Zisky firem ze zahraničí se daní jinak než v případě daňových rezidentů ČR. O výši odvodů rozhoduje i to, zda má Česko s danou zemí uzavřenou Smlouvu o zamezení dvojímu zdanění.
Fyzická osoba s trvalým pobytem v Česku (ačkoli podniká v zahraničí), je daňovým rezidentem ČR, to znamená, že v tuzemsku odvádí daně. Nemusí přitom žít ve vlastním bytě či domě, stačí bydlení v pronájmu.
V případě stálého pobytu ve dvou či více zemích rozhoduje o daňové rezidentuře to, kolik času v tuzemsku podnikatel tráví. Musí to být minimálně 183 dní v kalendářním roce, tedy nadpoloviční většina. U firem je klíčové sídlo, respektive v jaké zemi působí vedení společnosti.
Zdanění příjmů z Německa
Čeští rezidenti mají u nás neomezenou daňovou povinnost. V daňovém přiznání uvedou a následně zdaní veškeré své příjmy, a to tuzemské i celosvětové. Ve státě, kde nebydlí, ale podnikají, zaplatí berňáku jen daň ze zisku vydělaného na území dané země.
Čtěte také:
Je zdanění práce v Česku skutečně progresivní?
V příhraničních oblastech Češi běžně vyrážejí za lépe placenou prací do Německa. Kde odvedou daně z příjmů? Ten, kdo v Česku žije, ale za prací denně dojíždí například do Saska, by měl teoreticky u sousedů danit výdělky z Německa a v Česku všechny své příjmy – tedy z práce či podnikání za hranicemi i případné přivýdělky v tuzemsku.
Smlouvy o zamezení dvojího zdanění
Práci v cizině takový člověk odvede jednu, proč by měl daň platit dvakrát? Této nespravedlnosti brání smlouvy o zamezení dvojího zdanění (SZDZ), které má Česko uzavřeny s většinou evropských zemí a také významnějšími mimoevropskými ekonomikami. Seznam zemí, s nimiž má ČR smlouvy o zamezení dvojího zdanění, najdete na BusinessInfo.cz. Je mezi nimi i Německo, s nímž smlouvu uzavřela již v roce 1983 tehdejší ČSSR
Jak vyplývá z jejich názvu, tyto smlouvy vylučují vícenásobný odvod. Smlouvy jsou ale bilaterální, každá je jiná a jiné jsou i mechanismy, které dvojímu zdanění brání. Navíc existují i dohody, jež a priori určují, že se výdělky daní pouze v jednom státě.
Obecně existují dvě metody, jimiž se dvojímu zdanění zabraňuje. Jednodušší a efektivnější metoda prostého zápočtu znamená, že se porovná daň, která byla uhrazena v zahraničí, s dávkou, kterou by ze stejného příjmu odvedl poplatník v Česku. Pokud je daň zaplacená v zahraničí nižší, rozdíl se doplatí v Česku. V opačném případě poplatník již neplatí nic.
Dvojí zdanění
Se starší metodou vynětí příjmu s výhradou progrese se obvykle potkáte u smluv, které uzavřelo ještě socialistické Československo před více než třiceti lety, nejčastěji v 80. letech. Příjmy ze zahraničí se v tomto případě do základu daně nezahrnují. Pro výpočet daně se „použije sazba daně z daňového pásma, která odpovídá souhrnu všech vašich příjmů z celého světa“.
Daně manželů: je sleva výhodnější než společné zdanění?
Rozdíl nastane pouze v případě, že daný stát uplatňuje progresivní způsob zdanění. V Česku ale progresivní zdanění nefunguje, a de facto se tedy postupuje stejně jako u prostého zápočtu.
Špatnou zprávu má Finanční správa pro ty, kteří pracují v zemích, jež SZDZ s Českem uzavřenou nemají. Příjmy, kterých tito lidé dosáhli v jiném státě, zde zdaní podle místních pravidel a následně daň znovu zaplatí v Česku.
Daňoví nerezidenti logicky do české státní kasy odvádějí jen daně z toho, co si na našem území vydělali. Jde tedy o příjmy, které jsou vymezeny v § 22 zákona o daních z příjmů.
Dále čtěte:
Dohoda o provedení práce: od listopadu ji už nemůže mít každý
Jste OSVČ? Připravte se na rekordní zvýšení odvodů
Změny ve zdravotním pojištění v roce 2018: minimální platby se zvýší
Podnikatele čeká v roce 2018 balíček 25 hlavních legislativních změn
