Do léta se má rozhodnout, zda Česko stanoví datum pro zavedení eura
Bylo to velké nedorozumění? Rakouská banka Raiffeisen v polovině března v jedné ze svých pravidelných analýz uvedla, že český ministr financí Miroslav Kalousek oznámil cíl přijmout euro v roce 2012. Zdá se, že by někteří hráči na mezinárodních finančních trzích mohli takový předpoklad zahrnout do svých očekávání. To by však mohlo být nebezpečné. Budoucí datum vstupu Česka do eurozóny zatím vláda neschválila. Navíc nikdo přesně neví, podaří-li se opravdu reforma veřejných financí. Rok 2012 se pro zavedení eura může ukázat jako nereálný. Nadměrná očekávání finančních trhů vůči Česku by nakonec mohla zemi ublížit.
Na ministerstvu financí skutečně mluví o nedorozumění: Kalousek pouze řekl, že český konvergenční program je připraven tak, aby termín 2012 pro přijetí eura mohl být reálný. A ministerstvo zdůrazňuje, že chce v procesu příprav na vstup Česka do eurozóny spolupracovat s ostatními resorty i s Českou národní bankou (ČNB). Přesto je jasné, že ministr financí bude rok 2012 jako cílové datum silně prosazovat. Navzdory nesouhlasu ministra práce Petra Nečase a možná i představitelů ČNB. To, zda bude cílové datum stanoveno, se má rozhodnout do konce léta, kdy by měla být přijata nová verze české strategie pro euro. Té se v Praze říká „eurostrategie“.
Tři Tůmovy scénáře.
Centrální banka se zatím drží „tří Tůmových scénářů“. Jde o tři různé varianty možného postupu, o nichž několikrát mluvil guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Žádná z nich dosud nebyla vyloučena. Česko může se stanovením data počkat až na okamžik, kdy se dokončí nezbytné reformy. Další možností je, že se každoročně vyhodnotí situace a časový scénář zavádění eura se pak bude odvíjet od těchto hodnocení. Pak je tu ona varianta stanovení cílového data vstupu Česka do eurozóny, kterému by se musela celková strategie podřizovat. Jednoduše řečeno: Kalouskem preferovaný postup je jednou ze tří možností, o nichž mluví Tůma.
Každý z Tůmových scénářů má své přednosti i slabiny. Pokud bude stanoveno cílové datum, může to být impulz k aktivnějším přípravám. Na druhé straně by přesné datum do budoucna omezovalo pružné rozhodování podle konkrétních podmínek. Jde nejen o to, sníží-li Česko rozpočtový schodek, ale i o to, jak bude česká ekonomika celkově sladěna s eurozónou. Problém spočívá v tom, že „cyklický vývoj“ v Česku je podle hodnocení z loňského podzimu odlišný. Česká ekonomika se vyvíjí jinak než hospodářství eurozóny (EURO 44/2006). A v Česku je také rozdílná úroveň cen - oproti eurozóně podstatně nižší. Část ekonomů tudíž tvrdí, že vhodný okamžik pro vstup do měnové unie zkrátka nelze určovat předem.
Není ale vyloučeno, že se na jednáních ministerstva financí s ČNB zrodí kompromis. Eurostrategie by mohla určité datum obsahovat. Nestalo by se však modlou. „Dokážu si představit, že v eurostrategii bude pouze indikativní - tedy nikoli závazné - datum zavedení eura. Nebo tam nemusí být vůbec žádné,“ řekl týdeníku EURO Vladimír Tomšík, člen Bankovní rady ČNB (více na straně 58).
Slovenská inspirace.
Zatímco Češi zatím nemají jasno, Slováci dělají vše pro to, aby euro zavedli už v roce 2009. Slovenská koruna je již součástí mechanismu směnných kurzů ERM-2, a země tedy začala plnit podmínku, podle níž je nutné v tomto systému setrvat nejméně dva roky (ve skutečnosti však aspoň 2,5 roku) před vstupem do eurozóny. Na Slovensku se v tomto ohledu příliš nezměnilo ani po výměně vládních garnitur. Kabinet Roberta Fica sice pootočil kurz, ale nedělá takové „antireformní“ kroky, které by mohly přijetí eura zabránit. A i v současné době dokáže Slovensko přitahovat pozornost okolního světa. Nedávno Slováci značně překvapili londýnské bankéře, protože změnili centrální paritu v rámci ERM-2 o 8,5 procenta - směrem k silnější koruně. To znamená, že směnný kurz je nyní omezen koridorem plus, minus patnáct procent kolem kurzu 35,4 slovenské koruny za jedno euro (předtím 38,5). Slovenská zkušenost s ERM-2 je pro Česko zvlášť zajímavá. Guvernér Tůma se před časem na stránkách světových novin (Financial Times) proslavil jako tvrdý kritik tohoto mechanismu, který podle něj mohl mít smysl v devadesátých letech - kdy ještě nebylo euro a klíčovou měnou byla německá marka. Nyní ho však zcela ztratil. Tůmovy kritické argumenty jsou stále relevantní, ale slovenská zkušenost ukázala, že systém ERM-2 není tak svazující, jak by se mohlo zdát. Pokud příslušná měna v rámci mechanismu silně posiluje (což nelze v budoucnu vyloučit ani u české koruny), lze tomu čelit posunutím parity. Mnohem horší by samozřejmě bylo, kdyby ta či ona měna v ERM-2 výrazně oslabovala, což by pravděpodobně vedlo k odložení vstupu do eurozóny.
