8 NEJ Petra Čecha

brankáře české fotbalové reprezentace

1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se seznámil V poslední době by to určitě byl starosta Rennes Edmond Hevré. Hodně jsme si spolu povídali, když jsem končil své angažmá v Rennes. Za války přišel o vlastního otce a pak ho vychovával Čech. Tedy ne jménem jako já, ale pán, co pocházel z tehdejšího Československa. Pan Hevré mi říkal, že zná českou mentalitu a že jsme mu jako národ sympatičtí. Vzpomínal, jak mu jeho náhradní táta vyprávěl o Praze. Byl jsem překvapený, kolik věděl věcí. A pak také český prezident Václav Klaus, který každému hráči osobně popřál hodně úspěchů na Euru.

2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl No… (dlouhé přemýšlení) udělat fotbalovou akademii pro mladé brankáře. Něco jako letní tábor, na kterém by se kluci učili chytat a nebo se už zdokonalovali. Trénovali by pod dohledem zkušených brankářů. Domluvili jsme se, že by to mělo být pod mým jménem, a když mi vyjde čas, tak bych samozřejmě také pomáhal.

3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal Co já jen vyberu? Tak dobře: Věřit všemu, co se o člověku píše hlavně v bulvárních novinách. Kolikrát se ani nestačím divit, jak to někteří berou vážně. A pak za mnou obyčejní lidé chodí a ptají se, jak je to vlastně doopravdy.

4. Nejhezčí zážitek Z doby před mistrovstvím Evropy jednoznačně ten, když jsem se loučil v Rennes. Při posledním zápase mi pětadvacet tisíc lidí vestoje tleskalo. A když mi pak kluci předali jako dárek dres se svými podpisy a vedení klubu bretaňskou vlajku, byl jsem hodně dojatý.

5. Největší investice Zatím jsem žádnou velkou neudělal. Jen jsem si ve Francii koupil nové auto. Mercedes C 320. Ale už je na prodej, protože do Londýna, kam přestupuji do Chelsea, si ho neberu. Nebudu riskovat, když se v Anglii řídí vpravo a jezdí vlevo.

6. Nejdůležitější rozhodnutí Před pěti lety, když mi bylo sedmnáct. Chytal jsem v té době za Viktorii Plzeň a měl sen, že to dotáhneme až do ligy a že vždy budu hrát jen za Plzeň. Ale dostal jsem nabídku na přestup do Blšan. Řekl jsem si: Hm, první liga! To bych měl zkusit. A tak jsem šel. A vlastně rozhodl o své kariéře. A druhé nejdůležitější rozhodnutí se váže k letošnímu roku. Samozřejmě jde o přestup do Chelsea. Opět se mi mění život a kariéru posouvám do ještě vyšší kategorie.

7. Momentální profesní priorita č. 1 Jednoznačná: uspět na mistrovství Evropy.

8. Ideální prezident České republiky To bych ho musel z někoho složit. Ale výběr pana Klause mi při pohledu mezi ostatní naše politiky momentálně vychází jako ideální. Ale ono skutečně nebylo moc na výběr. Pan Klaus má ve světě renomé, a to se počítá.

Praha, 9. června 2004

Na vesnici do Londýna

Kolik ten Čech v té Chelsea bude brát? zajímal se český fotbalový národ, když brankář české fotbalové reprezentace Petr Čech přestoupil z francouzského Stade Rennes do Chelsea Londýn. Zatím se to neví, ale možná ještě před jeho prvním zápasem za věhlasný klub média tuto informaci zveřejní. Je na to připraven? „Ani nevím,“ říká a hned přidává: „Vždyť já nejsem mediální hvězda a v klubu jsou hráči s mnohem vyššími platy.“ Tak si počkejme.

Po dvou letech opouštíte Rennes a míříte do Londýna. Už máte vybrané bydlení a zabaleno? Vím, že se říká: Lepší vyhořet, než se stěhovat. Požár jsem naštěstí nezažil. Stěhování před dvěma roky, když jsem do Francie přestupoval ze Sparty. Ale tehdy jsme vlastně ještě skoro nic neměli. Prostě jsme se v Čechách tehdy ještě s přítelkyní Martinou zabalili a jeli. Za ty dva roky jsme si samozřejmě pořídili vybavení. Nyní už je skoro vše zabalené a připravené na cestu. Jenže zatím není kam nábytek a ostatní věci převézt. Ještě jsme si v Anglii nesehnali bydlení, které by nám vyhovovalo.

