Každý den odvahu je film z roku 1964 o zhroucení ideálů v prostředí, které už má ideály za sebou. Mladý úderník se snaží žít podle svého přesvědčení, jenom pomalu zjišťuje, že všem okolo jsou jeho hodnoty už dávno ukradené.
Dneska se nás mnozí snaží dostat do stejné pozice, v jaké uvízl před skoro padesáti lety onen komunista z lásky. Chtějí nás přesvědčit, že demokratický kapitalismus je mrtvý a prázdný, že musí přijít jakási fúze, něco nového, že jsme se vlastně mýlili stejně, jako se mýlil smutný hrdina filmu Evalda Schorma.
Kritikům kapitalismu nahrává krize
Jistě, na tom není nic nového. Nesnášenlivost ke kapitalismu provází celou jeho existenci. Krize posledních dvou let ale kritikům zvláště nahrává. Je hluboká a její oběti stále přibývají. Letošní rok přitom nebude lepší než ten minulý, a pokud lepší bude, tak jenom o velmi, velmi málo. Lidí bez práce bude přibývat, stejně jako poroste počet zkrachovalých firem, protože krize nejvíce zasahuje do života obyčejných lidí v době, kdy již pomalu odchází nebo alespoň ztrácí dech.
Pesimistů lámajících hůl nad systémem, který přinesl vyspělému světu nejvyšší životní úroveň, nejvyšší míru bezpečí, nekonečný náskok v technologiích, pracovních postupech i ve všech dalších podstatných oblastech, těchto pesimistů bude přibývat stejně, jako se nahoru vzedmou počty lidí bez práce a množství konkurzních řízení. Proto největším problémem roku 2010 nebude nakonec ekonomický marasmus, ale malomyslnost a pocit bezvýchodnosti.
Trh potřebuje jen čas**
Největší výhodou trhu však je, že nejlépe se postaví na nohy v případě, že se ponechá svému osudu. Potřebuje jenom trochu času. To je největší jistota každého, kdo podniká se svými penězi, kdo riskuje vlastní pověst a existenci proto, aby naplnil demokratický kapitalismus obsahem a smyslem, totiž podnikavostí, dravostí, touhou po úspěchu a snahou dosahovat lepších výsledků než ostatní.
Ponechat ale trhy jejich osudu a důvěřovat jim – to chce opravdu „každý den odvahu“… Zvláště od těch, kteří jsou závislí na mínění voličů a ještě více v době, kdy pesimistů přibývá a křičí stále více. Tento rok, každý jeho den, bude proto o odvaze.
