Hospodářství v českých zemích prošlo během staletí mnoha významnými změnami. Od středověkých cechů a prvních manufaktur se během 19. století zařadilo k nejvyspělejším ekonomikám Evropy.
Foto: Wikipedia
Hospodářská krize a především vývoj po druhé světové válce ale slibný rozmach rázně utnuly. Více než čtyřicetiletá stagnace a následná živelná privatizace pak vedly k pádu řady podniků i celých odvětví. Sen o hospodářské velmoci se rozplynul.
Rozvoj českého hospodářství je proces postupný a kontinuální. Přesto lze v historii najít určité klíčové události, které zdejší průmyslovou i zemědělskou výrobu výrazně ovlivnily a znamenaly vždy určitý posun. Ne vždy se jednalo o vývoj pozitivní, ani v nejhorších dobách ale ekonomika zcela nepadla a dříve či později se dokázala znovu postavit na nohy.
1. Rozvoj řemesel (10.—12. století)
V dobách raného středověku se hospodářství v českých zemích opíralo zejména o pěstování plodin a chov dobytka. Již v této době však začal mít velký význam obchod, včetně mezinárodního. Prahou i dalšími městy procházeli obchodníci z italských přístavů i kupci z východu mířící do bohatých měst v Německu a Francii. Také samotné Čechy byly důležitým obchodním partnerem. Vyvážely se odtud zemědělské výrobky a později i další zboží.
Rozmach kupeckých měst měl za následek rychlý rozvoj řemesel. Velký význam mělo zejména zpracování kovů, hrnčířství a dále řemesla spojená s výrobou potravin, jako pekařství či sladovnictví. V 11. a 12. století se pak objevili i první soustružníci, koželuhové, zlatníci, obuvníci, řezníci a pláteníci. První specializovaní řemeslníci pracovali nejčastěji při církevních dvorech, které disponovaly dostatečnými financemi k jejich zaplacení a poskytovaly také trvalé odbytiště pro jejich výrobky.
Důležité události: Vratislav II. získává titul krále (1085)
Vliv na hospodářství: Postupná specializace výrobních odvětví, počátky zahraničního obchodu.
2. Vznik cechů (13.—15. století)
Velký vzestup obchodu i řemesel v českých zemích nastal ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. a poté za panování Jana Lucemburského a zejména jeho syna Karla IV. Řemeslníci, kteří svou činnost provozovali jako svobodní živnostníci, se nejprve sdružovali v různá bratrstva, ze kterých se postupem času vyvinuly cechy. Prvotním motivem pro jejich vznik byla ochrana trhu s danými výrobky před cizími řemeslníky, kteří by mohli představovat nepříjemnou konkurenci.
Za panování Karla IV. došlo také k nebývalému rozvoji mezinárodního obchodu. Císař si velmi dobře uvědomoval jeho důležitost a neváhal investovat velké prostředky do údržby cest i zabezpečení hlavních kupeckých tras před loupeživými bandami. Do Prahy navíc přivedl řadu italských řemeslníků a německých kupců, kteří obohatili místní společnost o nové dovednosti. I díky tomu byla Praha ve 14. století vzkvétajícím velkoměstem, které se mohlo měřit s italskou či francouzskou metropolí.
Důležité události: Zlatá bula sicilská (1212) – nezávislost českých zemí na Svaté říši římské, Založení Karlovy univerzity (1347)
Vliv na hospodářství: Organizace dříve roztříštěných řemesel, obrana proti cizím vlivům a nekvalitnímu zboží.
3. Husitství (15. století)
Počátek 15. století byl spojen s husitskými bouřemi, které s sebou přinesly znatelný hospodářský úpadek. Země se v jejich důsledku dostala do mezinárodní izolace, protože papež a celá katolická Evropa vyhlásili zákaz obchodování s „kacířskými“ Čechami. Stát byl silně oslaben a v této situaci se výroba, řemesla a obchod nemohly dostatečně rozvíjet. V důsledku epidemií a hladomoru došlo na území českých zemí také k velkému, místy až padesátiprocentnímu úbytku obyvatelstva. Trvalo celá desetiletí, než se země z této rány vzpamatovala.
Důležité události: Upálení Jana Husa (1415), Husitské války v Čechách (1420–1434)
Vliv na hospodářství: Úpadek řemesel i zemědělské výroby, výrazný úbytek obyvatelstva.
