Růst české ekonomiky bude letos srovnatelný s loňským, a to zhruba 2,5 procenta
Hlavním pozitivním faktorem, který ovlivní ekonomický vývoj v roce 2015, je pokles ceny ropy na světových trzích.
Ta se zřejmě ustálí kolem – možná i pod – 50 dolarů za barel. Důvodem proto je změna přístupu zemí OPEC, které jasně řekly, že nesníží těžbu ropy ani při „jakémkoli“ poklesu ceny, a také nižší globální poptávka. Pro svět je pokles cen ropy příjemný dárek do nového roku – Mezinárodní měnový fond odhaduje, že by nižší cena ropy mohla v letošním roce zvýšit celosvětový růst až o 0,7 procenta.
Velmi robustně vypadá ekonomika Spojených států. Při rozpočtovém deficitu pod tři procenta hrubého domácího produktu nebude její fiskální politika brzdou. A i když americká centrální banka Fed patrně mírně zvýší základní úrokovou sazbu, tržní míry zůstanou nízké.
Ve složitější situaci je Evropa. Růst eurozóny se bude pohybovat kolem jednoho procenta, inflace v prvních měsících tohoto roku se dostane asi do záporných čísel, za celý rok se očekává cenový růst maximálně 0,5 procenta.
To vytvoří tlak na Evropskou centrální banku (ECB), aby přistoupila rychleji ke kvantitativnímu uvolnění. Předpokládá se, že v březnu bude zahájen dvouletý nákup vládních cenných papírů v hodnotě 500 až 600 miliard eur. ECB se bude především snažit zvýšit inflační očekávání a bude dávat najevo, že je připravena pokračovat v nákupech, dokud skutečně inflace nevzroste.
Plno levných peněz Neočekávejme však zázraky. Výnosy z vládních obligací již nemají kam klesnout a hlavní dopad na růst bude přes slabší euro. Jeho kurz se letos patrně dostane až na úroveň kolem 1,10 dolaru. Silnější efekt na růst by kvantitativní uvolnění mohlo mít, pokud by bylo doprovázeno výraznější fiskální stimulací, především v Německu. K tomu však – bez ohledu na tlak z periferních zemí – nedojde.
Přesto nelze vyloučit ani pozitivní evropská překvapení. Politika ECB zajistí, že eurozóna se nepropadne do nové recese. Nízké dlouhodobé úrokové míry na vládních obligacích a zlepšující se stabilita bankovního sektoru mohou nastartovat jak růst úvěrů, tak – především – větší výdaje.
Region střední a východní Evropy poroste v tomto kontextu rychleji než v roce 2014, očekává se přibližně o 3,5 procenta. Čtyři hlavní faktory, které hospodářský vzestup budou podmiňovat, jsou cena ropy, vnější poptávka, finanční podmínky a fiskální politika. Ve všech těchto čtyřech případech budou efekty pozitivní.
Cena ropy přímo sníží náklady, nepřímo povede k silnější domácí i vnější poptávce. Finanční podmínky se zlepší jednak díky oslabování měn nejen vůči euru, ale i dolaru, jednak díky stabilizujícímu se bankovnímu sektoru v Evropě a kvantitativnímu uvolnění ECB. Silnější vnější poptávka je důsledkem celosvětového růstu, byť ve střední Evropě, vzhledem k silné vazbě na eurozónu, nebude tento impulz tak silný. Podobně je tomu s efekty fiskální politiky, kdy hlavní pozitivní zprávou je skutečnost, že většina zemí regionu již veřejné finance stabilizovala a fiskální politika nebude růstovou brzdou. Na druhé straně žádná z těchto zemí si nemůže dovolit deficitní financování růstu, nemluvě o problematické efektivnosti této politiky.
