Každé čtvrté trpí podvýživou, musí pracovat či nechodí do školy
Představte si Evropu zničenou válkou. Všeobecné nadšení z konce konfliktu, který zasáhl téměř každé místo i každou rodinu našeho kontinentu, nemůže zastřít naprostý nedostatek základních potřeb k životu: jídla, léků, ošacení. Stejně jako v jiných tíživých situacích nejvíce trpí ti nejzranitelnější - děti. Mnohým z nich vzala válka rodiče, miliony dalších strádají všeprostupující nouzí. A právě v tomto okamžiku vzniká myšlenka na vytvoření organizace, jež bude cíleně pomáhat nejmenším. Před šedesáti lety, konkrétně 11. prosince 1946, byl Valným shromážděním OSN založen UNICEF (původně jako Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci - United Nations International Children’s Emergency Fund).
Bezprostředně po válce dodal šesti milionům lidí bez domova mléko, potraviny a oblečení; vůbec první dodávka putovala do Jugoslávie. Výživový program UNICEF začal i s distribucí mléka. Evropou jej teklo tolik, kolik jen bylo ve složité době možné. Do začátku šedesátých let poskytl dětský fond více než jednu miliardu kilogramů sušeného mléka více než stovce zemí.
Opora dětí.
V roce 1947 zahájil UNICEF očkování evropských dětí proti tuberkulóze. Z této očkovací kampaně se stala nejrozsáhlejší světová zdravotnická akce vůbec, a díky ní se začaly široce užívat vakcíny, které do té doby byly k dispozici jen na specializovaných klinikách.
V tomto období také vznikla tradice kupovaných pohlednic, která je úzce spjata s Československem. Jitka Samková, tehdy osmiletá dívka z Českých Budějovic, namalovala jednoduchou kresbu, na níž děti radostně tancují okolo májky. Jejímu učiteli se tato naivní kresba zalíbila natolik, že ji poslal do sídla fondu OSN v New Yorku. Těžko již zjistíme, komu tam padla do noty, jisté však je, že dotyčného napadlo využít kresby pro tisk charitativních pohlednic s modrobílým logem. V prvním roce bylo prodáno 500 kusů těchto kartiček. Organizace to považovala za dostatečný úspěch, aby se v prodeji pohlednic - a později i jiného dárkového zboží - pokračovalo.
Od roku 1953 se UNICEF, již pod názvem United Nations Children’s Fund, stal trvalou součástí OSN, jež se specializovala na programovou pomoc strádajícím dětem celé planety. Původní zkratka však zůstala zachována.
V této době rozšířil fond působnost na další regiony, ve kterých děti potřebovaly naléhavou péči. Pomáhat tam, kde je situace nejhorší, zejména v oblastech přírodních katastrof, ozbrojených konfliktů a v rozvojových zemích, zůstává i nadále prioritou UNICEF. Stále více lidí si dnes uvědomuje, že pomáhat světovým ratolestím znamená mnohem více než jim jen podat mléko a krajíc chleba. Je zapotřebí pro ně zajistit zdravotní péči, poskytnout jim alespoň základní vzdělání a ochránit je před násilím, zneužíváním a všemi formami vykořisťování.
Celosvětová působnost.
Události sedmdesátých let definitivně potvrdily, že chudší státy nebudou schopny samy vyřešit potíže spojené se zdravotnictvím, potravinami a vzděláním, jestliže budou strojově přejímat postupy vyspělých zemí. A tak dětský fond OSN hledá cenově nenáročné strategie a klade důraz na výchovu a spoluodpovědnost komunit, jimž pomáhá.
Takovým příkladem může být ruční pumpa India Mark II, již UNICEF vyvinul v roce 1974 a která se v mnoha zemích „třetího světa“ používá dodnes. Tento vynález se stal součástí programu pro zajištění pitné vody ve vesnických oblastech. Fond se tím prodral do popředí mezinárodního úsilí o zlepšování života v chudých regionech.
Podobným „zlepšovákem“ byla takzvaná Škola v krabici (souprava vyučovacích potřeb pro dva učitele a 80 žáků v kovové bedně), které bylo poprvé použito bezprostředně po genocidě ve Rwandě roku 1994. Tato souprava přispěla ke znovuotevření škol a poskytla traumatizovaných dětem pocit alespoň trochu normálního stavu světa. Název sady vymyslel afroamerický zpěvák a aktivista Harry Belafonte, vyslanec Dobré vůle. Během jediného roku 2004 pomohly tyto sety odhadem až 4 milionům dětí zpět do školních lavic.
