Rozhovor s Janem Kavanem
Po své cestě do Japonska, Jižní Koreje, Číny a Mongolska ministr zahraničí Jan Kavan ještě v letadle týdeníku EURO přiblížil strategii svého úřadu při znovudobývání asijských trhů.
Jaké je vaše pojetí role zahraniční politiky při podpoře ekonomických vztahů?
Jsem přesvědčen, že to je jedna z nejdůležitějších rolí - pomáhat zahraničnímu obchodu, vytvářet pro něj prostor. Zastupitelské úřady, obchodní radové by měli pomáhat mapovat situaci ve svých teritoriích. Být schopni otevírat dveře zástupcům čes kých podnikatelů. Ať už jednotlivým firmám, či organizacím jako CzechTrade a Hospodářská komora. Pokud prostor vytvoříme, dveře otevřeme, a nikdo jimi neprojde, to už není na zahraniční službě. Velvyslanci se nemohou stát podnikateli. Ale ti, kteří vnímají zahraniční pol itiku jako diplomatická jednání nebo recepce, neplní svou roli. Zvláště v mimoevropských zemích, kde mají vlády stále ještě značné slovo a vliv v rozhodování o zahraničněobchodních záležitostech, je role zahraniční politiky o to důležitější. Dnes platíme vysokou cenu za ideologické předsudky, které vedly k přetrhání vazeb mezi zahraniční službou a zahraničním obchodem, což poškodilo obchod a nepomohlo zahraniční službě. Naši polští či maďarští přátelé, a to n emluvím o západoevropských firmách, šli do prostoru, který jsme vyklidili.
Máte pocit, že systém podpory našeho exportu do zahraničí a naopak přitahování investic do naší ekonomiky je nastaven optimálně?
To si nemyslím. Představa, jak by to mělo fungovat, však má už poměrně jasné kontury. Je třeba doladit obecný mechanismus a aplikovat ho na konkrétní země. Doladit na jedné straně mechanismus zastupitelských úřadů, tedy především obchodních radů , který musí mít aktivní politickou podporu velvyslance. Na druhé straně takových organizací, jako je CzechTrade, ve smyslu podpory českých obchodních zájmů a propojení na CzechInvest a Česká centra. V některých zemích to již funguje dobře , například ve Velké Británii, někde zase vůbec. Netvrdím však, že by vše měla dělat jedna organizace, která by převzala různé role. Například CzechTrade a CzechInvest dělají svou práci velmi dobře a není vhodné, aby do specifik jejich práce ně kdo zasahoval. Je však třeba zabránit duplicitě činností.
Kdo koncepci připravuje?
Doladíme to v kombinaci ministerstva zahraničních věcí, ministerstva průmyslu a obchodu, CzechTrade a Českých center. Poté to bude třeba promítnout do regionů, kde vše záleží na personálním obsazení, na zkušenostech a osobní angaž ovanosti. Někdy budeme muset uvažovat o takových personálních změnách, aby zde byli lidé, kteří důležitost zahraničního obchodu vnímají. To všichni ještě zcela nedocenili.
Kdybyste měl zhodnotit čtyři země, které jste za své návštěvy Asie navštívil, jak reagovali naši partneři na těchto trzích, kde je pro nás prostor a nejlepší vnímání ČR?
Naše pozice je na těchto trzích velmi rozdílná. Nelze mechanicky srovnávat. V Japonsku jsem byl velmi potěšen tím, kolik důležitých lidí z Keidanrenu (nejvýznamnější podnikatelský svaz) přišlo na česko-japonský seminář, což byla v příp adě země ze střední Evropy věc zcela ojedinělá. Ve všech politických jednání, během kterých jsem hovořil o zahraničním obchodu, jsem narazil na pochopení. Na druhé straně si nelze namlouvat, že vyřešit náš obchodní schodek s touto zemí bude sna dná věc. Možností, jak ho snížit naším vývozem na japonské trhy, je málo. Mám pozitivní dojem z toho, že se nám podařilo upoutat pozornost a vytvořit kontakty, ale nemám iluze o tom, že získaný prostor půjde naplnit tak, aby se deficit výr azně snížil.
Dostali jste se ke konkrétnějším závěrům než k deklaracím dobré vůle?
