V listopadu zanikne někdejší jednička tuzemského bankovnictví
1868 Živnostenská banka (ŽB) byla založena jako akciová společnost se zaměřením na financování malých a středních českých podniků. Byla první bankou v rakousko-uherském mocnářství, jež byla financována výhradně českým kapitálem, a jejím cílem bylo podporovat rozvoj nově zakládaných českých firem. Ucházela se také o vklady malých střadatelů: živnostníků a majitelů malých českých společností. ŽB se stala zastřešující organizací sítě malých českých spořitelních a úvěrových družstev. Před první světovou válkou získala ŽB minoritní podíl v Srbské úvěrové bance. Těsně před vypuknutím války měla Živnostenská banka 1068 zaměstnanců, jedenáct poboček v Čechách a na Moravě a pobočky ve Vídni, Krakově, Lvově a Terstu. V té době spravovala téměř třetinu veškerého kapitálu v českém bankovnictví. Centrálu měla v dnešní budově České národní banky v Praze Na Příkopech.
1918 Po vytvoření Československé republiky banka rychle rostla, protože hrála úlohu klíčové banky nového státu. Její expanzi výrazně napomohl nostrifikační zákon, který přinutil akciové společnosti, aby převedly svá sídla na území nového státu, kde měly své továrny a závody. Živnostenská banka odkoupila větší množství průmyslových firem, které původně vlastnily německé a rakouské společnosti. Proti ostatním bankám působícím v té době v Československu byla její kapitálová síla i velikost bilance výrazně větší. Banka obrovsky profitovala z toho, že změnila svou strategii a začala poskytovat úvěry velkým průmyslovým společnostem. O změnu strategie a prudký růst se zasloužil ředitel banky Jaroslav Preisov, který byl velmi zkušeným bankéřem a po vzniku republiky byl velmi blízký Hradu.
1922 Podporovala fúze velkých českých průmyslových korporací (například vytvoření strojírenského kolosu ČKD) a systematicky budovala své průmyslové impérium. Jako nejsilnější banka v předválečném Československu kontrolovala největší firmy v zemi - na vrcholu slávy v roce 1929 ovládala šedesát šest průmyslových podniků.
1938 Banka se stala významnou investiční silou ve střední a východní Evropě. Po anexi Rakouska Německem 13. března Němci vytvořili Vídeňskou zemskou banku (Länderbank Wien) sloučením vídeňské Merkurbank, jež byla majetkem Dresdner Bank, rakouské části Středoevropské zemské banky se sídlem v Paříži a pobočky Živnobanky ve Vídni. Dne 29. září, následkem Mnichovské dohody, muselo Československo postoupit německé říši Sudety. Dresdner Bank převzala pobočky Živnobanky v Liberci, Ústí nad Labem, Karlových Varech a Teplicích.
1939-1945 Živnostenská banka jako jediná česká banka unikla během druhé světové války, hlavně díky tomu, že její vlastnictví bylo rozdrobeno, přímému zabrání některou z německých bank. Správce banky ale především po roce 1943 rozprodával podniky, které vlastnila, Němcům. Musela též vydatně přispívat Německu na financování války.
1945 Československá vláda znárodnila Živnobanku stejně jako všechny ostatní české banky. Zároveň začaly boje o to, jak by mělo v poválečné éře vypadat bankovnictví. Nejdříve se uvažovalo, že ŽB bude bankou pro báňský a těžký průmysl, pak byly rozpracovány i další varianty.
1948 Po komunistickém puči padl plán, který se již začal realizovat a podle něhož měla být Živnostenská banka bankou pro české země, Tatra banka pro Slovensko a Poštovní spořitelna měla vést účty fyzických osob. Místo toho vznikla Státní banka československá. ŽB převzala Pražskou úvěrní banku, bývalou Anglo-pražskou banku, a s ní i její newyorskou kancelář.
1949-56 Banka zavřela newyorskou kancelář. Nadále existovala jako právnická osoba, vláda ale výrazně omezila její aktivity.
1956-88 Zkušenosti Živnobanky s mezinárodním obchodem a transakcemi s cizími měnami a devizovým obchodem vedly vládu k tomu, aby ji jako hlavní instituci pověřila dovozními a vývozními operacemi s RVHP. Při nich hrála významnou úlohu její londýnská pobočka. ŽB spravovala všechny devizové účty Čechů a Slováků žijících v cizině, zahraničních firem působících v Československu a státních institucí z oblasti „neviditelného“ obchodu, například cestovního ruchu.
