50 miliard přístrojů na internetu

Operátoři budou muset zvýšit kapacitu svých sítí...

Celý podtitul: Operátoři budou muset zvýšit kapacitu sítí na desetinásobek, říká šéf českého Ericssonu

Značka Ericsson, známá především mobilními telefony, se před pár lety stáhla trochu do ústraní. Švédská společnost vyčlenila divizi mobilů do nového subjektu, který funguje společně s firmou Sony, ale ani samotný Ericsson pole telekomunikací neopustil. Jen již nedodává zařízení koncovým zákazníkům, ale prodává své technologie operátorům. „Pevná linka stále existuje a v určité podobě bude fungovat i v budoucnu, dramatický růst však čeká mobilní internetové připojení. Za deset let bude potřeba na celém světě propojit až padesát miliard různých přístrojů a zařízení,“ předvídá Roman Stupka, generální ředitel Ericssonu pro Česko a Slovensko.

EURO: Jak výrazný bude podle vás nárůst internetu v mobilních sítích? STUPKA: Podle různých odhadů je v současnosti na světě asi 400 milionů uživatelů internetu a asi 4,6 miliardy lidí, jež vlastní mobilní telefon. Již před čtyřmi měsíci, a to poprvé v historii, byl objem internetového provozu v sítích postavených Ericssonem větší než objem hlasového provozu. To jen dokumentuje, jak se svět telekomunikačních sítí dramaticky mění. Podle našich studií bude v roce 2020 na celém světě existovat 50 miliard připojení. Očekáváme, že za deset let bude na světě žít asi sedm miliard lidí a každý bude mít zhruba osm zařízení, které budou komunikovat prostřednictvím internetu. Samozřejmě to nebudou jen telefony, ale i další výrobky a zařízení v domácnostech či kancelářích.

EURO: Takový nárůst připojených produktů by znamenal potřebu výrazného navýšení kapacity mobilních sítí… STUPKA: Předpokládám, že hlavní boom nastane s příchodem technologie LTE (long term evolution – nástavba sítí třetí generace – pozn. red.). Odhaduje se, že aby mobilní sítě zvládly nápor dat, které LTE umožní přenášet, budou muset operátoři zvýšit kapacitu svých sítí zhruba desetkrát.

EURO: Myslíte, že by operátoři z vlastní vůle investovali miliardy korun do rozvoje sítí? STUPKA: Hodně bude záležet na tom, jak se k tomu postaví Evropská unie a vlády jednotlivých zemí. Mám na mysli otázku státní podpory. Švédsko, Finsko, ale také Spojené státy americké již prohlásily, že se zavazují do deseti let umožnit každé domácnosti připojení k internetu rychlostí sto megabitů za vteřinu. Politici na celém světě si totiž začínají uvědomovat, že internetové připojení je zásadním konkurenčním faktorem pro rozvoj ekonomiky a konkurenceschopnost země. Pokud v tomto boji bude chtít Česko uspět, budou muset politici internet nějak podpořit, například daňovými odpisy pro operátory.

EURO: Očekáváte, že by s takovým návrhem mohla přijít sama vláda? STUPKA: Jako zásadní se jeví forma a rozsah regulace telekomunikací na úrovni EU. Tu zatím nelze predikovat. Pokud Evropská komise dospěje k rozhodnutí, že oddělí přenosové mobilní sítě od poskytovatelů služeb, tedy rozdělí současné operátory na několik entit, budou mít akcionáři síťařských firem malou motivaci, aby investovali peníze do vysokorychlostních sítí. Pokud se však současný stav udrží, a soukromí investoři budou navíc motivováni – třeba již zmiňovanými daňovými úlevami nebo zvláštními příspěvky a dotacemi na rozvoj sítí – tak lze očekávat výrazně větší zájem operátorů o tyto investice. Tuto otázku, poměrně zásadního rázu, nemá nikdo zodpovězenou.

EURO: Čeští operátoři byli ještě před pár lety na špičce v inovacích, řada nových globálních služeb se dokonce „testovala“ na lokální klientele. Proč se podle vás technologický vývoj zbrzdil? STUPKA: Výsledky lokálních operátorů, speciálně EBITDA marže (zisk před úroky, zdaněním a odpisy v poměru k celkovým tržbám – pozn. red.), jsou ve srovnání s vyspělými západoevropskými zeměmi mnohem vyšší. To naznačuje, že prostředí v Česku není tak vysoce konkurenční jako například v západní Evropě. Operátoři čekali, až první z nich začne investovat do nových technologií a ti zbývající dva se přidají. Jenže v okamžiku, kdy ani jeden z nich necítil tlak pro takovou investici, respektive ekonomickou realizovatelnost 3G projektu, nebyl důvod se do něčeho takového pouštět. Druhým faktorem je cena licencí pro sítě třetí generace. Operátoři v západní Evropě je vydražili za opravdu obrovské peníze, takže hledali cesty, jak desítky miliard eur investovaných do licencí dostat nějakým způsobem zpátky. Oni museli 3G sítě začít stavět a ten byznys rozjet.

EURO: Našli již lokální operátoři obchodní model, aby se jim investice do 3G sítí zaplatila? STUPKA: Dlouhou dobu jsme slýchávali tvrzení, že pro mobilní broadband neexistuje obchodní model, který by operátorům vyšel pozitivně. Můj názor je ten, že prostředí v Česku nebylo natolik konkurenční a zároveň chyběl tvůrce trhu, který by se v 3G chtěl hnát kupředu. Problém byl rovněž v tom, že se operátoři nedokázali dohodnout, například jako v Rakousku, na alespoň částečném sdílení sítí. Ericsson v řadě zemí dělal analýzy obchodních modelů pro 3G sítě, abychom operátory přesvědčili o smysluplnosti takové investice, a ve většině případů se tam nalézt dá. Jednu takovou analýzu jsme připravili i pro české prostředí a zjistili jsme, že síť třetí generace má strategický význam z hlediska pozicování se na trhu. Samotná návratnost se pohybovala v letech, přičemž rozhodující pro úspěšnost takové investice jsou služby, které na té 3G síti nabídnete. Samotné připojení k internetu se dnes stává generickým produktem a speciálně v Česku je těžké konkurovat poskytovatelům připojení přes WiFi. Na žádném evropském trhu totiž nemá tato technologie 25procentní podíl v segmentu domácností, jako je tomu zde.

EURO: U českých operátorů také panuje poměrně velká roztříštěnost různých technologií… STUPKA: Přesně tak. Spravovat takové množství sítí stojí daleko více peněz než zvolit jednu strategickou cestu. Obchodní model investice do sítě třetí generace to pak ztěžuje. Bohužel, oproti někdejšímu očekávání se neobjevila klíčová služba, tzv. killer aplikace, která by byla z hlediska investice do 3G samospasitelná. Vždy je to kombinace více služeb do jednoho balíčku. V tomto duchu vnímám jako důležité dvě služby – samotné připojení k internetu a hlas v kombinaci s dalšími službami, tedy například že během hovoru mohu posílat nějaká data člověku, s nímž telefonuji.