UZNALI JE A KREV STEJNĚ TEKLA
VÍDEŇ – Rychlé mezinárodní uznání nezávislosti Slovinska a Chorvatska může nejlépe přispět k ukončení bojů mezi Srby a Chorvaty a k řešení jugoslávské krize. Prohlásil to rakouský ministr zahraničí Alois Mock… Tento názor podpořil i rakouský vicekancléř Erhard Busek. Podle jeho slov může každé otálení v této záležitosti způsobit jen větší krveprolití… ČTK, 26. srpna 1991
Rakouský postoj byl v té době považován za hodně odvážný. „Mock riskuje konflikt s diplomacií západní Evropy, USA a SSSR, napsal tehdy polský list Gazeta Wyborcza. Pozorovatelé však poukazovali na tradiční rakouský (ale i německý) mocenskopolitický zájem o Slovinsko a Chorvatsko. Šéf Rakouského ústavu pro hospodářský výzkum Helmut Kramer předpovídal, že celá východní Evropa bude po překonání krize – za tři až čtyři roky
- prožívat prosperitu a že nová odbytiště oživí i rakouskou ekonomiku. Vídeň společně s Bonnem uznání Slovinska a Chorvatska prosadila v Evropských společenstvích už v lednu 1992. Situace ve Slovinsku pak již byla klidná, ale válka v Chorvatsku neskončila. Jugoslávie se rozpadla a vypukl další konflikt v Bosně a Hercegovině. Chorvatský prezident Franjo Tudjman v létě 1995 zahájil ofenzivu proti tamním Srbům a vysloužil si obvinění z válečných zločinů. Později přišel konflikt v Kosovu a Makedonii. Jugoslávská krize neskončila dodnes. Řada odborníků se shoduje, že svět měl uznání Chorvatska podmínit skutečnými zárukami pro národnostní menšiny.
PIVO V PLECHOVCE SPÍŠE PRO EXPORT
PLZEŇ – Celkem patnáct tisíc plechovek piva za hodinu bude schopna plnit linka, kterou dávají do provozu Plzeňské pivovary. Příští týden by se plzeňské pivo v novém obalu mělo objevit na vnitřním trhu. Jak uvedl ředitel Pavel Gregorič, je to další tah v obchodní politice, která má letos svým ofenzivním pojetím zejména v exportu zajistit Plzeňským pivovarům zisk nebývalých 650 milionů korun (loňský zisk činil 131 milionů). ČTK, 12. srpna 1991
Jestliže tehdy byly pivní plechovky tuzemské provenience doslova bombou pro domácí trh, pak teď už je Plzeň běžně vyváží i do světa. „Letos naplníme do plechovek přes dvě stě tisíc hektolitrů, zhruba stejně do třetinkového jako do půllitrového balení. Asi polovina z toho putuje na export, nejvíce do Německa, Rakouska a Švýcarska, připomíná mluvčí Plzeňského Prazdroje Jaroslav Pomp. Značka Pilsner–Urquell se ale neobjevuje na plechovkách ve Spojených státech, neboť na tomto trhu by to prý snížilo její image. Že by byli Američané stejní fajn–šmekři jako ti tuzemští, kteří podle Pompa dávají přednost moku od čepu nebo v láhvi?
Export se dnešní skupině Plzeňského Prazdroje (s Radegastem a Velkými Popovicemi) daří, je největším exportérem z Česka s meziročním nárůstem o 29 procent za letošní první pololetí.
RUSOVÉ ODEŠLI, JEJICH „UMĚNÍ TRVÁ“
Poslední sovětský voják Eduard Vorobjov opustil milovický prostor před deseti lety. Okupace ze srpna 1968 trvala dlouhých 23 let. Kulturu okupantů lze však v Milovicích mezi bytovkami spatřit dodnes.
STÁTNÍ STATKY ZMIZELY, ALE SOUKROMÉ NEJSOU
PRAHA – Odstranit legislativní překážky privatizace státního sektoru v zemědělství je smyslem navrhovaných změn zákonů o půdě a velké privatizaci, na kterých se shodli účastníci dnešního kulatého stolu zástupců federálního a českého Ministerstva financí, Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR… Podle dosavadních platných právních úprav nelze zemědělství privatizovat, dokud neskončily restituce. Zároveň však nelze fakticky restituovat, dokud se nezačne privatizovat… ČTK, 26. srpna 1991
Státní statky skutečně z našeho povědomí zmizely stejně jako Jednotná zemědělská družstva. Družstva prošla takzvanou transformací, statky privatizací. Jenže oba procesy nejsou ani po deseti letech u konce.
Družstva, která byla v minu–losti přece jen životaschopnější (vzpomeňme na Slušovice), se s transformací potýkají dosud a řada dnešních agrárních firem je jen více či méně přeměněným JZD. A na podzim čeká sněmovnu další boj o to, kdo má části jejích bývalých členů vyplatit podíly v celkové hodnotě několika miliard korun.
O udržení statků nestál skoro nikdo, a tak jejich krach nebyl zvlášť vzrušující. Přece se však dožily současnosti tak–zvané zbytkové státní statky. V nich zůstával nějaký majetek pro náhradní restituce. Ten je ovšem podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) už tak bezcenný, že o něj nemá zájem nikdo, a NKÚ tak považuje existenci zbytkových statků za zbytečnou. Nejzávažnější zádrhel je ale v tom, že prodej státní zemědělské půdy se dlou–há léta nemohl rozběhnout vůbec a také nyní jen ztěžka klopýtá. Takže na statcích nyní stále ještě nehospodaří vlastníci, ale nájemci půdy.
PRIVATIZACE ANO, ALE JINAK
CHRUDIM – Také v rozvodných závodech Chrudim a Hradec Králové se připojili ke stávkové pohotovosti, kterou v pondělí vyhlásili odboráři v České Třebové na protest proti návrhu zařadit vodní elektrárny do aukcí malé privatizace. V Chrudimi, kde by se aukce vodních energetických děl měla uskutečnit nejdříve, tj. 24. srpna, se odboráři rozhodli zabránit i dnešní první prohlídce elektráren v Seči a v Práčově… Lidové noviny, 8. srpna 1991
Den před připravenou dražbou tří elektráren z Chrudimska ministerstvo privatizace pod hrozbou stávkové pohotovosti kapitulovalo – a malé vodní elektrárny se tak tehdy vymkly malé privatizaci.
Ačkoli chrudimská privatizační komise pak podle jejího předsedy Pavla Pavlíčka důkladně připravila projekty pro aukce i v rámci privatizace velké, přijaty nebyly. „Vyvolávací ceny byly směšně malé, uvádí někdejší strojník na Seči a pozdější majitel Práčova 2 (dnes jako podílník firmy P&K Hydro) Vladimír Mejtský. „Půl milionu za Seč, vždyť to byla cena náhradního nerezového kola, ne elektrárny! Práčov 2 jsem nakonec získal klasickou obálkovou metodou. Lépe hospodařím s vodou a dociluji dvakrát větší výroby (700 tisíc kWh ročně), než bývala před rozdělením, tvrdí Mejtský. Nečekaný majetkový vývoj nastal při privatizaci celé rozvodné společnosti – privatizační projekt navrhl zachovat v majetku Východočeské energetiky šest větších vodních elektráren. Právní postavení těchto elektráren se změnilo: od 1. července 2001 jsou součástí stoprocentní dceřiné akciové společnosti VČE elektrárny. Po rozruchu s aukcemi před deseti lety byl už kolem malých vodních elektráren klid.
