V e s m í r
Na oběžné dráze vzniká největší objekt, jaký kdy lidstvo ve vesmíru vytvořilo. Američtí astronauti a ruský kosmonaut začali před týdnem sestavovat mezinárodní vesmírnou stanici. Přitom budou muset podniknout 162 vesmírné procházky, v řeči amerických odborníků nazývané EVA.
Budovat vesmírnou stanici je jako stavět v extrémních podmínkách. „Místo čepice nosí helmu, ochranné brýle nahradil zlatem potažený průzor a jejich pracovní boty jsou vyrobeny z neprůstřelné látky namísto kůže. Ale jsou to pořád jen stavební dělníci, tak popsal minulý týden americký deník The New York Times oblečení a činnost pěti Američanů a jednoho Rusa, které předminulý pátek dopravil na oběžnou dráhu do výše 240 mil nad povrchem Země raketoplán Endeavour.
Pro připojení ruského modulu Zarja k americkému spojovacímu uzlu Unity vybrala americká vesmírná agentura NASA zvláštní tým astronautů. Ti v průběhu tří výstupů do volného prostoru propojí elektrické kabely, odstraní ochranné kryty a zapojí bezpečnostní systémy. První kolo už úspěšně proběhlo minulé pondělí. Pro vesmírné „dělníky tím začala pětiletá práce, která ověří jejich zručnost při spojování celkem asi stovky dílů budoucí orbitální stanice. Astronauti se připravují na zhruba 1700 hodin vesmírných procházek, v nichž je započítán i čas pro mimořádné události, které podle amerických odborníků bezpochyby nastanou.
Američané vytrénovali na tyto práce celkem 130 astronautů. Z nich se nyní asi dvacet až pětadvacet připravuje na specializované „vycházky . Pár hodin, po které se obvykle astronaut pohybuje ve volném prostoru, přitom vyžaduje stovky hodin tréninku na Zemi. Tři astronauti, kteří nyní dvě základní části orbitální stanice propojují, trénovali na Zemi zhruba 450 hodin. Do vesmíru vystoupí třikrát, pokaždé asi na sedm hodin. V rozhovoru pro The New York Times to minulý týden řekl zástupce NASA Scott Bleisath, který má výstupy na starost. Plukovník Jerry Ross a lékař James Newman by měli odvést většinu práce, major Frederick Struckow byl vytrénován jako náhradník.
Příprava zahrnovala 240 hodin strávených v obrovském bazénu vesmírného střediska v Houstonu. V něm plně oblečení astronauti zkoušeli propojovat dokonalé repliky skutečných součástí vesmírné stanice. Právě pohyb ve vodě je nejblíže podmínkám pro práci ve stavu beztíže.
Američtí konstruktéři stanice se před časem dostali pod palbu kritiky za to, že jejich výtvory vyžadují mnoho hodin strávených ve volném prostoru. Oponenti tvrdili, že tolik „procházek nejenže zvyšuje riziko nehody, která může stát astronauta život, ale ubírá i čas potřebný na vlastní výzkum. Šéf programu vesmírných výstupů (EVA Project Office) Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu Greg Harbaugh přiznává, že počet „vycházek sice zůstává vysoký, ale NASA podle jeho slov velmi bedlivě sledovala jejich nevyhnutelnost.
Pohyb ve volném prostoru je fyzicky náročný a relativně nebezpečný. Ve vakuu může být astronaut okamžitě zabit, pokud jej například zasáhne volně se pohybující předmět. Stejně může skončit i v případě, že si při práci roztrhne skafandr. Nelze vyloučit ani riziko náhlého vzdálení od raketoplánu, pokud se utrhne jistící lano. „Nemůžeme si nic nalhávat. Stavba vesmírné stanice je velký projekt a na všech stavbách umírají dělníci, tvrdí předseda Federace amerických vědců John Pike a dodává, „Byl bych opravdu překvapen, kdybychom při stavbě stanice o žádného člověka nepřišli. Také odborníci z NASA přiznávají jistá nebezpečí, avšak říkají, že je lze omezit. „Výstup do vesmíru není procházka v parku. Je to úkol, který nese svá rizika, tvrdí Harbaugh. Při vesmírných výstupech tak budou mít astronauti pro jistotu na zádech batůžek obsahující základní pomoc pro krizovou situaci. Pokud se například vzdálí od raketoplánu, použijí plynovou nádobu, která je tlakem unikajícího plynu dopraví zpět. NASA dále vyvinula nový typ skafandru, který může být použit až 25krát. Teprve pak se musí vrátit na Zemi k bezpečnostní kontrole. Nový typ obsahuje i další inovace: jednoduše vyměnitelné vnitřní části, vysílačku umožňující hovořit až s pěti lidmi najednou, pohodlnější rukavice a ohřívače konečků prstů pro případ, že astronauti nepracují ve slunečním světle.
Nová vesmírná stanice vystřídá svého předchůdce - stanici Mir. Ta měla v minulosti řadu technických problémů, které přímo ohrozily životy členů její posádky. „Ačkoli přeprava modulu Zarja proběhla překvapivě hladce, a je tedy možné se domnívat, že ruský vesmírný program se dostává z krize, situace je i nadále kritická, upozornil minulý týden v souvislosti se startem nového mezinárodního vesmírného projektu ruský deník Nězavisimaja gazeta. Připomněl dále, že 80 procent vybavení, které Rusové vyslali do vesmíru, už přesluhuje. Rusko přitom v roce 2000 zvýší své nároky na satelitní komunikaci až trojnásobně. Výdaje na ruský vesmírný program jsou nyní na stejné úrovni jako koncem osmdesátých let (200 až 220 milionů dolarů ročně) a zaostávají tak dokonce za Indií (300 milionů USD za rok)! Investiční deficit může být zčásti suplován nestátními zakázkami, avšak nedávný krach plánu Ruské centrální banky vybudovat na oběžné dráze komunikační systém odradil mnoho potenciálních zahraničních investorů.
Do vesmírného programu investuje i plynárenský gigant Gazprom spolu se společností Meadia-Most. Ve spolupráci s firmou Energija, která vyrábí kosmické rakety, připravily projekt Jamal. Pod tímto názvem se skrývá několik komunikačních a vysílacích satelitů, jejichž celková cena dosáhne výše 600 milionů dolarů. Také ruské televizní stanice už totiž vysílají po satelitu mnoho let a vesmírná technika potřebuje obměnit.
Ani tyto problémy však neohrožují na únor příštího roku plánovaný start prvního slovenského kosmonauta. Jak předminulý pátek oznámil slovenská tisková agentura TASR, Ivan Bella i jeho náhradník Michal Fulier se v Rusku připravují na start k osmidennímu letu. Na palubě s jedním z nich bude zkušený kosmonaut Viktor Afanasjev a francouzský astronaut Leopold Eyharts.