UNICEF dnes působí ve 161 zemích. I nadále představuje jedinou organizaci OSN, která své programy může uskutečňovat výhradně díky dobrovolným příspěvkům.
Největší díl pomoci směřuje pochopitelně tam, kde je ho nejvíce třeba. Na humanitární pomoc ve 45 až 55 nejpotřebnějších zemích, většinou v Africe a Asii, je každoročně vynakládána pětina rozpočtu. Dětský fond OSN poskytuje vakcíny pro čtyřicet procent dětí žijících na zeměkouli. Je rovněž největším světovým dodavatelem moskytiér - sítí, které zabraňují přenosu smrtelně nebezpečné malárie.
Dodržovat zákony nestačí Pohled na společenskou odpovědnost firem
Zveřejnění neetického chování firmy, ať již skutečného nebo jen zdánlivého, je noční můrou všech top manažerů. Firmy jsou totiž čím dál více posuzovány i podle míry zodpovědného konání. Své o tom vědí bývalí manažeři takových firem, jako jsou Arthur Andersen, ExxonMobil nebo Mitsubishi Motors.
Stále více společností se poohlíží po způsobu, jak ukázat, že si svou sociální odpovědnost uvědomují. Je to koncept, v jehož rámci se od firmy očekává zodpovědné chování nejen v oblasti obchodních rozhodnutí a strategií, ale také životního prostředí nebo společenského dopadu.
A neziskové organizace jsou kvůli společenské zodpovědnosti firem obávaným kritikem, ale rovněž i vítaným partnerem pro realizaci společných projektů.
Zdálo by se, že když jde o získávání prostředků na bohulibé účely, je každá koruna (dolar, euro) dobrá. Ve skutečnosti si však čím dál více organizací uvědomuje, že nějaký druh spojení s firmou, jejíž chování je kritizováno nebo považováno za nemravné, může i pro ně představovat značné riziko. Dobré jméno a důvěra veřejnosti jsou pro činnost humanitárních i charitativních organizací stejně důležité jako pro banky či jiné zámožné instituce.
Příkladem strategického přístupu k firemnímu partnerství může být právě UNICEF. Ten má pro spojení přísná kritéria. Před vstupem do jakéhokoli svazku, ať již se jedná o pouhé přijetí daru nebo složitější provázanost, případného partnera prověřuje, zda je v souladu s posláním UNICEF.
U světových firem, jejichž činnost - a také pověst - je dobře známa, bývá screening záležitostí hodin či dnů. Náročnější je to u společností bez mezinárodního renomé, kdy o „povolence“ rozhodují místní odnože UNICEF. Z českých firem, jež byly takto prověřeny, lze například zmínit Zátiší Catering Group nebo Fast Food Service, který provozuje několik restaurací na pražském letišti.
Vzorovým případem je spojenectví UNICEF a nábytkářské firmy IKEA. Začátky však nebyly lehké. V 90. letech byl skandinávský kolos obviněn z nákupu asijských výrobků, na jejichž vzniku se podílela dětská práce. Některá nařčení se ukázala lichými, ale vedení společnosti si na tento možný problém již dávalo pozor. Upraveny byly kontrakty, obchodní podmínky a dokonce proběhly i „přepadové kontroly“ u dodavatelů v Indii, Pákistánu a Nepálu. Od roku 1999 IKEA podporuje projekty UNICEF zaměřené na zdravotní péči, vzdělávání a podobně.
Neslučitelné s UNICEF
- výroba zbraní, alkoholu a tabáku
- výroba náhrad mateřského mléka
- příjmy ze sázení a gamblingu
- negativní vliv na životní prostředí
- špatný postoj k dětské práci
- společenské nezodpovědnost firmy
Od pochybných subjektů dary nechceme Rozhovor s Pavlou Gomba, ředitelkou UNICEF ČR.
Stalo se za vašeho působení v UNICEF, že jste nějaký firemní dar nebo podporu odmítli z důvodu, že přišla od někoho, jehož činnost je v rozporu s vašim posláním? Screeningem našeho ústředí v New Yorku projde rok co rok přibližně 1000 společností z celého světa. Musíme odmítnout asi deset procent z nich. U velkých firem bývá důvodem ničení životního prostředí, zneužívání dětské práce nebo zapojení do výroby látek, které dětem škodí. Stejně tak odmítáme projekty, u kterých je hned na začátku jasné, že jsou nereálné nebo přinášejí prospěch pouze potenciálnímu firemnímu partnerovi.