Jde o to realizovat konkrétní závěry smíšené komise, která se problémem nerovnováhy obchodu již zabývala. Vytvořit politický prostor a ochotu doporučení komise realizovat. Zvláště vyjít vstříc představitelům Keidanrenu, kteří vyjádřili ocho tu poslat lidi na konkrétní jednání, jež budou v Praze.
Jak v Japonsku, tak v Jižní Koreji jednala česká strana se zástupci místních bank. Jednali jste o případném vstupu do některého z našich finančních ústavů?
To není má práce. Jak představitelům bank, tak politickým reprezentantům jsem jasně sdělil, že česká vláda chce privatizovat banky, a vyzval jsem je k tomu, aby vzali tuto nabídku vážně a zabývali se jí.
Byla nějaká reakce?
Reakce byla zdvořilá, jistý zájem projevili, ale opatrně.
Korejci o sobě tvrdí, že jsou pro nás adekvátnější partner než Japonsko na straně jedné a Čína na straně druhé.
V mnohém to je pravdivé.
Váš aparát prý vyvíjí poměrně konkrétní iniciativu ohledně určitých vojenských systémů využitelných na hranici se Severní Koreou?
Nabízeli jsme různé věci, neboť nám šlo o to, dát příklady různých oblastí, ve kterých máme co nabídnout, ať je to energetika, strojírenství či vojenský průmysl, o který měla Jižní Korea zájem.
Vezeme do Prahy něco konkrétního?
Šlo o to upoutat zájem a to se podařilo. Mám-li se vrátit ke srovnání příležitostí na všech čtyřech trzích, pak největší šanci zvrátit obchodní bilanci máme právě v Jižní Koreji a dále bych vůbec nepodceňoval Mongolsko. Tam byla m ise velmi úspěšná. Vstřícnost tamní vlády a podnikatelů byla neobyčejná. Přejí si, abychom se tam vrátili. Koncem 80. let jsme byli pro tuto zem druhým největším exportérem, nyní jsme na objemu přibližně ani ne deseti milionů dolarů. Přestože naše v ýrobky tam mají velmi dobrý zvuk. Navíc zde máme pátou kolonu v podobě dvaceti tisíc lidí, kteří mluví česky. Když mluvíte s představiteli asociace absolventů českých a moravských škol, tak se předhánějí, aby hráli roli českého exilu, tedy pomáhali v propagaci České republiky a obchodu. Je třeba také vnímat, že Mongolsko není jen chudá rozvojová země. Téměř 50 procent jejího rozpočtu je tvořeno zahraniční pomocí, například takových organizací, jako je Světová banka. Aktivně a úspěšně se účastnit tendrů, které vypisuje Světová banka směrem na Mongolsko, je důležité.
Je to jediná ze čtyř navštívených zemí, kde oni potřebují nás?
Měli bychom mít zájem se aktivně účastnit jejich privatizace. Mongolsko nutně potřebuje peníze. Světové ceny kašmíru, kterého jsou druhým největším vývozcem, či mědi a zlata jsou velmi nízko. Budou privatizovat své největší podniky včetně těch, kter é dobře prosperují. Je však třeba pochopit, že již nejsme v té situaci, ve které jsme byli koncem osmdesátých let. Dnes se vracíme na trh, na kterém velmi aktivně vystupuje především Čína, Japonsko a Jižní Korea.
Jednali jste s mongolskou vládou o nějakých konkrétních zárukách či garancích, nebo snad dokonce zvýhodněních? Někteří naši podnikatelé mluví o negativních zkušenostech s Mongolskem. Vytunelované firmy zde nejsou novinkou a stojí zde již několik let nezaplacený cukrovar budovaný českou stranou.
Ne, o nic jsme nežádali. Až projevíme zájem o konkrétní projekt, pak je možno takovou věc rozvést. Zatím z jejich strany nic podobného nepadlo. Na druhé straně jsme často mluvili o tendrech, které financuje Světová banka a ne mongolská strana. Hovořili jsme o české účasti na plánované výstavbě ropovodu a řadě jiných velkých mezinárodních projektů. Mongolská vláda tedy v takových případech ani o garancích mluvit nemůže. Naopak často zdůrazňovala, že jejich trh je otázkou konkurenčního prostředí.
