Stanislavu Grossovi se podařilo dát dohromady staronovou stojedničkovou koalici. Je to nyní síla onačejší než stojednička Špidlova. Tu ohrožovala nejprve „infantilní“ Hana Marvanová a potom „duševně nevyrovnaný“ a „neznámým“ pachatelem odposlouchávaný Josef Hojdar. Gross svou vládu oproti tomu hodlá postavit na láhvi skotské, jejíž obsah buď zůstane netknut, a vláda získá důvěru a bude prosazovat svou politiku ve sněmovně, nebo se vícevoltážní tekutina přemístí do útrob klíčové koaliční posily - poslance Kotta. A pak se děj vůle páně. Tak takhle vypadají ty geniální vyjednávací schopnosti oblíbeného ministra vnitra a taková je dvouletá perspektiva vládnutí v Čechách.
Prezident Klaus již připustil, že tuto upanákovanou koalici nemůže odmítnout, a tak se nejspíše nedá nic dělat. Komu není rady, tomu není pomoci. Sociální demokraté se vydají na cestu od devíti procent k pěti, jak jim nedávno předpověděl důchodce z Vysočiny a Miroslav Kalousek bude dál hrát hru, která mu neublíží, ale ani nepomůže. A unionisté? Ti už mohou tak jako tak jíst muchomůrky a přecházet na červenou, takže každý den u korýtka je dobrý.
Za této situace je nejspíše poměrně lhostejné, kdo obsadí jednotlivá ministerská křesla. Tedy pokud jde o další vývoj ekonomiky a abstrahujeme od potřeby sociálních demokratů řešit kanibalské deviace ve straně.
Grossovsko-kottovská koalice rozhodně neotočí kormidlem a nezačne řešit vážné problémy ve veřejných financích. A v tom bude také zdroj příštích sporů. Už za dva měsíce má putovat do sněmovny státní rozpočet na příští rok se schodkem pod 95 miliard korun. Tam se nevejdou ani Škromachem naplánované valorizace důchodů, ani navýšení dotací vysokým školám, nemluvě o zákonem daném gigantickém zvýšení platů policistů. A už vůbec se nedá mluvit o tom, že by stát z toho mohl zatáhnout sekeru, která vzniká v systému financování zdravotní péče.
Že by se skutečně začalo šetřit s výdaji, čekat nelze. Sociální demokraté jsou totiž z neznámých důvodů skutečně přesvědčení o tom, že za jejich klesajícími preferencemi jsou Špidlovy reformy. Ačkoli ty zaplatili takřka výhradně živnostníci a podnikatelé volící zcela jiné strany. Odmítavou reakci chudých socialistických voličů-zaměstnanců lze pak vysvětlit pouze s pomocí akademika Pavlova. Možná by měli v Lidovém domě experimentálně ověřit svou dosud bezvýhradně přijímanou tezi, že projev Špidly o reformách vyvolává hlad chudého voliče bez ohledu na reálnou existenci úsporných opatření, podobně jako Pavlovův zvonek přiměl psy ke slintání i na lačno. V takovém případě by se alespoň potvrdil přínos výměny předsedy pro ČSSD. Nám ostatním zbývá popřát si do příštích dvou let hodně zdraví. Nebo raději na zdraví?
