Hospodářství v českých zemích se samozřejmě vyvíjelo i po první republice. Poté ale přišel komunismus, který zlikvidoval soukromé podnikání.
Foto: Wikipedia
Hospodářská krize a především vývoj po druhé světové válce ale slibný rozmach rázně utnuly. Více než čtyřicetiletá stagnace a následná živelná privatizace pak vedly k pádu řady podniků i celých odvětví. Sen o hospodářské velmoci se rozplynul.
Rozvoj českého hospodářství je proces postupný a kontinuální. Přesto lze v historii najít určité klíčové události, které zdejší průmyslovou i zemědělskou výrobu výrazně ovlivnily a znamenaly vždy určitý posun. Ne vždy se jednalo o vývoj pozitivní, ani v nejhorších dobách ale ekonomika zcela nepadla a dříve či později se dokázala znovu postavit na nohy.
11. Prvorepubliková prosperita (1918—1929)
Období hospodářského rozkvětu bylo přerušeno až roku 1914 vypuknutím první světové války. Po jejím skončení a vzniku Československa dosahovala průmyslová a zemědělská produkce sotva poloviny předválečné úrovně, nefungovala doprava, rostla inflace a projevoval se katastrofální nedostatek potravin. Navíc v novém státě existovaly povážlivé rozdíly mezi hospodářsky vyspělými českými zeměmi a poměrně zaostalým agrárním Slovenskem a Podkarpatskou Rusí.
V českém průmyslu dominovala těžba uhlí a spotřební průmysl (textilní, sklářský, cukrovarnický a pivovarnický). Tento průmysl však byl často odkázán na dovoz surovin, což v období válkou rozvrácené Evropy značně ztěžovalo jeho situaci. Poválečná krize vyvrcholila roku 1919. Zásluhou vynikajících českých národohospodářů, z nichž vynikal zejména první československý ministr financí Alois Rašín, se ale mladému státu podařilo během krátké doby nastartovat hospodářský růst. Již roku 1925 dosáhlo Československo předválečné úrovně objemu hospodářské výroby a od roku 1929 prožívalo výraznou konjunkturu.
Důležité události: Vznik Československé republiky (1918), Rašínova měnová reforma (1919) – vznik československé koruny
Vliv na hospodářství: Ekonomika se vyrovnala se ztrátou některých trhů a zahájila rychlý růst.
12. Hospodářská krize (30. léta 20. století)
Podařilo se do velké míry překonat regionální nevyváženost ekonomiky a také ne zcela vyhovující strukturu průmyslu, která vznikala v odlišných podmínkách jako součást nesrovnatelně většího státního celku. Díky zavedení moderních výrobních systémů rostla i produktivita práce a Československo se zařadilo mezi nejrozvinutější státy té doby. Výší hrubého národního produktu přitom předstihlo nejen Rakousko a Maďarsko, ale také například Itálii. Český průmysl dosahoval v mnoha oblastech světové úrovně. Mezinárodní proslulost si získala hlavně výroba letadel, automobilů, zbraní a ušlechtilé oceli.
Roku 1929 postihla svět v důsledku krachu na newyorské burze hospodářská krize, která poněkud opožděně zasáhla i Československo a postihla hlavně spotřební průmysl. Vývoz poklesl na třetinu, průmyslová výroba na zhruba 60 procent a prudce vzrostla nezaměstnanost. Nejvyšší úrovně krize dosáhla v březnu 1933, kdy byl úředně registrován téměř milion lidí bez práce. Koncem 30. let se republika začala konečně hospodářsky zotavovat, její úplné uzdravení ale nedovolila další velká rána. Na základě mnichovské dohody bylo roku 1938 Československo nuceno postoupit pohraniční oblasti Německu.
Důležité události: Krach na newyorské burze (1929) – počátek celosvětové hospodářské krize, Mnichovská dohoda (1938)
Vliv na hospodářství: České země zasáhla hospodářská krize, výrazně vzrostla nezaměstnanost.