1991 Po zrušení tuzexových bonů ztratila Živnobanka prakticky veškerou náplň svého podnikání, protože do té doby to byla taková tuzexová kampelička. Začínala prakticky od nuly. Dopisem svého šéfa Jiřího Kunerta požadovala banka po vlastníkovi - ministerstvu financí - zapůjčení nebo navýšení kapitálu, aby mohla rozšířit činnost. Tehdejší ministr financí Václav Klaus odpověděl ve smyslu, že vložení státních peněz do banky je nemyslitelné a že si má banka pomoci sama. Management začal usilovat o privatizaci.
1992 O banku s bilanční sumou šesti miliard korun se zajímá asi patnáct subjektů. Do posledního kola výběru postupuje frankfurtská BHF Bank a italská banka San Paolo. Vyšší cenu nakonec nabídla BHF Bank a Živnostenská banka byla první privatizovanou bankou ve střední a východní Evropě. BHF získala čtyřicet procent akcií, International Finance Corporation (IFC) nabyla dvanácti procent a zbylých 48 procent připadlo fyzickým osobám a českým investičním fondům. Banka se specializuje na mezinárodní transakce, chce být mostem pro zahraniční kapitál přicházející do ČR, a na private banking.
1997 Management banky chce rozšířit její služby o oblast retailového bankovnictví pro bohatší klienty. Akcionář s plánem na expanzi nesouhlasí a začíná připravovat prodej banky, která byla jedinou akvizicí BHF ve střední a východní Evropě.
1998 Největším akcionářem Živnobanky se v tendru stala německá banka Bankgesellschaft Berlin, která porazila pět dalších zájemců a koupila od BHF Bank její tehdy už sedmačtyřicetiprocentní podíl na základním jmění Živnobanky. Další významné podíly patřily společnostem IFC a Crédit Commercial de France. Pro BHF byla transakce velmi zisková. Součtem vyplacených dividend, prodejní ceny a započítáním měnového kurzu vydělala na ŽB 52 procent na roční bázi. Management ŽB připravil společně s konzultantskou firmou McKinsey & Co. novou retailovou strategii. Jedním z důležitých konzultantů ze strany McKinsey, který strategii připravoval, byl dnešní šéf Raiffeisenbank ČR Lubor Žalman. ŽB po přijetí nové strategie akcionářem začala budovat nové pobočky, vyvíjet produkty, lákat klienty.
2000 Bankgesellschaft Berlin zvýšila svůj podíl v Živnobance na 85,16 procenta. Banka má pobočky v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Karlových Varech, Liberci, Ostravě, Pardubicích a Zlíně. Pro operace na Slovensku měla rovněž zastoupení v Bratislavě. Banka ale musela expanzi zastavit, protože vlastník začal mít kvůli příliš vysokým investicím do nemovitostí ve východní části Německa, jejichž cena klesala, existenční problémy.
2001 Management se snaží Bankgesellschaft Berlin neúspěšně přesvědčit, aby Živnostenskou banku prodal. Jiří Kunert odchází na Slovensko šéfovat Pol’nobance ze skupiny UniCredit.
2002 Bankgesellschaft Berlin nakonec pod tlakem věřitelů ŽB prodává skupině UniCredit, která v ČR neuspěla jako zájemce o IPB a Komerční banku. Bankgesellschaft Berlin vydělala na transakci se ŽB celkem 31 procent na roční bázi.
2003 Do banky se vrací jako předseda představenstva a generální ředitel Jiří Kunert. Banka se vrací k plánu expanze do retailu připravenému v roce 1997 společně s McKinsey & Co.
2005 UniCredit Bank kupuje německou HVB Bank. Začíná se připravovat fúze bank skupin HVB a UniCredit na trzích střední a východní Evropy. Bilanční suma Živnostenské banky se pohybuje okolo padesáti miliard korun, je osminásobně větší než počátkem devadesátých let, což je růst srovnatelný s Komerční bankou a Českou spořitelnou.
2007 Živnostenská banka se 139 let po svém vzniku přejmenovává na UniCredit Bank ČR a fúzuje s HVB Bank ČR. Vzniká čtvrtá největší banka v ČR se silným postavením v korporátním financování a bilanční sumou 230 miliard korun. Generálním ředitelem banky je dosavadní šéf Živnostenské banky Jiří Kunert.
Historie Živnostenské banky sestavena na základě vyprávění Jiřího Kunerta a za pomoci www.wikipedia.org.