4. Vláda Rudolfa II. (16.—17. století)
Další rozvoj pak přišel v 16. století. Za vlády Rudolfa II. se z Prahy stalo fakticky hlavní město říše a spolu s Rudolfovým dvorem přišli do Čech i významní umělci a vědci té doby. V alchymistických dílnách na Pražském hradě docházelo kromě kuriózních pokusů i k prvním objevům na poli přírodních věd, zejména chemie. Dozvuky rudolfínské doby ovšem již v letech 1618 až 1648 přehlušila třicetiletá válka a výrobu zdobených látek a skleněných číší nahradila produkce zbraní, hrubého sukna a bot pro vojáky. Rozsáhlé majetky bylo možné získat spekulacemi a politickou obratností, jak se to podařilo například Albrechtovi z Valdštejna. Ten díky svému jmění ekonomicky ovládal celé české království a panovník byl v podstatě jeho rukojmím. Valdštejn navíc neváhal kolaborovat ani s nepřátelskými mocnostmi, což se mu nakonec roku 1634 stalo osudným.
Důležité události: Přesídlení Rudolfa II. do Prahy (1583), Zavraždění Albrechta z Valdštejna v Chebu (1634)
Vliv na hospodářství: Pozvednutí Prahy i celých Čech, rozvoj věd, především alchymie a chemie.
Poznámky k tématu
Cechy
Smyslem cechu bylo hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také nedovolit provozování řemesla někomu dalšímu. To bylo podepřeno městskými výsadami, takže nečlen prakticky nemohl své řemeslo vykonávat. Cechy vznikaly ve velkých městech hlavně během 13. až 15. století, v menších městečkách ještě i v 16. a 17. století. Rušeny začaly být ve druhé polovině 18. století a především v 19. století, protože bránily konkurenčnímu prostředí a technologickému rozvoji.
- *Rudolfínská doba Za vlády císaře Rudolfa II. (1575 až 1611) nastal v českých zemích nebývalý rozkvět umění, řemesel a vědy. Příchod císařského dvora znamenal pro Prahu zásadní změnu. Především bylo potřeba vybudovat důstojnou panovnickou rezidenci a do města se kromě početného císařského dvora dostala i řada učenců, umělců a cizích velvyslanců. Byl u nás zaveden gregoriánský kalendář, na Pražském hradě vznikaly přesné astronomické přístroje a do Čech se dostal i první dalekohled. Manufaktury Výraz manufaktura pochází z latinského manu facere – pracovat rukama. Manufaktury byly velké dílny, v nichž docházelo k dělbě práce na dílčí úkony. Předpokladem jejich vzniku byla velká poptávka po určitém druhu zboží a nahromadění prostředků, které jejich založení umožnily. První manufaktury vznikly ve 14. století ve Flandrech a v italské Florencii a vyrábělo se v nich především sukno. V 16. století byly hojně zakládány také v Anglii a postupně se rozšířily do celé Evropy. Průmyslová revoluce Průmyslová revoluce byla hlavní technologickou, sociálně-ekonomickou a kulturní změnou na konci 18. a počátku 19. století. Začala v Británii a šířila se po celém světě. Zásadní význam měl vynález parního stroje roku 1760, na němž měl velký podíl James Watt. Parní stroj začal nahrazovat lidskou práci v továrnách. Rozvinul se také těžební průmysl a zpracování oceli. Ekonomika založená na manuální práci byla nahrazena strojní výrobou. Během 19. století se revoluce rozšířila do celé Evropy a Severní Ameriky a nakonec ovlivnila většinu světa. 5. Merkantilismus (17. století) Po vestfálském míru, který roku 1648 ukončil běsnění třicetileté války, a jisté konsolidaci politické situace bylo nezbytné přikročit k hospodářské obnově země. V Čechách došlo v důsledku válečných konfliktů k přibližně třetinovému snížení počtu obyvatel a ostatní země Evropy na tom nebyly lépe. To si vyžádalo nový přístup k hospodářské politice mnoha států. Ve druhé polovině 17. století se proto objevila teorie merkantilismu (ekonomického nacionalismu), jejímž cílem bylo podpořit co možná největší soběstačnost státu na domácí výrobě, a snížit tak závislost na cizině. Suroviny se už pouze nevyvážely, ale začaly se zpracovávat v místních podnicích, což vedlo k velkému nárůstu výroby. Důležité události: Vestfálský mír (1648) – konec třicetileté války Vliv na hospodářství: Významný nárůst zpracovatelských odvětví, odklon od vývozu surovin. 