Dlouholetý řidič je stále bezpečnější variantou než současný autonomní vůz. K tomuto závěru došli vědci z americké univerzity v Michiganu. I když se autonomní řízení stává stále rozšířenější výbavou nových vozů (naposledy Tesla Model 3), neznamená to bezpečnější silnice.
Roboti stále nejsou lepší řidiči než člověk a ještě nějakou dobu to tak zůstane. To je zjednodušený závěr studie vědců z Transportation Research Institute z University of Michigan.
Studie krotí nadšení z nástupu autonomního řízení. Například Tesla u svého nového Modelu 3 láká kupce také na funkci autopilota, jenž dokáže převzít řízení na dobře značených dálnicích. Daimler s vozem Mercedes-Benz třídy S má od roku 2018 zvládnout jízdu i přes město v poloautomatickém režimu, kdy může zpomalit před zatáčkou, bude mít lepší funkci přejíždění z pruhu do pruhu. I další firmy (Google, GM, Uber a další) mohutně investují do autonomních technologií a stále testují v provozu.
Jaký má dojezd Tesla Model S? Čtěte více:
Tesla Model S ujela víc než 1000 km na jedno nabití. Přichází konečně elektrická revoluce?
Zkušení řidiči mohou zůstat v klidu, o práci zatím nepřijdou. Člověk stále disponuje lepšími smysly než roboti. Ti nerozumí světu v provozu tak dobře jako lidé se zrakem, sluchem a mozkem, jenž dokáže analyzovat situaci okolo automobilu.
„Budete asi ve větším bezpečí v autonomním vozidle, pokud vám je šestnáct nebo devadesát let. Ale mnohem bezpečnější jízda bude s pozorným a zkušeným řidičem středního věku než v autonomním voze,“ řekl jeden z autorů výzkumu Brandon Schoettle časopisu Wired.
Bizarní situace řeší člověk lépe
Samozřejmě to neplatí pro neopatrné řidiče, ty, kteří řídí pod vlivem alkoholu a drog, řidiče unavené a nesoustředěné, nebo se špatným zrakem. Autonomní vozidla během testování dosahují konzistentních výsledků, ale často doplatí na nezvyklé nebo přímo bizarní situace. Například senzory nerozliší, zda se auto má vyhnout kočce, nebo se jedná jen o igelitovou tašku (připomínající kočku) a není třeba nečekaně brzdit, nebo ji objíždět. Zkušený řidič takové situace zvládá lépe.
Stejně tak umí přečíst i dlouhé nápisy na dopravním značení, nebo umí improvizovat, když značení chybí. Pokud před osobním autem stojí větší vůz, může řidič vyhlédnout z okénka a zjistit, co se okolo děje a co v dopravě způsobilo komplikace. Lidé také umí lépe rozlišit konec objektu a začátek jiného.
Morální dilema nástupu autonomních vozů:
Auto, které vás „morálně“ obětuje. Budoucí realita na silnici
Autonomní technologie jsou odkázané na kamery, radar a lidar (měření vzdálenosti laserem). Lidský mozek zůstává dosud výkonnější než sebelepší palubní počítač. Člověk také může využít nonverbální komunikaci s ostatními řidiči, být v očním kontaktu, přikývnout.
Dlouholetý řidič se umí v provozu přizpůsobit, což může být v některých případech výhodou. Schoettle uvádí příklad výjezdu z parkoviště do hustého městského provozu. Autopilot může být nastaven tak, že čeká, až bude na silnici mezera mezi auty alespoň třicet metrů, což je ve špičce nemožné. Zkušený řidič počká na řidiče, který mu dá přednost. I když je takové jednání nesystémové a může vést i k nehodě, udržuje provoz ve větší plynulosti.
V noci je lepší robot
Na druhou stranu v některých disciplinách jsou autonomní režimy lepší než člověk. Například během jízdy za tmy. Řidiči vidí ve tmě asi na vzdálenost 80 metrů, což odpovídá osvětlení silnice světlomety. Radar auta může analyzovat silnici do vzdálenosti 270 metrů a senzory lidaru to umí i v 360 stupních okolo vozu. Robot může také rychleji zastavit. Reaguje do 0,5 sekundy na suché silnici, člověk má reakční dobu okolo 1,6 vteřiny.
V blízké budoucnosti má být komunikace mezi vozidly lepší, pokud autonomní kamión narazí na kus ledu na silnici, nebo jinou překážku, může informovat ostatní vozy. Na plně autonomní vozy si člověk bude muset nějaký čas počkat, do té doby musí spoléhat zejména na své smysly i zkušenosti, i když bude vůz vybaven poloautonomními systémy, které řidiči usnadňují řízení.
Související články:
