Z následného pátrání týdeníku Euro pak vyplynulo, že skupina společností pod křídly Czechoslovak Group (CSG) je významně zadlužena, když jen oficiálně přiznaná výše dluhů dosahuje bezmála čtyř miliard korun. Jaroslav Strnad se k této věci nevyjádřil, s týdeníkem Euro totiž dlouhodobě odmítá komunikovat.
Když tchán pomůže
Pro manažery ze zbrojařského byznysu je raketový vzestup Strnadova impéria dodnes velkou neznámou. Podle Hospodářských novin ho k prvním obchodům s armádou dovedl budoucí tchán Zdeněk Nechvátal, tehdy zástupce ředitele Hlavního úřadu materiálně technického zabezpečení na ministerstvu obrany. Mimochodem Nechvátal po odchodu do důchodu ve Strnadových firmách pomáhal, když figuroval například ve společnosti Excalibur USA.
Postupem času se Strnadova společnost s původním názvem Excalibur stala klíčovým partnerem české armády, mimo jiné disponuje výhradním právem na opravy transportérů Pandur. Koupil také kopřivnickou Tatru, oživuje výrobu legendárních avií. Jím spoluvlastněná společnost Dako CZ je největším sponzorem Strany práv občanů, úzce spojené s prezidentem Milošem Zemanem.
Jaroslav Strnad se za svou byznysovou éru hned několikrát dostal do hledáčku policie i tajných služeb, nejvíc právě kvůli transakcím s armádou. Někteří lidé, kteří mu šli na ruku při výhodném obchodování s obranou, později začali pracovat v jeho zbrojním impériu, řeklo týdeníku Euro několik zdrojů z bezpečnostní sféry. S ohledem na citlivost tématu a možné ohrožení v jejich povoláních si nepřáli zveřejnit svá jména.
Pres hodinky ke granátům
Jako další možné riziko pro vlivného byznysmena se v bezpečnostních kruzích již delší dobu skloňuje také jeho spojenectví se slovenským miliardářem Alexejem Beljajevem (spolumajitel firem Dako CZ, ZŤS Dubnica nad Váhom, Tatravagónka Poprad), o němž je známo, že má silné napojení na Rusko.
Excalibur se vloni přejmenoval na Czechoslovak Group. Obrat skupiny firem CSG se podle odhadů blíží k 15 miliardám korun ročně, údaje o hospodaření za loňský rok zatím nejsou k dispozici. Zbrojařský magnát také v poslední době ovládl výrobce hodinek Prim. „Ve společnosti se v minulosti vyráběly, a dají se vyrábět, zapalovače do dělostřeleckých granátů“ osvětlil tuto akvizici další ze zdrojů týdeníku Euro. Podle něj by Strnad chtěl vyrábět tento sortiment na Slovensku.
Mezi další Strnadovy úlovky patří jihočeské strojírny Kovosvit MAS, mošnovská opravna letadel Job Air Technic, již zmiňovaná slovenská zbrojovka v Dubnici nebo pardubický výrobce radarů Retia. Právě k Retii se podle informací týdeníku Euro váže první část aktuálních Strnadových problémů.
Radary z Izraele
Retii, jednoho z pohrobků pardubické Tesly, specialisty na radary, koupil Jaroslav Strnad vloni. Společnost se v té době ucházela o dodávku takzvaných 3D radarů pro protivzdušnou obranu státu označovaných jako MADR. Kvůli zakázce spojila síly s izraelskou společností Elta Systems a toto konsorcium vyhrálo, přestože nabídlo dražší řešení než Omnipol, který podal společnou nabídku se švédským Saabem. Za vítěznou izraelskou technologii by měla Česká republika zaplatit pět miliard korun (bez DPH), přestože pořízení švédských systémů by bylo výrazně levnější, údajně o 600 milionů.
Zdroje týdeníku Euro tvrdí, že „obchod měl být už dávno podepsán, ale dodnes není jasné, jestli se ho kvůli několika závažným problémům podaří dotáhnout v létě, na podzim nebo vůbec někdy“. Potíže s radary se už nějaký čas diskutují nejen na ministerstvu obrany, ale i v zbrojařské komunitě.
Když ministerstvo loni v prosinci vyhlásilo, že vítězem se stal izraelský výrobek, Švédům prohru objasnilo tím, že jejich nabídku nezastřešila vláda ve Stockholmu, jak Česko požadovalo. Jenže podle signálů z Izraele ani preferovaná zakázka Elty a Retie armádou požadovaný formát „G to G“ (government to government) nenaplní. Navíc se ve zbrojařských kuloárech objevují informace o problémovém zapojení izraelské technologie do systémů NATO nebo o tom, že nebudou splněny podmínky domácí integrace.
