Tak se jmenuje model, který počátkem 80. let sestavil profesor historie Allan Lichtman a od roku 1984 na jeho základě úspěšně předpovídá výsledky všech voleb až do současnosti. Model překvapivě funguje, i když se zpětně aplikuje na všechny minulé volby do 60. let 19. století, kdy začaly fungovat moderní politické strany. Lichtman vychází z geniálně jednoduché, až trochu šílené hypotézy – totiž že americký volič je zcela racionální člověk, který vůbec ne reaguje na volební kampaně, nýbrž dává předchozímu prezidentovi jakési „vysvědčení“ podle jasných kritérií. Pakliže je s výsledky práce úřadujícího prezidenta spokojen, zvolí jej (anebo kandidáta stejné strany) i v následujících volbách. Hlavní váha modelu spočívá v ekonomických kritériích, svou roli však hraje i zahraniční politika. Aby demokraté vyhráli, musejí získat podle 13bodového dotazníku alespoň osm bodů čili „klíčů“. Jak si momentálně vedou?
klíČ Č. 1 Výsledky voleb do sněmovny (pro úřadující stranu)* oproti volbám předchozím
• Bod pro republikány, demokraté v roce 2014 oproti roku 2010 ztratili ve Sněmovně reprezentantů několik křesel.
klíČ Č. 2 Hlavní kandidát strany má/nemá vážného soupeře • Bod pro demokraty (zatím). Bernie Sanders nepředstavuje podle většiny pozorovatelů pro Hillary Clintonovou větší hrozbou.
klíČ Č. 3 Za stranu kandiduje úřadující prezident
• Bod pro republikány, Barack Obama nekandiduje.
klíČ Č. 4 Ve volbách kandiduje výrazná osobnost za třetí stranu nebo nezávislý kandidát • Bod pro demokraty, letošní volby nezávislého
kandidáta nemají.
klíČ Č. 5 Ekonomika během kampaně je/není v recesi • Bod pro demokraty, ekonomika roste a nezaměstnanost klesá, i když jen mírně.
klíČ Č. 6 Ekonomika během posledního volebního období rostla stejně rychle či rychleji než v předešlých dvou obdobích • Bod pro demokraty, ekonomika se od roku 2012 vzpamatovává z recese, do níž upadla ještě za George W. Bushe.
klíČ Č. 7 Úspěchy úřadujícího prezidenta na domácí půdě
• Bod pro republikány, Obama ve druhém období jen hájil své předchozí kroky (třeba „Obamacare“), jež navíc nejsou populární.
klíČ Č. 8 Velké sociální nepokoje • Aktuálně neprobíhají – bod pro demokraty.
klíČ Č. 9 Skandály • Bod pro demokraty, zájem o NSA již vyprchal,
Američané žádný skandál aktuálně neprožívají.
klíČ Č. 10 Vojenská porážka či neúspěch v zahraniční politice
Američané nic takového dlouho nevnímali.
Rozpínavost Ruska nepovažují za neúspěch, protože většina voličů je proti střetu s Ruskem. Roztržku s Izraelem nepovažují za nenapravitelnou, zoufalou situaci na Blízkém východě si nekladou za vinu a jsou rádi, že se zde neangažují. Proud uprchlíků ze Sýrie zasáhl jen Evropu a ještě loni se zdálo, že Američané vyhodnotí (fakticky dost chudou) zahraniční politiku Baracka Obamy kladně. Donaldu Trumpovi se přesto zdařilo nějak spojit uprchlíky před Islámským státem s ilegálními imigranty proudícími do USA z Mexika a po útocích v Paříži vyvolat ve spoluobčanech pocit ohrožení.
Kdyby zůstalo jen u toho, lze stále připsat bod demokratům, vše ale závisí na dalším vývoji kampaně. Tedy nerozhodně.
klíČ Č. 11 Vojenské vítězství či úspěch v zahraniční politice
Opět sporné. Hillary Clintonová bude jako takový úspěch prezentovat nukleární dohodu s Íránem, je však otázka, zda se jí to podaří. Další drobné úspěchy, jako je například postupné urovnávání vztahů s Kubou, zřejmě nebudou hrát roli. Tedy zatím nerozhodně.
klíČ Č. 12 Kandidát úřadující strany je národní hrdina či charismatická osobnost
• Bod pro republikány, Hillary ani Sanders žádní
hrdinové ani charismatické osobnosti nejsou.
klíČ Č. 13 Protikandidát je hrdina či charismatická osobnost • Bod pro demokraty, ani republikáni nemají ve svých řadách velkou osobnost typu Ronalda Reagana.
SouČet
Demokraté mají zatím sedm „klíčů“, republikáni šest, k předpovědi vítězství je nutných klíčů osm. Model naznačuje, že vše je otázkou toho, jak voliči vyhodnotí zahraniční politiku, což je trochu absurdní představa a zároveň jeden z důvodů, proč je model často kritizován jako příliš idealistický. Lichtman klade ovšem větší důraz na ekonomická kritéria, která by sama o sobě měla stačit demokratům k vítězství. Zde situaci zase komplikuje frustrace voličstva ze stagnující životní úrovně a pomalého růstu.
*Lichtman svůj dotazník sestavil z pohledu „incumbent party“ (úřadující strany) – tedy strany, jejíž kandidát je v době voleb prezidentem.
