodpálí, jednu základní výhodu: „Když svým skvělým čichem ucítí trhavinu, zasignalizují to a vědí, že za každý nález dostanou odměnu ve formě jídla. Jestli jim ho dá ten nebo onen člověk, je jim úplně jedno,“ vysvětluje Gilbert. Pro psa je hledání zábava, při níž je po nalezení výbušniny odměněn svou oblíbenou hračkou. Vyžaduje to dlouhý výcvik a pak důvěrný vztah s psovodem, kterého nelze jen tak vyměnit, aby to na výsledky čtyřnohého hledače nemělo negativní dopad.
Jenže zatímco psi jsou všeobecně milovanými tvory, krysy provází stigma rychle se množících škůdců a přenašečů nemocí. „Není potřeba mít strach ze zavlečení invazivního druhu z Afriky. Všechny naše vytrénované kusy jsou před výcvikem sterilizovány, aby se v případě útěku nemohly množit. Zvířata máme prověřena i zdravotně, aby nemohla přinést do Kolumbie nějakou nemoc. A pro jistotu před nasazením doporučujeme ještě dlouhou karanténu,“ argumentuje Gilbert, podle něhož se na krysy s podezřením dívali (a dívají) i lidé z oboru.
Když autor textu zmíní, že Chris Ince z Halo Trustu se na užitečnost krys dívá skepticky, Gilbert reaguje kousavě: „Jsme jejich velká konkurence v boji o donory. Ale je na dárcích, aby se rozhodli, kde utratí své peníze efektivně. Zda jim jde jako nám o co nejrychlejší odminování země, anebo o dlouhodobé zvyšování zaměstnanosti na kolumbijském venkově. Halo Trustu se to při tempu necelých 300 zlikvidovaných min za 3,5 roku bezpochyby daří.“
Přečtěte si také:
Na mule kolem světa. Kávu Juan Valdez následuje celý kavárenský řetězec
