filmového režiséra, herce a producenta
1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se seznámil Muž s černými plastovými neprůhlednými brýlemi proděravělými dírkami, který studoval program na Tribeca Film Festivalu. Pozval jsem ho na Choking Hazard, i když bylo zcela jasné, že je to nefalšovaný newyorský blázen. Přišel a nejvíc se smál až u závěrečných titulků. Byl výjimka. Ostatní se naštěstí bavili celý film.
2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl Že zavináč se do mailu píše klávesovou zkratkou alt 64.
3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal Myslím, že nic není natolik pitomé, aby nebyl člověk za pitomce, až se to jednou uskuteční.
4. Nejhezčí zážitek DVD mechanika, která čte pal i NTSC v laptopu mé manželky.
5. Největší investice Choking Hazard.
6. Nejdůležitější rozhodnutí Choking Hazard.
7. Momentální profesní priorita č. 1 Choking Hazard.
8. Ideální prezident České republiky Choking Hazard, pardon, asi Arnold Schwarzenegger. A protože mi až teď došlo, že ten rozhovor bude větší, než jsem si myslel, tak to rozvedu. Arnold Schwarzenegger je, jak známo, Rakušan. Patrně nejznámější Rakušan na světě. Pokud samozřejmě nepočítám Adolfa Hitlera. Ale ten už naším prezidentem (v laskavém zastoupení pana Háchy) byl a moc se tedy nepředvedl. Arnie - teď když jsem ho nominoval na prezidenta, tak mu snad takto familiérně mohu říkat - ukázal celému světu, že se ze středoevropského ničeho můžete stát něčím. Zkušební dobu si navíc odkroutí v Kalifornii, a jestli to tam nezpacká, tak bych mu šanci dal. Ostatně chlap, který má kus srdce z prasete, nemůže být špatný člověk. Ani prezident. Smajlíka generovat klávesovou zkratkou neumím, takže nashle.
Praha, 13. května 2004
Tak jsem se stal nejmladším českým producentem
říká Marek Dobeš, režisér filmu Choking Hazard Choking Hazard je hororová zombie komedie: hlavní hrdinové se sejdou v motelu Halali na kurzu slepého filozofa doktora Reiniše. Místo hledání smyslu života ale musejí o svůj život bojovat, protože z lesa se vynoří zombie myslivců a loví slabé kusy…
Při shánění sponzorů na svůj první celovečerní film Choking Hazard utratil Marek Dobeš půl milionu korun. Z vlastního. Nakonec ho nejen režíroval, ale i produkoval. Stál ho tři miliony. Hercům zaplatil po natáčení jednu korunu a slíbil jim procenta ze zisku. Očekává, že Choking Hazard vydělá deset milionů, a už plánuje druhý díl. Teď ale dostal nabídku natočit na Seychelách televizní seriál za šedesát milionů.
Film Choking Hazard stál tři miliony korun… A já prohlašuji, že níž už se jít nedá.
Ale Svěrákova Jízda prý stála milion. Tomu nevěřím. Jen dolby licence a masterování stojí tak půl milionu.
Co se dá za tři miliony pořídit? Pokryjete provozní náklady. Něco stojí benzin, něco telefony. Eurotel neokecáte. Ale stejně jsem to dělal tak, že jsem volal lidem, aby mi zavolali zpátky. Takže ty tři miliony prostě padly na naprosto nezbytné věci, které bylo potřeba v průběhu natáčení zaplatit cash.
Kdo vám ty peníze poskytl? Část byla ze zisků z našich předchozích scénářů, část vypůjčená od různých lidí. Podařilo se mi přesvědčit jednoho kamaráda, aby do toho investoval milion dvě stě tisíc. Jeho otec vlastní počítačovou firmu a on si od něj půjčil. Slíbil jsem mu, že jeho peníze se vrátí jako první.
Jak platíte herce? Herci u mě dostali korunu, později dostanou i procenta ze zisku. Většina z nich hrála ve svém vlastním oblečení, Jaroslav Dušek přišel na natáčení ve vlastních prestižích. Měli jsme pomocníky z celé republiky, kteří dodali rekvizity. Zadarmo, samozřejmě.
