Špidlovi taje koalice pod rukama
Vladimíru Špidlovi jeho aureola volebního vítěze a konstruktéra vlády nového typu po pátku 13. září poněkud pobledla. Neřízená střela Hana Marvanová potvrdila četné obavy o stabilitu stojedničkové vlády vyslovované hned po uzavření volebních místností. Špidlovy strategické konstrukce založené na vyvažování zájmů a mocenského vlivu rozbila ženská logika. Proč bych hlasovala pro daňové změny, když se mi nelíbí, řekla si Marvanová hned v prvním vážnějším hlasování po schválení vládního prohlášení, a bylo to, jako když kuna vlítne do kurníku. První se rozkdákal šéf lidovců Cyril Svoboda. Těžko říci, zda mu bylo více líto zbytečně odložené cesty do USA, nebo toho, že i jeho křeslo se pozoruhodně nahnulo. Každopádně unionisty odepsal o dost rychleji, než Saddáma Hussajna den předtím v televizi. Ministr vnitra Stanislav Gross zase vysypal z kapes hobliny a přispěchal s prohlášením, že „nejsou ořezávátka“ a takovéhle věci si nenechají sociální demokraté líbit.
O daňové změny a pár miliard pro oběti povodní přitom skutečně nejde. Ty by dokázal zabalit do dárkových balíčků bez daňových změn i vrátný na ministerstvu v Letenské ulici. Celým povodňovým balíčkem jen sociální demokraté testovali submisivitu svých koaličních partnerů a o kousek jim to nevyšlo. Zvyšování daní je ve Špidlově hlavě jako v koze. Nikdo ho nepřesvědčí, že zde lidé eráru platí více než dost, a zdaleka ne všichni, jimž státní úřady rozdávají obálky, byť ne zrovna tučné, tuto pomoc opravdu potřebují. Navíc se zdá, že ho v jeho přesvědčení utvrzovali i koaliční partneři, kteří ve vládě odmítli většinu úsporných opatření navrhovaných sociálnědemokratickými ministry. Z politiky je všechny nakonec proškolila Hanka z Arku.
Tu se však zcela jistě z Parlamentu exkomunikovat nepodaří. Pokusy donutit ji k rezignaci na poslanecký mandát, o nichž se začalo mluvit hned po pátečním hlasování, trochu zavánějí způsoby Vlado Mečiara oceněnými po zásluze mezinárodním společenstvím doživotním distancem slovenského vicišpána. A tak je před Špidlou velmi vážné dilema. Může rychle hledat svého wágnera mezi komunisty, nebo s nimi začít dělat obchody. Ty však nyní budou o dost dražší, než by byly na začátku léta. Má ale nůž na krku. Za měsíc by měl dodat do Sněmovny rozpočet a je celkem pravděpodobné, že jeho součástí budou i nyní zamítnuté daňové změny. Kromě toho tam bude astronomický schodek veřejných financí. Nechá se premiér při té příležitosti znovu vystavit Domina efektu jménem Marvanová? To je hodně nestravitelné sousto. Spolupráce s komunisty zahájena před summitem NATO v Praze ovšem také není zrovna zlatá střední cesta. Premiér začal hned po hlasování jednat s komunisty, což patrně nezůstane bez odezvy. Jak asi překousnou lidovci představu, že o jejich ministrech bude rozhodovat Grebeníček?
Ale i pro sociální demokraty je výsledek pátečního hlasování velkou potupou. Lze očekávat, že v ČSSD volání po návratu Miloše Zemana nyní nabude na slyšitelnosti. Jeho věrní již očekávají famózní vstup premiéra na penzi do senátní volební kampaně po boku kandidáta ČSSD v Praze 10. Má to být začátek nezadržitelného tažení na Hrad. Po pátečním debaklu je jen málo pravděpodobné, že by Zemanovi chyběly v ČSSD pomocné ruce pro tlačení jeho kárky na hradčanský kopec. Ale ani Václav Klaus už se nemůže dočkat, jak přiloží ruku k dílu.
Zůstanou potom ambiciózní místopředsedové strany za svým předsedou, který se bude nadále vyznačovat spíše svěšenými rameny, nebo začnou hledat své vlastní cesty? Sociální demokracie není monolitní strana a kromě Špidlova, či Zemanova křídla je tam dost místa i pro další, dosud spíše stydlivé platformy, jejichž představitelům porostou křídla. Také těm chytřejším v Unii svobody dojde, že politická konstelace vyžaduje bezpečnější deštník, než jim poskytl nestálý svazek s lidovci. Zkrátka všechno může být brzy jinak.
Co ale bude s Českou republikou? Asi to nejhorší, tedy nic. Vláda neprosadí žádné pozitivní opatření v ekonomické oblasti a veřejnost se bude ptát, k čemu tu vládu vlastně máme. Slavně proevropský kabinet jen s velkými obtížemi dotlačí zemi do cíle a v Bruselu budou muset zavřít všechny oči, když budou vytahovat červenomodrobílou vlajku na stožár. A potom? Snad volby.