Chytračení ztrácí smysl.
Petr Očko z českého ministerstva financí, který řídí národní koordinační skupinu pro zavedení eura, vidí ve slovenském kroku důležitý signál i pro Česko. Připomíná, že Národní banka Slovenska vše důkladně projednala s Evropskou centrální bankou. Očko považuje za velmi pravděpodobné, že Slovensko opravdu zavede euro od roku 2009. Také Vladimír Tomšík se domnívá, že Slováci změnu centrální parity v systému ERM-2 dobře připravili a vysvětlili. Trh přijal slovenské rozhodnutí jako zcela kredibilní, uvedl Tomšík.
Zdá se, že finanční spekulanti mají nyní o důvod méně útočit na tu či onu měnu v mechanismu ERM-2. Právě riziko spekulací vedlo už dříve představitele české centrální banky k přesvědčení, že účast v ERM-2 se nemá zbytečně prodlužovat. Tomšík potvrzuje, že podle ČNB by česká koruna měla v systému setrvat co nejkratší dobu.
Slovenská zkušenost ovšem zároveň ničí jednu iluzi, podle níž lze chytrým načasováním vstupu do mechanismu směnných kurzů docílit mimořádně výhodného kurzu pro pozdější převedení národní měny na euro. Slováci vstupovali do ERM-2 s velmi nízkým kurzem. Pokud by vydržel až do vstupu Slovenska do eurozóny, radovat by se mohli zejména tamní exportéři. Nakonec se však ukázalo, že přirozenému posilování kurzu nelze bránit.
Visegrádské závody?
Každopádně se zdá, že Slováci proběhnou branou eurozóny o dost dříve než Češi. Získají tím nějaké výrazné výhody? Zatímco v ČNB převládá názor, že Česko nemůže na pozdějším vstupu do eurozóny prodělat, kupříkladu Tibor Erhart z maďarského ministerstva financí loni týdeníku EURO řekl, že zvlášť země visegrádské skupiny mezi sebou soupeří o zahraniční investory (EURO 21/2006). Ten, kdo zavede euro dříve, bude ve výhodě, neboť získá celkově lepší pověst.
Pohled z Prahy však vypadá jinak než ten z Budapešti či z Bratislavy. Tomšík by neviděl žádný problém v tom, kdyby Slovensko - nebo třeba i Maďarsko - zavedlo euro dříve než Česko. „To není žádná soutěž. Záleží na tom, zda a kdy bude česká ekonomika na vstup do eurozóny připravena,“ zdůraznil Tomšík.
Mnoha zahraničním investorům dokonce může vyhovovat současný stav v Česku. Úrokové sazby jsou zde třetí nejnižší na světě po Japonsku a Švýcarsku, upozorňuje Tomšík. Půjčky v českých korunách jsou pro zahraniční podnikatele, kteří se rozhodli investovat na zelené louce, výhodné. Investoři na finančních trzích zase potřebují diverzifikované portfolio, takže ani oni se pravděpodobně nebudou koruně vyhýbat. Euro by bylo naopak výhodnější pro firmy, které převádějí větší finanční částky ze svých zahraničních centrál do českých poboček. Celkově podle Tomšíka platí, že za současných podmínek by vstupem do eurozóny získala slovenská podnikatelská sféra více než ta česká, neboť slovenská ekonomika je díky již uskutečněným reformám výrazně lépe připravena na ztrátu vlastní měnové politiky. Navíc na Slovensku jsou dnes úrokové sazby vyšší než v eurozóně, takže vstup do ní by mu přinesl snížení sazeb a podporu hospodářského růstu.
Petr Očko připomíná, že slovenská cenová úroveň je ještě podstatně nižší než česká, takže do budoucna tam lze očekávat tlak na růst cen. Také proto by Slováci mohli profitovat z nižších úrokových měr v eurozóně.
Referendum o euru.
Slovensko není jedinou zemí, která může přitahovat pozornost českých „eurostratégů“. Polská ministryně financí Zyta Gilowská před několika dny prohlásila, že její země se chce zapojit do systému ERM-2 v roce 2010. To by znamenalo, že zavedení eura v Polsku bude reálně možné o tři roky později, byť se Gilowská o tomto datu nezmiňovala. Možná nejzajímavější na polských záměrech je však něco jiného: Varšava hodlá v roce 2009 uspořádat o zavedení eura referendum.
Měli by tedy o euru hlasovat i lidé v Česku? Pražské ministerstvo financí zatím zdůrazňuje, že Česko se - stejně jako Polsko a další země - k přijetí eura zavázalo už podpisem smlouvy o vstupu do EU. Případné referendum by tedy mohlo mít pouze konzultační charakter, protože odmítnutím eura by se Česko dostalo do rozporu se svými evropskými závazky.
Na druhé straně je pravda, že třeba Švédové, pro které závazek zavést euro platí také, referendum uspořádali, a společnou měnu v něm dokonce odmítli. Petr Očko v této souvislosti připomíná, že švédská situace je trochu odlišná - Češi na rozdíl od Švédů už jednou fakticky o zavedení eura v referendu hlasovali, když schvalovali zmiňovanou přístupovou smlouvu.
Poláci ale mají po ruce ještě jedno řešení - voliči by neměli ani tak rozhodovat o tom, zda vůbec, ale kdy euro zavést. Otázku typu „Souhlasíte se zavedením eura do roku XY?“ by tedy teoreticky bylo možné položit občanům i v Česku.
