Když jsem byl požádán o odpovědi na nejrůznější nej, byl jsem zcela bezradný. Nevnímám v životě věci nejfantastičtější na jedné straně a nejpitomější na druhé. Myslím si, že život se odehrává (a má odehrávat) v daleko jemnějších vibracích. Poněvadž mám rád obtížné úkoly, pokusím se odpovědět, i když to určitě někdy nebudu umět. Považuji vymezování nej… za příliš prvoplánové a hlavně trochu nefér. Vymazávají se tím totiž ty takzvané normální události, které jsou podle mého názoru pro život nejdůležitější.
1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se v poslední době seznámil
Byla jím má desetiletá příbuzná, kterou jsem donedávna neznal a měl jsem pocit, že ji nikdy nepoznám. Najednou mě překvapila tím, že zatoužila po mé přítomnosti, i když jsem si něco takového vůbec nezasloužil. Vlastně mě to trochu zavazuje a uvádí do rozpaků. Nemyslím si, že lidé jsou zajímaví jen tím, že něco velkého vykonají, ale třeba tím, že se zachovají trochu netradičně, jinak, než člověk očekává. A tohle dítě mě opravdu překvapilo.
2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl
Mám pocit, že lidská společnost obecně je na nápady chudá. Proto také tak poskakujeme kolem každého pseudonápadíčku a hovoříme o kreativitě i tam, kde se jedná jen o trochu nepřesnou nápodobu. Dozvěděl jsem se, že město Praha chce vydávat honební lístky na turisty. K tomu, aby si člověk takový lístek koupil, nemusí být členem mysliveckého spolku, jen má povinnost ulovit alespoň tři trofeje. Jsem přesvědčen, že zrealizovat takový nápad by Praze nesmírné prospělo, i když by možná byla o něco chudší.
3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal
To vím naprosto přesně. Největší pitomostí, se kterou se právě teď setkávám, je budování kluziště s cimbuřím na Staroměstském náměstí. Kýčovitým a odporným způsobem devastuje nádherné historické náměstí, které je považováno za střed Prahy. Údajně jeho výstavba stojí 23 milionů. Nevím, jestli to číslo je správné, ale určitě je cena vysoká. Jsem přesvědčen, že by Pražané oželeli kluziště pod Husovým pomníkem a že by uvítali, kdyby vynaložené náklady šly například na pomoc handicapovaným či jinak potřebným lidem.
4. Nejhezčí zážitek
Opět nevím, co je nejhezčí zážitek. Jestli je to ten, který je esteticky nejlibější, nebo ten, co mě nejvíc potěšil, nebo byl nějak významný. Když si vyberu ono potěšení, tak to jsem pocítil, když mě brněnská Masarykova univerzita vyzvala, abych u nich publikoval knihu textů v podobě, kterou sám uznám za vhodnou. Jelikož mám rád univerzitní prostředí a vážím si ho, tak mě ta nabídka nesmírně potěšila svou velkorysostí.
5. Největší investice
Nevím, jestli tomu mám rozumět jako finanční investici nebo investici energie. Připadá mi, že ta druhá je podstatnější. A také se jí často nedostává. Lidé neradi investují vlastní energii. Mají pocit, že si ji mohou našetřit, ale opak je pravdou. Jen vydáváním energie se můžeme znovu nabít. Mými posledními investicemi bylo vybudování Muzea českého kubismu v domě u Černé matky Boží a napsání katalogu k výstavě zapomenutého plzeňského malíře V. V. Modrého, která vypukne na začátku března ve Valdštejnské jízdárně.
6. Nejdůležitější rozhodnutí
Jsem stále stavěn před potřebu rozhodnout, zda hasit, co mě (zdánlivě) nepálí, či se na to vykašlat, poněvadž je to daleko pohodlnější. Denně na hašení spotřebovávám spoustu energie a vytvářím si tím vzrůstající řadu nepřátel. Na druhou stranu mi zůstává čisté svědomí a ti přátelé, kteří oceňují jasné a pevné postoje. Taková rozhodnutí nemusí být ani heroická, ani viditelná, ale musí je řešit každý člověk, který něco vede či organizuje. Jsou pro fungování absolutně nejdůležitější.
7. Momentální profesní priorita č. 1
Odolat populistickým náporům na Národní galerii, které ji nutí chovat se jako půjčovna, vytvářet zbytečné výstavy a dávat prostor kecalům.
8. Ideální prezident České republiky
Ideálním prezidentem republiky by byl náš chi-hua-hua jménem Goliáš. I když měří v kohoutku jen dvacet centimetrů, je nesmírně bystrý a hlídá jako vlkodav. Měl by malou spotřebu a okřičel by všechno. Určitě by uspěl i v EU. Navíc je čistokrevný a má americkou krev. Byl by lepší než Albrightová.
Praha, 29.-30. listopadu 2003
