11. 03. 2004

I Evropané budou nyní ještě častěji používat slovo válka

Má vůbec smysl otázka: Kdo vraždil? Baskická separatistická organizace ETA, nebo islámští teroristé z al-Káidy? Odpověď na ni každopádně chtěli po španělském 11. březnu znát všichni.
Pokud by za útoky na železničních stanicích v Madridu, které usmrtily na dvě stovky lidí, stála al-Káida, bylo by evidentní, že nejde o čistě španělskou záležitost. Důvod k obavám by měla celá Evropa, celý svět. Avšak ani v případě, že by vše měla na svědomí ETA, by nikdo neměl zůstat klidný.
Masakr v Madridu jednoznačně ukázal, že teroristé – ať už pocházejí odkudkoliv – se nezastaví před ničím. Pokud na sebe (a svou věc) chtějí opravdu výrazně upozornit, v dnešní době jim nezbývá nic jiného než šířit hrůzu. Je to smutné, ale každý menší teroristický útok už bude považován za pouhý odvar toho, co po celé zeměkouli napáchali islámští fanatici.
Reakcí může být jedině potlačení terorismu v jakékoliv jeho formě. Konkrétní způsoby, jak tohoto cíle co nejefektivněji dosáhnout, však budou i nadále vyvolávat spory. Ostatně právě Španělsko je toho nejlepším příkladem. Nesmiřitelný postup vlády José Maríi Aznara proti baskickým radikálům měl velkou podporu obyvatel. Když se však Aznarův kabinet loni jednoznačně postavil za americký útok na Irák, většina Španělů s ním nesouhlasila.
Jestliže nyní Španělsko a s ním i Evropa zažily svou verzi amerického 11. září, dá se očekávat, že i odpověď na tuto hrůzostrašnou událost se bude v lecčem podobat americké. Španělský velvyslanec ve Washingtonu Francisco Javier Ruperéz, kterého v roce 1979 unesla ETA, je si jist tím, „že budeme reagovat velmi podobným způsobem jako Američané.“
Především to znamená důkladnější bezpečnostní kontroly na rizikových místech, včetně dopravních prostředků. Někomu to možná bude připadat jako omezování svobody. Cizinec, který dnes nastupuje do letadla na amerických vnitrostátních linkách, je téměř automaticky „vybrán“ k důkladné osobní prohlídce. Federální zákon mu přísně zakazuje, aby si z této procedury na letišti dělal legraci. Půl hodiny po startu letadla se nikdo nesmí zvednout ze svého sedadla. Spíše než o porušování svobody jde však o omezování pohodlí cestujícího, které lze logicky zdůvodnit.
Každý podobný krok nicméně musí být důkladně zkoumán z hlediska toho, zda je opravdu nezbytný. Skutečné omezování svobody by začalo ve chvíli, kdy by nebylo možné příslušné bezpečnostní opatření nijak kritizovat. Navzdory všem výhradám, které zazněly na adresu amerických médií, není pochyb o tom, že v tamních sdělovacích prostředcích se o všem vede svobodná diskuse.
Američanům se ale právem vyčítá, že někdy zapomínají na prevenci - pokud nemáme na mysli preventivní vojenské údery. Evropané se více hlásili ke snaze stabilizovat prostředí, v němž se teroristé rodí. Ostatně i vláda prezidenta George Bushe připustila, že na takovém přístupu něco je, když nedávno přišla s novou iniciativou pro velký Blízký východ (od Maroka pro Pákistán). Ta se zaměřuje na rozvoj občanské společnosti, podporu vzdělávání a svobodného trhu. Iniciativa ještě bude terčem mnohých kritik, třeba proto, že se vyhýbá řešení izraelsko-palestinského konfliktu, ale jde o správný krok.
Poslední španělské vlády se paradoxně mohou pochlubit tím, že prevence v jejich pojetí - i díky celkovému rozvoji země - byla vcelku úspěšná. Svědčí o tom skutečnost, že ETA byla v minulých letech značně oslabena. Podporuje ji stále méně lidí a tento trend zřejmě nezvrátí ani sebekrvavější atentát.
Teroristé snad mohou mít pocit, že pokud zaútočí v pravý okamžik, třeba těsně před volbami jako ve Španělsku, ovlivní průběh hlasování. Nelze si nevzpomenout na nizozemské volby v roce 2002, jimž předcházela vražda politika Pima Fortuyna. Právě kandidátka, kterou předtím sestavil, pak ale zaznamenala při hlasování výrazný úspěch. Takovéto zásahy do voleb jsou nepříjemnou zprávou pro demokracii, ale naštěstí ani z pohledu teroristů nemusí být vítězstvím – mohou přispět k výhře jejich hlavních nepřátel.
Evropané nyní asi budou po americkém vzoru pro boj s terorismem ještě častěji používat slovo „válka“. Pokud to poslouží k mobilizaci sil, výborně. Nemělo by to však vést k omezování svobody pouze pod záminkou „válečného stavu“.