KRIze JSoU zA nÁMI Totéž platí i pro českou ekonomiku, jejíž růst nebude v nadcházejícím roce nijak oslnivý, ale defi nitivně jsme se již vymanili z nedávné recese. To je první dobrá zpráva. Růst v letošním roce bude srovnatelný s tím loňským, průměrné odhady ukazují na zhruba 2,5 procenta. Současně jsme alespoň trochu srovnali krok s okolními zeměmi: Slovensko má růst 2,7 procenta, Polsko 3,1 procenta, Maďarsko však pouze 2,3 procenta, Estonsko podobně jako Česko 2,5 procenta, Bulharsko 1,7 procenta. Krize a zaostávání za našimi sousedy jsou za námi.
Druhá dobrá zpráva je to, že náš další hospodářský vývoj nebude již závislý pouze na zahraničí, ale bude generován domácí poptávkou.
Po téměř dvouprocentním propadu poptávky domácností v roce 2012 a stagnaci v roce 2013 rostly výdaje domácnosti v roce 2014 o 1,5 procenta. Letos by měl následovat růst o více než dvě procenta. Hrubá tvorba fixního kapitálu má podle odhadů růst slabě pod čtyřmi procenty, Česká národní banka a některé mezinárodní instituce však předpokládají růst hrubých investic až kolem pěti procent.
Třetí dobrou zprávou je překonání deflačních tlaků. Rizika jsou zde stále větší než v jiných případech, nicméně lze očekávat, že česká inflace se v roce 2015 přiblíží k 1,5 procenta. Zdá se, že na počátku roku 2016 se česká inflace může vrátit k inflačnímu cíli ČNB dvě procenta ročně.
Konečně čtvrtou dobrou zprávou je, že české hospodářské oživení probíhá na pozadí stabilizovaných veřejných financí i bankovního sektoru, při vyrovnaných zahraničních obchodních a finančních vztazích a při relativně nízké nezaměstnanosti. V tomto směru je Česko patrně nejstabilnější zemí v celém regionu, když úroková rozpětí u našich státních obligací jsou v některých měsících i nižší než u řady tradičních zemí eurozóny. Zde máme komparativní výhodu, kterou si málo uvědomujeme, která však dává české ekonomice silnou výchozí pozici a větší prostor pro hospodářskou politiku. TÍŽe BYRoKRAcIe Ve schopnosti využít této komparativní výhody však spočívá i hlavní riziko dalšího českého hospodářského vývoje. Příznivý očekávaný růst v rozmezí 2,5 až tři procenta je stále mnohem nižší ve srovnání s předcházející dekádou. To sice platí pro všechny vyspělé země světa, nicméně Česko musí mít ambici vrátit se takovému růstovému modelu, který dlouhodobě povede k vyrovnání ekonomické a následně i životní úrovně v naší zemi se standardem vyspělých zemí severní Evropy.
Bez překonání minulé recese, ale hlavně bez silné makroekonomické stability to možné nebude. Zaprvé jsou nutné strukturální změny české ekonomiky založené na efektivní hospodářské politice v oblasti vzdělanosti obyvatelstva a propojení vědy a výzkumu s praxí.
Zadruhé pak deregulace, zjednodušení administrativy, stabilita a průhlednost podnikatelského prostředí, především tam, kde se veřejná sféra setkává se soukromým sektorem.
Právě toto jsou oblasti, kde se bude v roce 2015 rozhodovat o budoucnosti. O tom, zda porosteme jen zanedbatelně více než eurozóna a „navždy“ zachováme stále značný rozdíl mezi námi a nejvyspělejšími zeměmi Evropy, jako je Německo. Nebo o tom, zda využijeme optimismu, se kterým můžeme vstoupit do roku 2015, a současně velmi dobré výchozí pozice k tomu, abychom tento rozdíl opět začali snižovat tak, aby to pocítila ještě dnešní generace podnikatelů i všech obyvatel naší země.
Vývoj ekonomiky v roce 2015 ovlivní pokles ceny ropy na světových trzích. Ta se zřejmě ustálí kolem 50 dolarů za barel.
O autorovi| VLADIMÍR DLOUHÝ • prezident Hospodářské komory České republiky
