Chcete-li vlastnímu dítěti odepřít nárok na to, aby jednoho dne zdědilo majetek, který jste vy během svého života nabyli, můžete jej vydědit. Ještě před tím, než se k tomuto kroku odhodláte, se nicméně ujistěte, že je vaše rozhodnutí opodstatněné. A to nejen z hlediska morálního, nýbrž i toho právního. Vydědit někoho jen tak totiž nelze.
Institut vydědění je bezpochyby velice citlivou záležitostí. Pakliže se k němu člověk uchýlí, znamená to, že vztahy s některým konkrétním členem rodiny mají k dokonalosti skutečně daleko a dost možná byly, respektive jsou již nenávratně poškozeny.Pravdou je, že ne vždy a za všech okolností si děti zaslouží být za své chování „odměněny“ dědictvím, ovšem stejně tak zákon nepovoluje, aby se toto právo zůstavitele – tedy člověka, jehož majetek má být předmětem dědického řízení – jakkoliv zneužívalo. Pro vydědění musí existovat pádný důvod.
Co je to vydědění
Vydědění potomků je jednostranným právním úkonem, v důsledku kterého ztrácí nepominutelný dědic právo dědit ať už celý, nebo pouze část dědického podílu, který by mu jinak za normálních okolností připadl.
Současně je však potřeba zdůraznit, že tímto nepominutelným dědicem mohou být pouze děti zůstavitele, respektive jeho vnoučata (nedědí-li přímo jeho děti). Na manžela/manželku, sourozence, případně rodiče a další se institut vydědění nevztahuje. Nechcete-li, aby dědili právě oni, není nic jednoduššího než majetek v závěti zkrátka odkázat někomu jinému.
V jistých případech vydědění potomka znamená, že o právo dědit přišly zároveň i jeho děti, tedy vaše vnoučata. Děje se tak ve chvílích, kdy vyděděnec přežije zůstavitele, pakliže ten nestanovil jinak. Pokud zůstavitel žije déle než vyděděný potomek, na jeho děti se vydědění zpravidla již nevztahuje. Jedinou výjimkou by opět byla situace, kdy by je zůstavitel samostatně vyloučil z dědického práva.
Jak vydědit potomka
V úvodu článku bylo zmíněno, že abyste mohli někoho vydědit, je potřeba mít opravdu pádný důvod. Co však oním pádným důvodem skutečně je?
Na základě nového občanského zákoníků, který vstoupil v platnost počátkem roku 2014, se může jednat o šest konkrétních situací, a to následujících:
- potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
- potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
- potomek byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
- potomek vede trvale nezřízený život,
- potomek je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen,
- potomek je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.
Kdy je vydědění na místě a kdy nikoliv
V souvislosti s prvně uvedeným důvodem se za neposkytnutou pomoc v nouzi považuje situace, kdy zůstavitel není schopný se o sebe vzhledem ke svému zdravotnímu stavu či nemoci postarat sám. Zákon však v tomto ohledu myslí i na potenciálního dědice, tedy potomka. V takovém případě se proto zkoumá, zda je vůbec v jeho silách se o dotyčného plnohodnotně postarat, zda je v zůstavitelově rodinném kruhu ještě nějaká jiná osoba, která tak může učinit, či jestli existuje možnost jeho umístění do specializovaného zdravotnického nebo sociálního zařízení (domov důchodců apod.).
Podobně obtížné je to v případě číslo dvě, tedy když potomek neprojevuje o svého rodiče opravdový zájem. Co však tento opravdový zájem je a není, je opět vcelku relativní. Dítě by se mělo zajímat o to, jak se jeho rodič má, jakému se těší zdraví, co jej v současném životě trápí atp. Pakliže se oba dva vidí několikrát do roka nebo jsou spolu v jiném kontaktu, o nezájmu zde zřejmě řeč být nemůže. Samozřejmostí pak je, aby tento opravdový zájem byl oboustranný, neboť ve chvíli, kdy se zůstavitel se svým potomkem jednoduše stýkat nechce, jen těžko s tím on něco nadělá.
Rovněž k vydědění z důvodu spáchání trestného činu ze strany potenciálního dědice je potřeba přistupovat obezřetně. Zohledňovat by se měl především charakter tohoto prohřešku jako takového, nikoliv pouze délka trestu. Pakliže má zůstavitel pocit, že tím došlo k urážce na jeho cti a důstojnosti, může se tímto důvodem během procesu vydědění hájit. Pokud však on sám v minulosti podobný čin spáchal, s největší pravděpodobností s tímto argumentem neuspěje.
Ještě složitější situace nastane ve chvíli, kdy chce zůstavitel svého potomka vydědit na základě toho, že vede nezřízený život. Pod pojmem vedení neřízeného života si totiž každý představuje něco jiného. Může se jednat o závislost na alkoholu, drogách, nečestné chování, zanedbávání péče o své děti atd. Pokud chce rodič v důsledku tohoto svoji ratolest o dědictví připravit, měla by nastalá situace převládat delší dobu, například v horizontu několika let. Zároveň by se dotyčný měl ujistit v tom, že k současnému stavu svým dřívějším jednáním nikterak nepřispěl. Řadu těchto výše zmíněných neduhů lze navíc považovat nikoliv za nezřízený způsob života, nýbrž jakožto významnou duševní poruchu, která si žádá speciální formu léčby či terapie. I proto je dokazování tohoto argumentu vskutku problematickou záležitostí.
Dědickou nezpůsobilostí se podle nového občanského zákoníku myslí situace, kdy si potenciální dědic počínal nečestně ve vztahu k zůstaviteli. Jako nečestné chování se bere spáchání úmyslného trestného činu vůči jeho osobě, manželovi/manželce či dětem. Za takové jednání lze však považovat rovněž úmyslné vyvíjení nátlaku na rodiče v souvislosti se sepsáním poslední vůle dle jeho vlastních požadavků, její zfalšování, zničení apod.
V případě zadlužení nebo marnotratnosti musí u zůstavitele existovat důvodné podezření, že by nebyl zachován povinný díl pro jeho děti. Typickým příkladem může být situace, kdy se dotyčný svým vlastním přičiněním ocitne v dluhové pasti. Tento důvod je nicméně ve srovnání se všemi výše zmíněnými odlišný v jedné konkrétní věci, a sice v tom, že podíl, na který měl jinak nárok vyděděný potomek, nakonec připadne jeho vlastním dětem nebo vnukům. On sám tedy bude z dědictví vyškrtnut, jeho děti však nikoliv.
Obrana proti vydědění
Zůstavitel není ze zákona povinen důvod vydědění kdekoliv uvádět, odborníci nicméně před takovýmto postupem výslovně varují. Pakliže se totiž bude vyděděná osoba domnívat, že se do této situace dostala neprávem, může podat žalobu k soudu, který zahájí řízení, v němž bude muset zůstavitel prokázat, že došlo k naplnění skutků, na jejichž základě bylo celé vydědění oprávněné.
V případě, že o tomto institutu uvažujete i vy, ale nejste si jisti, jestli je váš důvod opodstatněný, navštivte notáře a poraďte se s ním. Ačkoliv to třeba nemusí být na první pohled patrné, k vydědění bohužel dochází častěji, než byste si asi mysleli. A proto může být názor takového člověka velice užitečný a spolehlivý zároveň.
Čtěte také:
Předmanželská smlouva je pojistkou před majetkovou újmou. Chrání při rozvodu i exekuci
Smlouva o smlouvě budoucí předchází problémům v obchodních i pracovních vztazích
