Kapitola V
Kádry řeší vše * Prezidentova sleva * Muž se samopalem * Oxid & Cash * Soros opět nakupuje
Kádry řeší vše Stalin měl pravdu, když řekl památnou větu: „Kádry řeší vše“. Platí to i pro takzvanou sametovou revoluci v Československu v listopadu roku 1989. Říká se to stále, ale minulý týden to znovu opakovala Američanka Barbara Masin, dcera Josefa Mašína, který se svým bratrem v roce 1953 za dramatických okolností probojoval na vysněný Západ. „Otec a strýc se domnívají, že v roce 1989 Havel prodal národ – dohodou s Čalfou. Ta byla základem pro právní kontinuitu s bývalým komunistickým režimem,“ řekla v rozhovoru pro Lidové noviny. Vysoký funkcionář KSČ a později premiér Marián Čalfa byl bezpochyby poctivý kádr. Havel svým způsobem taky, i když na jiné straně. Ale bál se více než Čalfa; a taky za ním nebyly velké peníze. Tak mu dal slevu.
Sleva od prezidenta O tom, komu co spolu Havel a Čalfa prodali a s jakou slevou, ať diskutují politologové. Jedno je jisté: Havel ještě jako prezident České republiky v roce 1997 prodal polovinu pražského paláce Lucerna nechvalně známé společnosti Chemapol, která pár let poté zkrachovala pod vedením prezidenta firmy Václava Junka a nechala za sebou více než desetimiliardovou díru. Podle tehdejších Lidových novin Havel svůj podíl nejdříve nabízel státu. Ten měl sice předkupní právo, ale požadovaná částka 250 milionů se mu zdála příliš. Pak přišel Chemapol, Havel dal slevu a obchod za 200 milionů byl uzavřen. Junek byl také dobrý kádr, jinak by před listopadem 1989 nedělal – kromě jiného – i delegáta státní pézetky Chemapol v Paříži.
Finančník se samopalem Jsou lidé, kteří mají ze svých předlistopadových šéfů i po šestnácti letech strach. A tak je to také v pořádku, jinak by neplatila slova Barbary Masin o kontinuitě. Někdy před listopadem 1989 na ministerstva financí ČSSR jistý podřízený varoval jistého nadřízeného, že to, co dělá se státními penězi, je prasárna a vyhrožoval mu: „Počkej, až padne režim, a nebude to dlouho trvat.“ Tak si oba chvíli počkali. Nadřízený, vedoucí oddělení, byl v revolučním roce místopředsedou pro ideologické otázky jedné ze základních organizací KSČ na ministerstvu. Podřízený byl jedním z mála žijících svědků, který ho viděl v milicionářské uniformě se samopalem na rameni ve středu ráno 22. listopadu 1989 na chodbě ministerstva financí. Pak režim padl. Ten muž se samopalem byl ve správný čas na správném místě. Krátce poté se na jeden rok vypařil do zahraničí (spíše ho tam vyšší kádři jen zaparkovali) a po návratu byl jmenován do funkce ředitele jedné velké finanční instituce (jméno a adresa v redakci). Je tam dodnes. Kdo ho tam drží? Dozorčí rada? Nebo jeho staří kámoši, kteří dozorčí radu řídí? Kdo by se o to zajímal. A podřízený? Zůstal referentem na ministerstvu financí s bídným platem, bez služebního auta a mobilního telefonu. Komu se to nelíbí, nechť vyslechne radu: Měli jste dělat revoluci!
Oxid & Cash Ještěže české podniky v rozhodujícím období vypouštěly do vzduchu dost oxidu uhličitého na to, aby teď mohly spoustu povolenek, které od státu dostanou (pod dozorem Evropské unie), výhodně prodat. Přes prostředníky je pak kupují západní firmy, které dost povolenek nedostaly, protože v původní evropské patnáctce existoval mnohem přísnější režim přidělování. Povolenka na tunu oxidu uhličitého se v současné době obchoduje kolem 22,6 eura. Jsou ale manažeři, kteří dovedou i při prodeji povolenek svoje akcionáře okrást. Chcete koupit povolenky za 21 eur? Dostanete slevu. Já vám to prodám za 20, ale dejte mi za to pár set tisíc korun do kapsy! Takto si vydělá každý, pouze majitel prodávající firmy prodělá. Tím hůře, že se to neděje ve státních podnicích, ale v soukromých. K čemu jsou pak snahy majitelů o zlepšení procesů řízení, snižování nákladů a drahé školení manažerů? Jak tomu má majitel firmy čelit? Jednoduše. Měl by nařídit svým manažerům, aby místo různých překupníků vybrali renomovanou brokerskou společnost, která za transparentních podmínek prodá povolenky na některé z burz těchto instrumentů. Jen tímto způsobem se dá zabránit netransparentním a neetickým bilaterálním cashovým dohodám mezi manažery a překupníky.
Soros opět nakupuje Americký miliardář George Soros významně zvýšil počet svých technologických akcií. Hlavně nakupoval papíry firem, jako Microsoft, Intel, eBay a Amazon, čímž zvýšil objem svého portfolia o 44 procent. Soros přitom v první polovině roku jen prodával: zatímco na jaře držel akcie různých společností v hodnotě 2,3 miliardy dolarů, koncem léta už jen za 1,8 miliardy. V současnosti svoje investice zvýšil na 2,6 miliardy dolarů. Nejvíce si oblíbil akcie Microsoftu. Dřívě měl 790 tisíc kusů, dnes jejich počet zvýšil na 1,8 milionu. Proč jsou tyto informace o jeho investicích volně k dispozici? Protože v USA platí zákon, že všichni investoři, jejichž portfolio je vyšší než 100 milionů dolarů, musí každé čtvrtletí vystavit zprávu, takzvané formuláře 13-F, o struktuře držených akcií. Něco podobného bychom mohli zavést i v České republice. Aby lidé věděli, do jakých akcií lídři českého byznysu investují a mohli se k nim přidat.
