PŘEŽIL, PROTOŽE POCHOPIL PRAVIDLA BOJE
JIHLAVA (bod) – „Aholdu nemůžeme konkurovat, stěžovali si soukromí podnikatelé, když se v červnu v Jihlavě otvírala první velkoprodejna této holandské firmy u nás. V sobotu jsme se přesvědčili, že to nemusí být pravda. Prodejna soukromé firmy Veana, kterou nedávno otevřeli prakticky naproti, sice nekonkuruje svou velikostí, ale vnitřním vybavením, nabídkou masa, uzenin a pečiva, cenami i solidní kulturou prodeje určitě ano. Holanďanů se nebojí. Na nezájem zákazníků o chléb, rohlíky a maso ze zemědělského družstva v Měříně a o uzeniny soukromníků z nedaleké Třešti si tu nemohou stěžovat… MF Dnes, 26. 8. 1991
Když se jihlavský obchodník Jiří Vetchý v srpnu před deseti lety otevřením prodejny firmy Veana pustil do konkurence s nadnárodním řetězcem Ahold, jehož první supermarket ve městě zahájil provoz jen o dva měsíce dříve, netušil, jak těžký boj ho čeká. S lehkým svědomím proto mohl prohlásit, že se „Holanďanů nebojí. Po letech už ví své. „Těžko se jim dá konkurovat v tom, čemu se věnují. Musíte si najít mezeru na trhu, prozrazuje Vetchý recept, podle něhož se i malý obchodník může udržet. Cesta za poznáním ale byla tvrdá; tehdy měl v Česku jen málokdo představu o fungování obchodních sítí. Na začátku plánoval Vetchý podstatně širší sortiment. Dnes je specialistou na domácky vyráběné pečivo a cukrářské výrobky. Tomáš Krásný z agentury Incoma Research potvrzuje, že jde o typický příklad. „Domácí podnikatelé tehdy šíleným způsobem podcenili zahraniční konkurenci a dělali ukvapené závěry, říká. Začátek každého podnikání ale částečně ovlivňuje i neznalost, míní Krásný. Mnohým firmám však počáteční naivita zůstala a zlomila jim vaz, chytřejší podnikatelé začali „plavat správným směrem. Jako jihlavská firma, která si svůj výklenek našla a Aholdu se dnes už bát nemusí.
NEJDE NA PRODEJ
PRAHA (ina) – Protitankový kanon ráže 76 mm sovětské výroby vévodí ojetým vozům v soukromém autobazaru OKASE v Argentinské ulici v Praze. Ačkoli se z něho léta nedá střílet, přitahuje pozornost koupěchtivých zájemců. Majitel firmy, jinak náruživý sběratel zbraní Vladislav Jarý, jej získal od komunálních služeb nejmenovaného města, kde stál na piedestalu jako památník padlým ve druhé světové válce. O kanon projevují zájem nejen kupci, ale i policie. „Kanon tu stojí od května, kdy byl bazar otevřen, řekl nám včera pan Jarý. „Od té doby mám bezpočet nabídek. Dokonce mi za něj dávali i sto tisíc korun. Zajímavá je pro mě jen nabídka od vojenského muzea, které by jej vyměnilo za tank T 34, což je můj velký sen. MF Dnes, 8. 8. 1991
Vyřazená vojenská technika, která po roce 1989 zaplnila řadu autobazarů a vrakovišť, nyní už příliš na odbyt nejde. Poslední autobazar v Praze–Holešovicích, který tuto činnost provozoval, už s transportéry a kanony skončil. Na prodej zde už je pouze několik sovětských džípů, válečný německý Volkswagen a stará polní kuchyně. Protiletadlový kanon, který stojí v rohu s hlavní zdviženou na pomyslného protivníka, není na prodej. Má za úkol pouze lákat kolemjedoucí motoristy. „Nešlo to na odbyt, více vám k tomu nepovíme, říká přítomný technik. Sdílnější je majitel brněnského vrakoviště Alcatraz Jindřich Žák, u kterého mají vlastníci válečných veteránů šanci nabídnout svůj kousek k prodeji. „Časy, kdy sovětská armáda vyprodávala část své výzbroje, už jsou ty tam, říká Žák. „Měli jsme tu třeba dvoumotorový tahač raket ZIL. Mohl nést i jaderné zbraně. Nakonec ho nějací nadšenci koupili za dvacet tisíc korun, nevím, k čemu jim bude. Nadšenci pro veterány ale nemusejí spoléhat jen na zbytky po Sovětech. Podle ministerstva obrany bylo v roce 1998 vyřazeno z České armády 200 kusů vozidel a kolové techniky a v roce 1999 to bylo zhruba něco přes 100 kusů. „Všechny stroje musely být uzpůsobeny tak, aby je nebylo možno použít k bojovým účelům nebo aby ztratily charakter vojenského materiálu, říká mluvčí ministerstva obrany Milan Řepka.
V OCEÁNU KLID,ÚŘAD ALE FUNGUJE
NEW YORK – Přípravný výbor Mezinárodního úřadu pro mořské dno schválil ve středu na svém zasedání v New Yorku registraci organizace Interoceanmetal, jejímž členem je i Československo – jako tzv. průkopnického investora… Naše země tak získává spolu s dalšími čtyřmi členy organizace (SSSR, Polsko, Bulharsko a Kuba) přednostní právo k surovinám na mořském dně ve vytyčené oblasti. Tato oblast o rozloze 150 000 čtverečních kilometrů se nachází v severovýchodní části Tichého oceánu, jihovýchodně od Havajského souostroví. Předpokládá se, že k ekonomickému využívání těchto bohatých zdrojů surovin, zejména niklu, kobaltu, mědi a manganu, dojde v rámci režimu úmluvy OSN o mořském právu až po roce 2000, po vyřešení hlubokomořské těžby s přihlédnutím k její rentabilitě. ČTK, 22. 8. 1991
Žádná těžba surovin na tichomořském dně dosud neprobíhá, technická náročnost to zatím nedovoluje. Česká republika však bude v letech 2005 až 2006 spolurozhodovat o financích Mezinárodního úřadu pro mořské dno, neboť do jeho finančního výboru byl letos v červenci na zasedání organizace v jamajském Kingstonu zvolen Ivo Dreiseitl z ministerstva průmyslu a obchodu. Roční rozpočet organizace je 5,2 milionu dolarů. Poslanec–ká sněmovna a Senát v uplynulém měsíci schválily připojení Česka k mezinárodní úmluvě o výsadách zmíněného úřadu. Zákon o těžbě surovin z mořského dna vstoupil u nás v platnost před rokem.
NENÍ ANDĚL JAKO ANDĚL
V létě 1991 začala symbolickým bouráním zdi poblíž křižovatky Anděl na pražském Smíchově výstavba nové tváře této čtvrti. Dnes je Anděl k nepoznání: starou tatrovku a okolní bloky nahradilo obří administrativní a obchodní centrum. Hotové jsou zhruba dvě třetiny objektů.
PÝCHA PŘEDCHÁZÍ PÁD
Deset let dělí snímky Slobodana Miloševiče vychutnávajícího si právě podepsaný mír v Jugoslávii (1991 s Chorvatem Franjem Tudjmanem a Michailem Gorbačovem) a torza jeho tváře na srbském billboardu v době jeho deportace před soudní tribunál v Haagu (2001).