Máte nějakou „černou listinu“ společností, na jejichž neetickou činnost byste rádi upozornili? Zveřejňujete například, které firmy neprošly screeningem? To je ryze interní záležitost. Cílem totiž není nějakou firmu obviňovat, nebo dokonce veřejnost vyzývat k jejímu bojkotu, ale jen a pouze posoudit vhodnost pro spojení s UNICEF. Realita se navíc vyvíjí. Existují firmy, které ještě před několika lety pro nás byly tabu, a dnes jsme partnery. Z tohoto důvodu každý návrh posuzujeme zvlášť a třeba i opakovaně, neboť podmínky se mohly změnit.
Nebylo by lepší brát ode všech? Mnohým z programů chybí prostředky. S penězi od „nevhodných“ firem byste mohli přispívat více dětem, které to potřebují. Toto je morální, tudíž velmi složitá otázka. Neexistuje na ni jediná správná odpověď. Ale asi těžko bychom ospravedlňovali přijetí daru od toho, kdo ve svých provozovnách nutí pracovat desetileté děti až 10 hodin denně a ani jim nezajistí ubytování, zdravotní péči nebo vzdělání. Většina financí, s nimiž hospodaříme, pochází z vyspělých zemí, kde je role veřejného mínění velmi podstatná. Kritice se tam nevyhnou ani projekty, které jsou vysloveně pozitivní. Kupříkladu v afghánských horách jsme museli chlazené vakcíny dopravovat oslími konvoji. Když ale záběry viděli ochránci zvířat ve Velké Británii, obvinili UNICEF z týrání soumarů. Přijetím daru z činnosti, která je v rozporu s našimi hodnotami, bychom riskovali, že ztratíme nesrovnatelně více.
Kolik stojí naděje? Na světě žijí asi dvě miliardy dětí. 150 milionů z nich trpí podvýživou, 180 milionů je zapojeno do drsných forem dětské práce a 120 milionů nechodí do školy. Jen za poslední dekádu byly ve válkách zabity dva miliony dětí a šest milionů jich utrpělo vážná zranění. Každý rok zemře přibližně 10 milionů dětí na běžné choroby a podvýživu, tedy věci, jimž lze předcházet. Ti nejmenší sice tvoří „pouhých“ 30 procent světové populace, ale zároveň představují sto procent budoucnosti lidstva:
- 150 Kč - výživová směs UNIMIX pro jedno dítě na měsíc
- 230 Kč - základní rodinná souprava pro dezinfekci vody
- 600 Kč - očkování dítěte proti šesti smrtelným nemocem
- 2500 Kč - ORS pro záchranu 625 životů stižených průjmy
- 4608 Kč - škola v krabici pro 80 žáků a dva učitele
- 8208 Kč - souprava pro sterilní porod na 50 použití
Financování globální pomoci
UNICEF je financován výhradně z dobrovolných příspěvků vlád, firem či jednotlivců a prodejem vlastního zboží. Loni činily celosvětové příjmy 2,762 milionu dolarů, z toho částka 1,129 milionu představovala příspěvky na pomoc zemím postižených tsunami. Soukromý sektor se na celkových příjmech podílel téměř polovinou, přesně 45 procenty. V objemu darů vedou USA, Japonsko a Velká Británie, zatímco v přepočtu na obyvatele kralují pomyslnému žebříčku Norové, Lucemburčané a Švédi.
Z každé darované stovky připadne dětem 90 korun. Čtyři procenta z obnosu uberou administrativní náklady UNICEF a šest procent jde na takzvanou programovou podporu (zajištění bezpečnosti v terénu, krizová kontrola).
Hospodaření UNICEF je dohlíženo týmem externích auditorů, přičemž každý rok vysílá své odborníky jiná dárcovská země. Loni to bylo Nizozemsko. Kromě centrálního auditu se pracovníci vydávají i do náhodně vybraných poboček. Státy, kam plyne velká část prostředků, jsou sledovány častěji - například indonéský UNICEF byl v důsledku povodní kontrolován dvakrát během roku 2005.
V České republice má organizace více než 40 tisíc soukromých příznivců. Díky nim dostaly oběti tsunami 32 milionů korun, hladovějící děti v Nigeru obdržely 2,3 milionu a dalších tří milionů korun bylo využito k zavedení pitné vody do rwandské Bukamby. Realizací projektu „Adoptuj panenku a zachráníš život dítěte“ získal UNICEF 1 286 051 korun, které vydal na očkování dětí proti smrtelným nemocem. V prodejnách s typickým modrým logem lidé zakoupili pohledy a jiné předměty za 12 341 426 korun.
Články jsme připravili ve spolupráci s českou pobočkou UNICEF.