13. Nacistická okupace (1939—1945)
V březnu 1939 došlo k obsazení zbytku českých zemí německou armádou a byl vytvořen protektorát Čechy a Morava. Hospodářský život byl silně ochromen. Nejen odtržení Slovenska, které se stalo německým satelitem, ale především Sudet způsobilo nečekané ekonomické problémy. V německém pohraničí bylo soustředěno mnoho významných průmy-
slových podniků a vnitrozemí náhle nemohlo být soběstačné.
Nezanedbatelným faktorem byla rovněž arizace (zabrání) veškerých majetků patřících Židům. Těch tehdy na území Československa žilo podle odhadů až několik set tisíc a hráli důležitou roli nejen v oblasti kultury a vědy, ale zejména v průmyslu a obchodě. Nad významnými průmyslovými podniky byla ustanovena protektorátní správa a skuteční vlastníci byli odsunuti do pozadí, pokud nebyli rovnou posláni do koncentračních táborů.
Důležité události: Obsazení Československa německou armádou (1939)
Vliv na hospodářství: Hospodářství se dostalo do velkého útlumu, mnoho podniků přešlo pod německé vedení.
14. Poválečná obnova (1945)
Konec války zastihl bývalé Československo v situaci těžké hospodářské a sociální krize. Na druhou stranu byl důvod k poměrně silnému optimismu, protože obyvatelstvo bylo po válečných útrapách nadšené z budování nové republiky. Mezinárodní politická situace byla však pro stát, který se nacházel na hranicích sovětské sféry vlivu, mimořádně nepříznivá. Nově ustavená československá vláda se sice hned roku 1945 pustila do obnovy poničeného hospodářství, kvůli stále většímu vlivu komunistů měla ale omezené možnosti. Ještě v průběhu roku 1945 byly na základě dekretů prezidenta Beneše znárodněny veškeré velké průmyslové podniky, filmové ateliéry i takzvaně strategická odvětví, například doprava a peněžnictví. V soukromých rukou tak nadále zůstaly jen střední a drobný průmysl a živnosti.
Důležité události: Německá kapitulace (1945), Benešovy dekrety (1945)
Vliv na hospodářství: Národní správa nad německými podniky, začátek znárodňování.
Poznámky k tématu
Zlatá dvacátá
Po první světové válce se začal československý průmysl prudce rozvíjet. Ruční práci nahrazovala strojní výroba a nové technologie. Textilní, sklářský a obuvnický průmysl patřil ke světové špičce. Roku 1928 bylo v celé republice pouze 38 tisíc nezaměstnaných, což nepředstavovalo ani jedno procento práceschopného obyvatelstva. V zemědělství pracovalo 35 procent lidí, v průmyslu 34 procent a téměř 31 procent ve službách. Roku 1929 se Československo podílelo 1,4 procenta na celosvětové průmyslové výrobě a řadilo se na 10. místo ve světě.
První vlna znárodnění
Znárodnění z roku 1945 se týkalo všech bank a pojišťoven, klíčového průmyslu a ostatních závodů s více než 500 zaměstnanci — celkem 2 119 podniků s 61 procenty všech zaměstnanců v průmyslu a se 75procentním podílem na průmyslové výrobě. Krok byl oslavován jako událost historického významu, která postavila republiku do předních řad pokrokové Evropy. V převažujícím nadšení se přitom zcela ztratilo varování před nereálnými iluzemi a také obavy z obtíží a důsledků, které mohly nastat.
Pětiletky
Pětiletka byla základní ekonomická koncepce SSSR a ostatních zemí východního bloku. V pětiletých plánech bylo přesně uvedeno, kolik se bude produkovat kterého zboží, kde se bude vyrábět, za jakou cenu, jaké budou mzdy i kolik bude pracovníků v jednotlivých podnicích. Pětiletky se staly terčem kritiky většiny západních ekonomů, přesto i v západních zemích začaly být používány některé koncepty z centrálního plánování. Sedmiletý plán má v současnosti například Evropská unie.
