Loni se udála v německém vývozu změna, která symbolicky završila orientaci státu na rozvojové země. Poprvé po půlstoletí nebyly největším mimoevropským obchodním partnerem Německa Spojené státy, jejich pozici totiž zaujala Čína. Loni tam Němci prodali například téměř 150 tisíc luxusních vozů mercedes.
Foto: Profimedia.cz
Do vínového sedanu nastupuje elegantní muž ve středních letech. Na zadních sedadlech ho očekává svůdná brunetka. Čínský řidič počká, než se pár pozdraví, a auto se měkce dá do pohybu. Formální oblečení prozrazuje, že mají oba namířeno na nějakou společenskou akci. Možná do divadla nebo na ples. Za pár chvil už ale řidič opouští přední sedadlo, s úsměvem předává volant a pár se – teď již o samotě – vydává mimo luxusní restaurace velkoměsta. Užít si večer u pouličního stánku s nerušeným výhledem na moře.
Před poněkud klišovitou reklamou dnes v čínské televizi neutečete. Nový, speciálně pro čínský trh prodloužený Mercedes třídy E v ní zdařile sekunduje hollywoodské hvězdě Georgi Clooneymu v roli nestárnoucího elegána a supermodelce Bonnie Chan v úloze „němé krásky ze zadního sedadla“. Nová reklama je určena speciálně pro čínský trh a určitě nebyla levná. Mercedes si to však může dovolit - má marketing v Číně v malíčku, což potvrzují i aktuální čísla.
V roce 2010 prodala tato německá značka v Číně téměř 148 tisíc vozů. Téměř sedmdesát procent z nich se dostalo na čínský trh cestou exportu. A ani letos nepřijdou prodejci zkrátka. Za prvních devět měsíců roku 2011 stoupl odbyt vozidel s třícípou hvězdou ve znaku o 38 procent a ustálil se na čísle 139 400. Zatím to sice není tolik vozů, jako značka prodává v USA (loni to bylo 216 tisíc vozů) či Německu (265 tisíc vozů), ale přeskočení těchto met je jen otázkou času. Hlad Číny po luxusních vozech totiž jen tak neustane.
Úspěch automobilky založené pány Deimlerem a Benzem však není jediným úspěchem německých výrobků na čínském trhu. Audi si vede ještě lépe (odhadovaný prodej 300 tisíc vozů v roce 2011) a Volkswagen, který na čínském trhu působí již od osmdesátých let, jen za prvních šest měsíců roku 2011 prodal neuvěřitelných 755 tisíc vozů (co na tom, že z velké části tvoří prodeje více než dvacet let staré a stále znovu recyklované vozy Jetta a Santana).
Obchody skokově vzrostly o třetinu
Nejsou to však jen německé automobilky, které se vezou na vlně čínského zázraku. Číňané žádají automobily a ty se zase neobejdou bez plastů. Největší světová chemička BASF sídlící v německém Ludwigshafenu i proto zvýšila ve druhém kvartále roku 2011 téměř dvojnásobně profit. A výborně se daří také německým strojařům. Prodeje německých strojů v Číně by podle asociace VDMA měly v roce 2011 vzrůst o třicet procent s tím, že již nyní je Čína daleko největším odbytištěm těchto německých výrobků (USA na druhé příčce kupují ve srovnání s Čínou jen čtvrtinu strojů).
Německý obchod s Čínou tak zažívá „zlatou dekádu“. Export z Německa do Číny vzrostl v roce 2010 meziročně o čtyřicet procent na 74 miliard dolarů, zatímco import se zvýšil o 32 procent na 68 miliard dolarů. Vzájemná obchodní výměna tak narostla o 38 procent a dosáhla hodnoty 130 miliard dolarů. Statistiky tak začaly psát nové kapitoly historie – od padesátých let až do roku 2010 byly největším mimoevropským obchodním partnerem Německa vždy Spojené státy americké. To se v loňském roce změnilo a dnes tak USA nahradila nová velmoc. Čína.
Čínská posedlost detaily mluví pro německou kvalitu
Proč Číňané kupují německé výrobky? Například proto, že do roku 2014 se zdvojnásobí počet Číňanů (nyní 200 milionů) spadajících z hlediska společenského postavení do „střední třídy“. A tato nová střední střída bude poptávat přesně to, co Němci vždy uměli: osobní vozy a spotřebitelské výrobky.
Potud tedy „shoda náhod“. Jenže úspěch Němců v Číně má s náhodou společného jen málo. Německu totiž hraje do karet posedlost jeho výrobců detailem. Čína je velká, rychle se rozvíjí a dravě překonává metu za metou. Jedna věc však čínským výrobcům, a tedy i čínskému zboží chybí. Smysl pro detail. Čínské výrobky jsou funkční, často stejně spolehlivé a většinou i levnější než výrobky světové konkurence. Ale stačí pár minut a často je jasné, že tady něco chybí, jinde zase něco přebývá, tady je mezera a tu větší spár. Většina Číňanů se s těmito „detaily“ rychle smíří. Ale ti, kdo na to mají, chtějí víc. A pak přichází na řadu import, a to třeba také z Německa.
Pozor na přílišnou fascinaci čínským zázrakem
Každá mince má však dvě strany. Societe General odhaduje, že v roce 2015 absorbuje Čína patnáct procent německého exportu. Německo se tak stává na Číně velmi závislé. Nebýt této závislosti, německý růst HDP by v roce 2010 pravděpodobně těžko dosáhl výborných 3,7 procenta. Přílišné provázání německé ekonomiky s čínskou může mít na Německo velmi negativní dopady i tím, jak se čínská vláda snaží ochladit rozehřátou ekonomiku a zkrotit inflaci nesčetným zvyšováním bankovních rezerv či vytrvalým posilováním měny juanu. Stejně tak konkurence v Číně houstne a řada německých firem brzo začne ztrácet tržní podíl ve prospěch levnější domácí konkurence. Nepřekvapí tak, že i z Německa se začínají ozývat hlasy varující před přílišnou fascinací čínským zázrakem.
Dokud však bude v tabulce „Růst čínského HDP“ stále zářit sebevědomá osmička či - nedejbože - sedmička (níže Peking ekonomice ve střednědobém horizontu klesnout nedovolí), nemusí se exportéři ze spolkové republiky strachovat o svou budoucnost. Je rudě růžová.
Autor je vedoucím obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví ČR v Pekingu.