Otevřená prověrka
Radary pro českou armádu ale nejsou jediným problémem Retie. Tím dalším je Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), respektive otevřená bezpečnostní prověrka na druhý nejvyšší stupeň utajení Tajné. NBÚ se ze zákona nesmí ke svým krokům vyjadřovat, ale týdeníku Euro tuto informaci potvrdilo hned několik zdrojů z armády i obranného průmyslu. „Obecně lze konstatovat, že každý, kdo je držitelem platného osvědčení, musí splňovat podmínky pro jeho vydání po celou dobu jeho platnosti,“ uvedl k dotazům týdeníku Euro Radek Holý ze sekretariátu ředitele NBÚ.
Zbrojař Strnad: Nejsem překupník. Tatru Číňanům neprodám. Přečtěte si rozhovor
Úřad prověrku otevřel na základě toho, že Retii s platnou prověrkou nabyl nový majitel - firma Jaroslava Strnada. Šetření NBÚ pak mimoděk vloni potvrdila sama CSG, když emitovala dluhopisy za půldruhé miliardy korun. „Společnost Retia byla 8. září 2016 vyzvána Národním bezpečnostním úřadem, aby do 30 dnů doložila na NBÚ informace, kdo vlastní společnost Czechoslovak Group BV, která je jediným akcionářem emitenta, a jakým způsobem se podílí emitent na chodu společnosti“ stojí v prospektu dluhopisu. „Přestože společnost Retia využije v probíhajícím řízení všechny dostupné právní prostředky, aby si osvědčení podnikatele udržela, zrušení osvědčení nelze zcela vyloučit“ píše se dále v dokumentu.
Impérium a úvěry
Tak rychlá expanze, jakou v posledních letech Jaroslav Strnad předvádí, se neobejde bez velké sumy peněz. V tom Strnad spoléhá - podle zdrojů týdeníku Euro - zejména na peněžní ústavy. Hospodaření za loňský rok dostupné zatím není, ale určitý obrázek o zaúvěrovanosti firmy si lze učinit z informací, které Strnadova CSG vloni poskytla potenciálním kupcům vypisovaných dluhopisů za 1,5 miliardy korun v takzvaném prospektu.
Podle něj při vydání dluhopisů získala skupina CSG úvěrový rámec od syndikátu Komerční banka/Commerzbank ve výši 800 milionů korun. Dále pak Strnad zmínil investiční úvěr od Raiffeisenbank ve výši úvěrového rámce 19,5 milionu korun. Zároveň přiznal provozní revolvingový úvěr do celkové maximální výše 330 milionů korun poskytnutý záložnou Creditas (se splatností 10. listopadu 2019, s úročením ve výši 5,5 procenta).
V prospektu společnost CSG uvádí, že výnosy z dluhopisů použije na umoření alespoň části dluhů. Úvěry skupiny (kontokorent, půjčky, úvěry) k 31. prosinci 2015 přesáhly 3,9 miliardy korun (viz Strnadovy úvěry). K tomu lze z otevřených zdrojů zjistit, že firma navíc zastavila akcie společnosti Avia ve prospěch Commerzbank do výše 320 milionů.
Mlčící Strnad
V této souvislosti se také objevila informace o tom, že jeden z úvěrů, vydaný na nevojenské obchodní aktivity, použil Strnad na „speciální“ aktivity. „Banky takovéto jednání nesou nelibě, těžko se mu proto shánějí peníze,“ uvedl pod podmínkou anonymity jeden ze zdrojů týdeníku Euro. Nejspíš i proto se Jaroslav Strnad obrátil na záložnu, dnes banku, Creditas olomouckého finančníka Pavla Hubáčka. A zajímavé je, že ve stejném domě na pražské Florenci, kde Strnadova CSG sídlí, má svou pobočku i banka Creditas.
Zmíněné informace nejsou jedinými komplikacemi zbrojního impéria Jaroslava Strnada. Policie totiž podle informací týdeníku Euro prověřuje nákup údajně nepotřebné armádní techniky.
A také nákup opravárenského závodu ve Šternberku, do kterého stát krátce před prodejem nasypal nemalou část na rekonstrukci tovární haly. „Vybudoval si sít velmi užitečných lidí, které ve správný čas použil nebo kteří mu šli sami na ruku. Šternberk koupil za opravdu výhodnou cenu i s původní průmyslovou dokumentací“ dodává další z mnoha zdrojů.
O dalších Strnadových aktivitách čtěte více:
Tržby Strnadovy Czechoslovak Group loni vzrostly o 39 procent na 6,6 miliardy