Kuponová privatizace
Privatizační metoda, při které občané státu mohli získat prostřednictvím kuponů (poukazů) vlastnický podíl v kterékoli státem vlastněné společnosti, jež byla do kuponové privatizace uvolněna. Metoda byla použita zejména na počátku 90. let 20. století v některých zemích střední a východní Evropy procházejících ekonomickou transformací, například v Rusku, Polsku a Československu. Pro transformující ekonomiky se ale ukázala jako problematická a Světová banka ji dnes nedoporučuje.
15. Likvidace soukromého podnikání (1946—1948)
Jako mnohem důležitější pro další vývoj se ukázala silná politická závislost na Sovětském svazu a z toho plynoucí vzrůstající izolace od západní Evropy a Spojených států. Důsledky se projevily záhy. Již v průběhu roku 1946 uvázla na mrtvém bodě jednání s Mezinárodní bankou o úvěr na poválečnou obnovu a roku 1947 byl pak na nátlak sovětského vedení odmítnut i plán amerického státního tajemníka George C. Marshalla na pomoc Evropě.
Po komunistickém puči v únoru 1948 se znárodňování rozjelo na plné obrátky. Komunisté začali okamžitě likvidovat veškeré soukromé hospodářství. Na konci roku 1948 pracovalo již více než 95 procent zaměstnanců v průmyslu ve státním sektoru. Následovala masová likvidace soukromých řemesel, maloobchodu a živností. Stát se stal monopolním vládcem nad československou ekonomikou a násilnému vyvlastňování se nevyhnula ani zemědělská výroba. Soukromí zemědělci byli násilně donuceni vstoupit do jednotných zemědělských družstev a ty, kteří odmítli, postihla perzekuce a jejich majetky byly zabaveny.
Důležité události: Komunistický puč (1948), Druhá vlna znárodňování (1948)
Vliv na hospodářství: Úplná likvidace soukromého podnikání, přechod na státem plánované hospodářství.
16. Sovětská cesta (1949—1953)
Komunistická strana pod vlivem sovětského vedení razila koncepci Československa jako strojírenské velmoci a zbrojnice východního bloku. Zbrojní výroba vzrostla až na jednu třetinu celkové produkce domácího strojírenství. Zahraniční obchod byl zcela přeorientován na Sovětský svaz a jeho satelity.
Relativně vyspělé československé hospodářství dostalo za partnery země nedostatečně vyvinuté a jim přizpůsobovalo strukturu své výroby. Dělo se tak pod diktátem Sovětského svazu, kdy při jednáních o hospodářských smlouvách sovětští zástupci přímo určovali, co a kde se bude nebo nebude vyrábět. Za účelem koordinace vývoje jednotlivých ekonomik sovětského bloku byla roku 1949 založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), jejímž strategickým cílem bylo dosáhnout úplné nezávislosti na zbytku světa.
Na domácí scéně byly nejen pro oblast hospodářství zavedeny pětileté plány, které určovaly velmi dopodrobna, co se má vyrobit v jakém množství, a to často zcela bez ohledu na skutečné potřeby obyvatelstva a bez zajištění odbytu. Důsledkem této centrálně řízené ekonomiky tak například bylo, že Československo sice vyrobilo největší množství železa na počet obyvatel v celé Evropě, lidem ale chyběly základní potraviny, o běžném spotřebním zboží ani nemluvě. Roku 1953 proběhla navíc v Československu měnová reforma, která zcela znehodnotila veškeré úspory domácího obyvatelstva.
Důležité události: Vznik RVHP (1949), První pětiletka (1949–1953)
Vliv na hospodářství: Hospodářství se dostalo zcela pod vliv SSSR, důraz byl kladen na těžký průmysl.