Dostalo se takové zdůrazňování na úroveň jako v Číně, jejíž představitelé neustále během všech jednání deklarovali, že jsou nyní nejlepším neobsazeným odbytištěm?
Čínští představitelé to říkají neustále jako určité obchodní varování. Mongolové se o tom zmínili spíše ve smyslu pobídky, abychom neváhali moc dlouho. Zájemců je dost a především Čína zde zabrala naše obchodní místo.
Vyjádřili se nějak představitelé navštívených zemí k posunu k aktivnější zahraniční politice vůči tomuto regionu, který nastal s vaším nástupem?
Ve všech čtyřech zemích, přičemž nejnadšenější byli v Mongolsku. Zde je pro ně právě znovuotevřené velvyslanectví symbolem naděje, že se tam vrátíme. Například v Číně zaznělo během jednání s ministrem zahraničních věcí, že si vláda ČLR všimla a ocenila nový důraz české zahraniční politiky na znovuobnovení tradičních přátelských vztahů se zeměmi Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Mimo jiné toho důrazu, který nyní klademe na hospodářské vztahy. Tím, že jsme současně deklarovali, že naše politika jedné Číny zůstává i politikou této vlády, jsme řekli to, co chtěli slyšet. Vyjasnili jsme si konkrétní otázku přístupu k lidským právům. Vzali na vědomí, že to je pro nás věc, která není zaměřena účelově pouze proti Číně. V Japonsku rovněž ocenili naši změnu akcentu.
Otevřela česká strana otázku recipročních opatření ohledně snížení otevřenosti našeho trhu vůči čínským dovozům?
Zmínil jsem se v rozhovoru s náměstkem ministra zahraničního obchodu, který má na starosti obchod s ČR, že současnou situaci považuji za nevyváženou. Jednak vzhledem k našemu značnému deficitu, jednak v omezeném přístupu naši ch výrobků na čínský trh, kde existuje bariéra z administrativních opatření, například v podobě dovozních licencí a různých přirážek.
Vzali to na vědomí?
Ano, čínská strana to vzala na vědomí a vysvětlovala svou situaci. Spíše zdůrazňovali, že české výrobky na jejich trhu nejsou cenově konkurenceschopné. Přiznám, že právě zde jsme si vyjasňovali názory, které nebyly vždy shodné. Bylo však důležit é, že tyto rozdílné názory v ekonomických otázkách zazněly, a to v rámci přátelského dialogu.
Padl z naší strany nějaký termín, kdy uplatníme „odvetná opatření “?
Žádná taková výhrůžka z naší strany nepadla, naopak vyjádřil jsem přání, že budeme hledat shodu a v pozitivní nótě jsem deklaroval naději, že probíhající jednání o české účasti na stavbě elektrárny v Shen-tou dopadnou dobře.
Máte signál, že tento obchod je na dobré cestě?
Slib, že dopadne pro ČR dobře, tam nepadl, ale jednání se vlečou mnoho let a nyní zbývají pouze obchodní otázky včetně ceny. Důležité je, že se jedná, a já jsem z toho měl dobrý pocit. Dal jsem zároveň jasně najevo, že české vládě na t omto projektu záleží.
Kde končí v podobných jednáních role ministerstva zahraničí a začíná role obchodníka? Jak a kdo rozhodne, že například tento projekt je tak významný, že potáhneme celou věc na diplomatické úrovni až do okamžiku, kdy se dojednávají konkrétní podmínky, a kdy naopak jde jen o navození příznivého prostředí?
Ministr zahraničních věcí musí odstranit jakékoliv politické či institucionální překážky, které by mohly bránit v završení jednání. To se v tomto konkrétním případě podařilo.
Tady jste šli ale podstatně dál.
I v Praze jsem narazil na mylný názor, že jednání ohledně Shen-tou, ale nejen ta, musí dopadnout špatně, neboť máme v koncepci naší zahraniční politiky neustále odkazy na lidská práva. Při této návštěvě mi šlo o to, aby bylo jasno, že žádné takové překážky neexistují, a dát jménem vlády najevo, že o tuto zakázku máme zájem. Zastupitelský úřad bude celou záležitost dále sledovat. Na podzim do Číny pojede ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr a naše firmy, které se chtějí projektu přímo zúčastnit.