Kolik už film vydělal? Zatím to nabíhá u distributora, ale já si myslím, že takový film se nemůže nezaplatit. Obzvlášť, když jsem teď přivezl z USA dohodu o DVD a video distribuci.
Takže kolik čekáte, že Choking Hazard vydělá? Já to tipuji na deset milionů korun. Čistý zisk. To ale bude trvat dlouhou dobu. Pokud se to vrátí rychleji, tak ty peníze vrazím do pokračování. Protože dvojka už je vymyšlená. Bude se jmenovat Festung Halali a vrátí se tam všichni, kteří zemřeli v prvním dílu. A všichni nováčci z druhého dílu zemřou. Už teď je jasné, že půjde o kultovní film. V hlavě už mám trochu i náznaky třetího dílu, který se bude jmenovat Zpátky do lesa.
Vypadá to tak, že stačí sehnat tři miliony, natočit film a vydělávat může prakticky každý… Mohlo by to tak vypadat. Ale za tři miliony se film natočit nedá.
No počkejte, vy jste ho natočil, ne? To bylo neuvěřitelné štěstí. Měl jsem od jedné firmy půjčenou kameru HDTV, zdarma, testovali jsme ji, měl jsem k dispozici i celý řetězec na digitální zpracování. Byli jsme první, nikdo jiný tady s takovou technikou ještě nepracoval.
Jak se vám něco takového podařilo domluvit?
Člověku, co o tom rozhodoval, se kdysi líbil můj první film Byl jsem mladistvým intelektuálem. A chtěl dělat něco s jednou mladou režisérkou pro Českou televizi. To ale krachlo, takže to dostal Dobeš. Pak na tu HDTV kameru natáčel Vorel, naposledy Jakubisko. Kdybych techniku neměl zadarmo, respektive také za procenta ze zisku, tak bych Choking Hazard nikdy nenatočil.
Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě se správným projektem. Ovšem něco to stálo. Než jsem se rozhodl produkovat si film sám, pokoušel jsem se na něj sehnat peníze. Utratil jsem za to půl milionu korun a nic z toho nebylo. Už jsem měl slíbeno patnáct milionů z Německa, od firmy, která je součástí jednoho televizního holdingu. Šla by do filmu, který se měl jmenovat Adolf Hitler nemá rád disko. Němci ale svůj vklad podmínili tím, že seženu ještě jednou tolik v Česku. To se nepovedlo.
Pak jsem byl také v kontaktu s jedním americkým producentem, který točí filmy kolem čtyř, šesti milionů dolarů, což je na poměry USA hodně low budget. Celé by to zaplatil, už jsme komunikovali o finančním modelu. Byl jsem za ním v Cannes na televizním veletrhu, všechno jsme předjednali, vrátil jsem se do Čech, zaplatil jsem nějakého amerického line-producera, což je člověk, který v jejich speciálním programu Movie Magic spočítá v dolarech náklady na natáčení filmu. Pak jsem znovu vyrazil do Cannes, tentokrát na filmový festival, a ten člověk mi řekl, že měl zásadní schůzku se svým finančním poradcem z banky, která mu půjčuje peníze na projekty, a že se nakonec rozhodl, že do toho nepůjde. Že je to moc riskantní. Že jsem režisér začátečník, který za sebou nic nemá. Řekl jsem si, že už nebudu ztrácet čas a peníze a rovnou si napíšu takový film, který natočím za peníze, co mi zbyly. Tak jsem se stal nejmladším českým producentem. Kdybych nebyl hlupák, mohl jsem točit film za tři a půl milionu.
Máte teď nějaké další nabídky na produkování? Mám. Abych produkoval nějaký televizní seriál, který se má točit na Seychelách. Chce to dělat nějaký majitel nemovitostí v Praze. Říkal, že už je starší člověk, že by ještě rád udělal něco většího. Že prodá svůj dům a budu na to mít padesát, šedesát milionů korun. Bude spokojený, když se mu vklad vrátí, žádný obrovský zisk nečeká.