17. Socialistická stagnace (50.—80. léta 20. století)
Přes všechny problémy životní úroveň od 60. let postupně stoupala a také sociální zabezpečení bylo na poměrně vysoké úrovni. Zcela zlikvidovaná byla ale jakákoli soukromá iniciativa. Cílem režimu bylo, aby se všichni měli stejně dobře. Výsledek ovšem byl, že se nakonec měli všichni stejně špatně. Příjem kopáče se téměř nelišil od platu univerzitního profesora. Sortiment zboží na trhu byl velmi úzký, navíc stále docházelo k problémům se zásobováním, a to i u tak základních položek, jako byl toaletní papír nebo dámské vložky. Výrazně omezený trh se státy mimo sovětský blok zase vedl například k chronickému nedostatku tropického ovoce.
Oblast průmyslu byla pak po celá 70. a 80. léta ve znamení „výroby pro výrobu“. Podstatnou část energetické produkce pohltil hutní průmysl a těžké strojírenství, které naopak zase vyráběly nákladná zařízení pro velkokapacitní energetické zdroje. V atraktivní oblasti zahraničního obchodu vyklízelo Československo pozice Sovětskému svazu, a veškeré valutové zisky tak mířily do Moskvy. Vnější a především vnitřní zadluženost státu dosáhla enormní úrovně, a to i přesto, že například obchodní bilance se Sovětským svazem vykazovala papírově výrazně pozitivní bilanci. Dobytnost pohledávek byla ale téměř nulová.
Důležité události: Pražské jaro (1968), Perestrojka (1985) – skupina reformních kroků v SSSR
Vliv na hospodářství: Rok 1968 neměl na hospodářství vliv, propast mezi Západem a Východem se prohloubila.
18. Cesta k tržnímu hospodářství (1990—1991)
Koncem 80. let se československá ekonomika nacházela v navenek ne příliš viditelné, přesto skutečně hluboké krizi. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 bylo tedy zřejmé, že kromě zásadních politických reforem čeká zemi také citelná a velmi bolestivá reforma ekonomická. Po volbách na jaře 1990 zvítězila koncepce ekonomů shromážděných kolem Václava Klause, která razila cestu ke standardnímu tržnímu hospodářství s důrazem na soukromé vlastnictví a maximální redukci státních výdajů. V rámci této koncepce byla postupně zrušena omezení v oblasti zahraničního obchodu a k lednu 1991 zcela zrušena cenová regulace.
Důležité události: Pád komunistického režimu (1989), První svobodné volby (1990)
Vliv na hospodářství: Počátek přechodu od plánovaného k tržnímu hospodářství.
19. Privatizace a transformace (90. léta 20. století)
Došlo k rozsáhlým restitucím majetků zestátněných po únoru 1948 a souběžně začal také obsáhlý proces privatizace státního majetku. V takzvané malé privatizaci se prodávaly do soukromých rukou malé provozovny obchodu a služeb, ve velké privatizaci pak větší závody. V menší míře se využívalo zahraničního kapitálu, většina podniků byla ale zprivatizována ve dvou vlnách kuponové privatizace. Tento postup na jednu stranu znamenal velmi rychlý a do určité míry spravedlivý způsob privatizace, protože každý, kdo dosáhl 18 let věku, se mohl privatizace za symbolický poplatek zúčastnit, a získat tak podíl v některém podniku. Na druhou stranu podniky nedostaly konkrétní vlastnickou strukturu a potřebné kapitálové injekce na další rozvoj. Zároveň začal proces náročné transformace průmyslu. Těžké strojírenství, které najednou zcela ztratilo svá odbytiště, se muselo mnohdy bolestivě změnit na lukrativnější lehkou výrobu. Mnoho podniků pak zcela zaniklo.
Důležité události: První vlna kuponové privatizace (1992), Druhá vlna kuponové privatizace (1994)
Vliv na hospodářství: Odstátnění většiny podniků, transformace průmyslu a náročné hledání nových trhů.
