Celé Thajsko zalily ve čtvrtek slzy smutku, které patřily právě zesnulému králi. Nelze se co divit – Pchúmipchon Adundét vládl více než 70 let a byl Thajci doslova uctíván. Ne každý panovník však má takové štěstí. Někteří strávili v čele své země jen velice krátkou dobu, dokonce počítanou v minutách. A během nich navíc stihli jen poslouchat manželku nebo svou vládu „proleželi“ v kómatu.
Thajský král Pchúmipchon Adundét, který zemřel tento týden ve čtvrtek, byl nejdéle vládnoucí hlavou státu na světě. Po jeho smrti je nyní nejdéle ve funkci britská královna Alžběta II., která už vládne více než 64 let.
Následující žebříček ukazuje opačné rekordmany – nejkratší dobu vládnoucí panovníky od 19. století. Ve starších dobách se najde více krátce panujících vládců (hlavně ve starověku, kdy je však mnohdy délka jejich panování sporná), nikdo z nich ale zřejmě nemá na lídra žebříčku:
1. Ludvík XIX. (Francie) – 20 minut
Suverénně nejkratší časový úsek na trůnu strávil Ludvík Antonín z dynastie Bourbonů. Po sesazení krále Karla X. v roce 1830, proti kterému se vzbouřily lidové vrstvy, se stal jeho syn Ludvík novým králem. I on poté ale ustoupil nátlaku parlamentu a abdikoval ve prospěch svého synovce Jindřicha. Během svých dvaceti minut vlády údajně poslouchal svoji ženu, která ho prosila, aby abdikaci nepodepisoval. Ludvík ji neposlechl. Zbytek života pak sesazený monarcha strávil ve vyhnanství, krátce pobýval i na Pražském hradě.
2. Viktorie Kamāmalu (Havajské království) – 5 hodin a 45 minut
Asi málokdo ví, že Havajské ostrovy před koncem 19. století, kdy se staly součástí USA, byly královstvím. Jednou z jeho panovnic byla Viktoria Kamāmalu, která se stala vládkyní ostrovů v roce 1863. Byla sestrou předchozího krále a také premiérkou; z této pozice se pak po jeho smrti stala automaticky královnou. Když ani ne šest hodin poté učinila králem svého dalšího bratra, její krátká ceremoniální vláda byla u konce.
3. Michail II. Alexandrovič (Rusko) – 16 hodin
Podle některých historiků byl Michail z rodu Romanovců posledním ruským carem. 15. března roku 1917 obdržel telegram, v kterém ho jeho bratr Mikuláš II. tituloval carem. Jeho panování ovšem trvalo pouhou jednu noc, když následující den (po 16 hodinách) přijetí trůnu odmítl a předal vládu Prozatímní vládě, která vládla Rusku do osudového nástupu bolševiků k moci.
4. Khalid bin Barghash (Zanzibar) – 2 dny
Příběh v Zanzibarském sultanátu je dosti dramatičtější než předchozí případy. Když v srpnu 1896 zemřel probritský vládce, usadil se po převratu na trůně jeho synovec Khalid bin Barghash. Britové si ovšem přáli vidět v čele sultanátu někoho jiného. O dva dny později proto podnikli útok na palác, ve kterém se Khalid opevnil se svou třítisícovou armádou. Britové ale během 38 minut palác dobyli (někdy je to označováno jako nejkratší válka v historii) s poměrem ztrát 0:500. Khalid uprchl na německé velvyslanectví, kde dostal azyl.
5. Dípéndra Bír Bikram Šáh (Nepál) – necelých 56 hodin
V současném století se dosud rekordem „pyšní“ 13. král Nepálu, pro kterého byla třináctka skutečně nešťastnou. Při masakru v roce 2001 zemřel dosavadní král a další členové jeho rodiny. Princ Dípéndra upadl do kómatu. V tomto stavu strávil následné necelé tři dny a zemřel. Podle oficiální zprávy zmasakroval svoji rodinu právě Dípéndra, jenž si vyhlédl nevěstu, kterou jeho matka královna odmítla. Poté obrátil zbraň proti sobě. Objevily se konspirační teorie o tom, že masakr zosnoval jeho strýc – následný a poslední nepálský král. Monarchie byla v zemi zrušena po nástupu maoistů v roce 2008.
6.-7. Inajatulláh Chán (Afghánistán) – tři dny
Třídenní vládě Inayatulláha předcházela bizarní honička, kdy jezdci na koních pronásledovali Rolls-Royce. V něm seděl dosavadní král a bratr Inajatulláha, který uprostřed občanské války v lednu 1929 utíkal z Kábulu do afghánských hor před vzbouřenci. Předal přitom předtím svoji funkci Inajatulláhovi. Student Cambridge si ovšem nepřál vládnout, což alespoň tvrdil vzbouřencům, kterým po třech dnech vlády předal moc. Zbytek života strávil v exilu.
6.-7. Duc Duc (Vietnam) – tři dny
Tento panovník vůbec neměl osud ve svých rukou. 20. července 1883 ho trojice regentů dosadila do pozice vietnamského císaře, aby ho o tři dny později opět sesadila a navíc odsoudila k trestu smrti. Důvody historici dosud nedokázali přesně objasnit. Jeho strýc Tu Duc, který vládl 46 let a nesplodil potomka, považoval údajně svého synovce za neschopného vlády. Rovněž se tvrdí, že Duc Duc při své korunovaci popudil mnohé členy dvora svojí hýřivostí.
8. Jindřich V. (Francie) – 7 dní
Nástupce již zmíněného rekordmana Ludvíka XIX. byl Jindřich V. Ani ten ale nebyl korunován a příliš si francouzský trůn neužil. Dle nástupnického práva mu trůn náležel od 2. srpna 1830, kdy abdikoval Ludvík a krátce před ním Karel X., do 9. srpna. Ani desetiletý Jindřich nebyl v přízni liberálního parlamentu, který ho odmítl uznat a prohlásil francouzský trůn za prázdný. Jindřich poté musel odejít do vyhnanství.
9. Saad al-Abdalláh as-Sabah (Kuvajt) – 9 dní
Kuvajtský emír, který v roce 2006 vládl pouhý týden, byl nucen abdikovat ze zdravotních důvodů. Trpěl onemocněním tlustého střeva, už na pohřeb svého předchůdce dorazil na kolečkovém křesle. Jeho schopnost vládnout zpochybňovalo mnoho lidí včetně politiků, po devíti dnech pak abdikaci 76letého emíra schválil parlament. Saad zemřel o dva roky později na zástavu srdce.
10. Pchu I. (Čína) – 12 dní
Pchu dopřál poslední chvíle slávy čínskému císařství v roce 1917. Byl korunován poprvé již v roce 1908 ve svých pouhých dvou letech. Sesazen byl o čtyři roky později, když slabá regentská vláda nedokázala zkrotit revoluční hnutí. Naposledy byl korunován v červenci 1917, císařství ovšem vydrželo pouhých 12 dní a poslední čínský císař byl opět sesazen. Po japonské invazi se stal v roce 1932 hlavou loutkového státu Mančukuo. Po válce byl zajat a souzen, dalších dvacet let pobýval ve vězení, byl zahradníkem nebo archivářem a nakonec byl pochován jako řadový občan.