6. První manufaktury (konec 17. století) Vznik manufaktur se zpočátku odehrával zcela mimo cechy, které pomalu ztrácely někdejší výsadní postavení. Navazoval na rozvinutá domácká řemesla, zejména plátenictví. V raném období se jednalo především o rozptýlené manufaktury. Přadláci a tkalci žili na vesnicích, hlavně v podhorských oblastech, často ještě v nevolnickém poměru ke své vrchnosti. Jejich výrobky vykupovali takzvaní faktoři (prostředníci mezi podnikateli a domáckými dělníky), kteří je dodávali do velkých skladů v Lužici a Slezsku, odkud se přes Hamburk vyvážely do Anglie. Faktoři drobným řemeslníkům také práci přidělovali. Celý systém byl organizován za vydatné pomoci zahraničních odborníků povolávaných šlechtickými podnikateli, kteří měli potřebný kapitál a dostatek pracovních sil. Později došlo i ke vzniku prvních centralizovaných manufaktur, kde již nebyly jednotlivé fáze výroby rozptýlené mezi drobné dílny, ale výroba byla soustředěna na jedno místo. Důležité události: Vznik první manufaktury na výrobu sukna v Horním Litvínově (1693) Vliv na hospodářství: Počátek centralizace výroby, přechod od drobných živností k větším podnikům. 7. Sklářství a bavlnářství (17.—19. století) Dalším odvětvím, které dosáhlo velkého rozmachu, bylo sklářství. Rozvíjelo se především v lesnatých a horských krajích, které poskytovaly jednak křemičitý písek (základní surovinu pro výrobu skla), a také dostatek dříví na výrobu dřevěného uhlí nezbytného pro provoz sklářských pecí. Podle dochovaných pramenů dosahoval takzvaný český křišťál kvality vyhlášeného benátského skla a představoval jeden z hlavních vývozních artiklů. Díky nižší ceně se prosadil nejen v balkánských oblastech, ale i ve vyspělých zemích západní a jižní Evropy. V průběhu 18. století se pak začaly rozvíjet i cukrovarnictví, výroba porcelánu či papírenství. Strojová výroba byla vázána na vodní pohon, první průmyslová centra tedy vznikala při tocích malých i větších řek. Na přelomu 18. a 19. století došlo pak v důsledku napoleonských válek k oslabení některých tradičních exportních odvětví, jakými byly plátenictví a sklářství. Zároveň se však objevila odvětví nová – bavlnářství, soukenictví a výroba železa. Důležité události: Zrušení nevolnictví Josefem II. (1781), Napoleonské války (1803–1815) Vliv na hospodářství: Významný posun v kvalitě výroby, české zboží začíná dobývat evropské trhy. 8. Nástup průmyslu (18.—19. století) Počátek průmyslové revoluce je úzce spojen s rozšířením parního stroje a přechodem od manufakturní výroby s dominantním podílem ruční práce k výrobě strojové, která dokázala dosavadní produkci zněkolikanásobit. V českých zemích se nejčastěji jako zlomový rok uvádí letopočet 1800. Hlavním průmyslovým odvětvím byla textilní výroba, jednak proto, že mohla jednoduše navázat na předchozí manufakturní výrobny, jednak z toho důvodu, že zde působilo mnoho specialistů z Anglie, kteří právě s tímto odvětvím měli největší zkušenosti. Výrobu textilu, především strojové spřádání a tkaní bavlny a vlny, následoval ve 30. letech 19. století i průmysl potravinářský, hlavně cukrovarnictví. Důležité události: Zdokonalení parního stroje Jamesem Wattem (1765), Vznik strojní přádelny ve Verneřicích u Děčína (1770) Vliv na hospodářství: Vznik prvních průmyslových podniků, výrazné zvýšení produkce. 9. Rozvoj železnice (počátek 19. století)**
S rozvojem železnice a paroplavby pak průmyslová revoluce zasáhla také dopravu. Již roku 1832 spojila České Budějovice a rakouský Linec první koněspřežná železnice na evropském kontinentě. Tento technický unikát, který měl ve své době obdobu jedině v ostrovní Anglii, předznamenal obrovský rozmach železnice v českých zemích. Nejstarší železniční trať určená již parním lokomotivám byla uvedena do provozu roku 1847 a spojovala Vídeň se železárnami a uhelnými doly na severní Moravě a později se solnými doly v Haliči. Roku 1839 pak dorazil první vlak do Brna a o šest let později i do Prahy.
Důležité události: Příjezd prvního vlaku z Vídně do Prahy (1845) Vliv na hospodářství: Dopravní propojení jednotlivých průmyslových regionů, nárůst exportu.