Jak vlastně probíhá hledání bydlení v novém prostředí? Pomůže vám v tom někdo z Chelsea? Ale samozřejmě. Mají tam oddělení, jehož lidé se starají o nové hráče. Naznačili jsme jim s manželkou, o co bychom měli zájem, a čekáme, že nám nabídnou tři až čtyři možnosti. Ty si prohlédneme a buď si vybereme, nebo se bude hledat dál. Trochu spoléháme na lidi z klubu, protože já jsem byl v Londýně jen jeden den při podpisu smlouvy, a to jsem viděl pouze stadion na Stamford Bridge. Nedostal jsem se ani na tréninkové hřiště. Ale víme, že nechceme bydlet v centru. Ze dvou důvodů: Londýn je pověstný svými dopravními zácpami a v Rennes jsme si zvykli bydlet v přírodě. Takže by se nám zamlouvalo něco v blízkosti tréninkového hřiště, samozřejmě se zahradou a ještě na vesnici jako v Rennes.

Bydlení si platíte sám, nebo jde na účet klubu? Sám. Klub dává hráčům takové peníze, aby si mohli dovolit, o co mají zájem.

Bude při výběru bydlení rozhodující cena, nebo místo? Jako jestli se budu dívat na každou libru, kterou bych měl zaplatit navíc? Ne, to fakt ne. Vždyť jsem podepsal smlouvu na pět let.

Anglické kluby většinou vyplácejí mzdu týdně a nikoliv měsíčně. Těšíte se, že vám každý týden přibudou na účtu peníze? Těšil bych se, ale Chelsea je právě jedním z těch výjimečných klubů, který platí měsíčně. Takže zůstane vše při starém.

V Anglii je na rozdíl od Francie nebo Česka běžné, že se zveřejňují platy hráčů. Jste na to připraven? Ono to tak úplně není. V Anglii se zveřejňují hlavně platy nejlépe placených hráčů. A to je to, co nejvíc lidi mate. Pak si myslí, že také ostatní hráči vydělávají tolik. Neříkám, že budu špatně placen, ale rozhodně jsou v klubu hráči s daleko vyššími platy. Aby to bylo objektivní, měl by se zveřejnit žebříček všech hráčů, i těch s nejnižšími příjmy. Uvedu příklad ještě z doby, kdy jsem hrál českou ligu: můj plat v Blšanech nebyl ani na úrovni průměrné mzdy v Česku.

Čím si uděláte radost z první anglické výplaty? Záleží, co budeme potřebovat nebo jakou budeme mít náladu. Není to tak, že bych si z každé výplaty něco koupil.

Jak se domluvíte anglicky? Obstojně. Učil jsem se ve škole a věřím, že mi to k něčemu bude. Znát jazyk před příchodem do nové země je velká výhoda. Poznal jsem to ve Francii. Zpočátku jsem nerozuměl. Věřím, že v Londýně to bude o hodně snazší.

Odcházíte z dvěstěpadesátitisícového Rennes do mnohamilionové metropole. Čekáte problémy? Rennes se samozřejmě nedá s Londýnem srovnávat, ale záleží na tom, jak rychle se člověk zabydlí a najde nové známé. Londýn je kosmopolitní město, takže by neměl být problém zapadnout. Navíc si člověk může vybrat, ve které čtvrti chce bydlet. Jsem přesvědčen, že na nás nebudou pohlížet jako na přistěhovalce.

To jste s manželkou zažili v Rennes? Ne, ne. Francouzi jsou příjemní a ochotní. Pomohlo nám, že jsme bydleli v malé vesničce nedaleko Rennes.

Hodně fotbalistů si zakládá na sportovních a rychlých vozech. V čem hodláte jezdit po Londýně vy? Manželka má zájem o malé auto do města, což samozřejmě chápu. Já se nepovažuji za fanatika do aut, takže nevyhledávám sportovní kabriolety, abych se předváděl. Na prvním místě je bezpečnost.