Třicet tři velkoformátových portrétů současných představitelů české justice, kteří rozhodovali ve vybraných případech za minulého režimu. To je základ výstavy Malík Urvi II, která je instalována v pražské galerii DOX. Nejsou to velké kauzy padesátých let, spíše paběrky – „nepodstatné“, každodenní záležitosti. „Byl to pro mě jeden z mnoha případů. Žádná politická kauza. To bychom se mohli bavit o kdejakém zloději. Byla to prostě normální trestná činnost,“ odpověděl Petr Kovanda z Nejvyššího státního zastupitelství na otázku, proč v roce 1988 poslal na patnáct měsíců nepodmíněně do první nápravně-výchovné skupiny violoncellistu Vladana Kočího za to, že nenastoupil na vojnu.
Zákony vymáhají, a tím pádem celý systém legitimizují vždy konkrétní lidé: jejich tváře jsou však neznámé. Aby je bylo možné výtvarně stylizovat, některé ze současných soudců museli fotografovat profesionální paparazzi z agentury Showpix, kteří obvykle loví poněkud jiné osoby veřejného zájmu, třeba Ivetu Bartošovou. Paparazzi ve službě umělců tím veřejnosti prokázali službu, na niž většina českých médií nestačí nebo na ni rezignovala. Obličeje těch, kdo aktivně udržovali totalitní režim při životě, se v novinách netisknou. Zato sladkobolných portrétů prorežimních hvězd, ať už upadající Ivety nebo božského Karla, jsou média plná.
(box)
Malík Urvi II
Skupina Pode Bal (Petr Motyčka, Michal Šiml, Antonín Kopp)
25. března až 17. května 2010, DOX, Poupětova 1, Praha 7
