I před druhou prezidentskou debatou mezi republikánem Donaldem Trumpem a kandidátkou demokratů Hillary Clintonovou bude celá Amerika v pozoru. Oba tábory budou čekat na chybu soupeře. Jediný moment totiž může mít zásadní vliv na výsledek voleb. Že to není přehnané tvrzení, se v minulosti několikrát prokázalo.
Republikánský kandidát se divákům rozhodně nepředstavil v dobré formě. Nervózní Nixon se potil a působil nevyrovnaným dojmem. Mělo to ale i své objektivní příčiny. Trápila jej totiž horečka a při příchodu do studia si dokonce poranil koleno. Kennedy byl naproti tomu uhlazený a sebevědomý a na otázky odpovídal přímo do kamery. Američany si jasně získal a posléze vyhrál i volby.
1960 – John F. Kennedy vs. Richard Nixon
1976 – Jimmy Carter vs. Gerald Ford
Republikán Ford, který se stal prezidentem jen díky rezignaci Richarda Nixona, se potvrzení od voličů nedočkal. Výrazně mu uškodila televizní debata, ve které tvrdil, že žádná dominance Sovětského svazu na východě neexistuje. Novinář Max Frankel z New York Times se udiveně a zároveň lehce pobaveně zeptal znovu a Ford dokonal svou zkázu. Označil Polsko, Rumunsko a Jugoslávii za autonomní státy, které se určitě necítí být pod nadvládou Rusů.
1984 – Ronald Reagan vs. Walter Mondale
Úřadujícímu prezidentovi Reaganovi bylo v té době už 73 let a pochybnosti o jeho způsobilosti i nadále zvládat prezidentský úřad sílily. Přiživil je i jeho výkon v první debatě, která vyzněla jasně pro mladšího a energičtějšího Mondalea.
Když na to při druhé debatě přišla řeč, Reagan odpověděl, že z věku nebude dělat téma voleb a rozhodně nehodlá zneužívat nezkušenosti svého protivníka. Zasmál se tomu i Mondale. Reagan, který následně získal 49 z 50 států, si díky podobným výrokům dlouhodobě držel vysokou popularitu a řada Američanů na něj dodnes vzpomíná jako na jednoho z nejlepších prezidentů v historii.
1988 – George Bush st. vs. Michael Dukakis
Kandidát demokratů Dukakis dostal hned na úvod hodně netradiční otázku. Moderátor Bernard Shaw ze CNN se známého abolicionisty zeptal, zda by byl proti trestu smrti i v případě, kdyby byla jeho paní Kitty znásilněna a zavražděna. Dukakis na sobě nedal znát žádné známky znepokojení, stoicky odpověděl, že ano a začal svůj postoj vysvětlovat. Voličům však kvůli tomu přišel odtažitý a bez emocí. Nutno říct, že zmíněná otázka je dnes považována spíše za hodně neférovou a sprostou.
1988 – Lloyd Bentsen vs. Dan Quayle
Ve stejném roce se odehrál i dosud nejpamátnější duel viceprezidentských kandidátů. Republikán Qualye dlouhodobě odrážel útoky na svou nezkušenost tím, že Kennedy byl také mladý, když se stal prezidentem. Když to zopakoval při debatě, byl Bentsen připravený a pronesl větu, která je dodnes považována za jeden z nejlepších politických slovních políčků: „Senátore, já jsem pracoval s Jackem Kennedym. Znal jsem Jacka Kennedyho. Jack Kennedy byl můj přítel. Senátore, vy nejste Jack Kennedy.“ Zjevně vykolejený Quayle během bouřlivého potlesku chvíli mlčel a pak se ohradil: „To jsem si opravdu nezasloužil.“ Bentsen mu pak připomněl, že to on s přirovnáním přišel. Dukakisovi k vítězství sice nepomohl, jeho slavná věta se ale v následujících letech dočkala řady parafrází a ovlivnila několik dalších debat.
1992 – Bill Clinton vs. George Bush st.
Hlídat si řeč těla nezvládl republikán George Bush. Ve chvíli, kdy kandidátům pokládali dotazy sami diváci, se dvakrát podíval na hodinky. Někteří to brali tak, že se nezajímá o jejich životy a že pro něj nejsou důležití. Sám Bush později přiznal, co si v tu chvíli myslel: „Nesnáším tyhle debaty. Jsem tak rád, že už je skoro konec.“ Zřejmě i tento moment však nakonec přispěl k tomu, že prezidentský úřad neobhájil.
2000 – George Bush ml. vs. Al Gore
Předvolební debaty měly být velkým triumfem demokratického kandidáta. Gore byl považován za skvělého řečníka, Bush se naopak do té doby prezentoval spíše omezenou slovní zásobou a nevěřilo se, že by argumentačně dokázal držet se soupeřem krok.
Gore si však své převahy byl zřejmě až moc jistý. Během Bushových výroků často kroutil očima a pohrdavě povzdechával. „Náš tým sledoval debatu poblíž toho Gorova a často jsme je slyšeli jásat. Dívali jsme se na sebe a říkali si ‚To se zdá jenom nám, nebo se opravdu Gore chová jako obrovský vůl? ‘,“ ohlédl se později za debatou Bushův mediální poradce Stuart Stevens. Nezdálo, podobný názor začali mít další a další Američané a původně jasný favorit Gore pomalu ztrácel svou pozici.
Během třetí debaty pak přišel možná nejpodivnější moment amerických prezidentských debat všech dob. Uprostřed Bushovy odpovědi se totiž Gore zvedl a ke svému soupeři pomalu mířil a zastavil se těsně u něj, zřejmě aby jej zastrašil. Překvapený Bush mu jen kývl a usmál se, čímž pobavil celý sál.
Jedny z nejtěsnějších voleb v historii pak Bush skutečně vyhrál, když sice získal méně celkových hlasů, ale více volitelů. Kontroverzní politik pak o čtyři roky později svůj mandát obhájil.
Přečtěte si o zásadních momentech amerických nominačních sjezdů:
Lincoln, Kennedy, Reagan: když konvent měnil osud USA
O letošních amerických debatách dále čtěte:
První debata Trump vs. Clintonová: obvinění z rasismu či vzestupu islamistů
Debatní převahu Clintonové potvrzují i finanční trhy
Viceprezidentská debata: Trumpovy daně či protiraketový štít v Česku