1. Nejzajímavější člověk, se kterým jsem se v poslední době seznámil:
Jsou dva. O setkáních s nimi jsem velice často přemýšlel a myslel na ně. Prvním je slavný onkolog a děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Josef Koutecký - úctyhodný člověk, který pro mě ztělesňuje leccos z toho, kam bych se chtěl dostat. A Gábina Osvaldová, i když tu už znám déle. Není lehké, když ženská stárne. Nese to s sebou řadu komplikací, navíc je v složité osobní situaci. Obdivuji, jak to Gábina bere přirozeně, je normální ženská, což považuju za unikát. Je osvěžující potkat ženu, která se tak pere s životem a má názory srovnané jako ona.
2. Nejlepší nápad, o kterém jsem se dozvěděl:
V rozestavěném pavilonu malých afrických savců chceme ukázat spoustu zvířat, která obvykle neuvidíte, protože žijí jen pod zemí. Budou tam i brouci a vrchní kurátor plazů Petr Velenský spolu s fotografem Vladimírem Fymanem vymysleli originální způsob, jak návštěvníkům jejich život pod zemí ukázat.
3. Největší pitomost, se kterou jsem se setkal:
Zrovna dneska. Po Praze máme billboardy se dvěma velkými slony. V dolním rohu, mezi logy sponzorů, je i logo chovného a rozmnožovacího programu – dva pářící se sloni - s podtitulem My chceme slůně. Volal mi novinář z Večerníku Praha, že je lidé zavalují telefonáty. Jsou pobouřeni, že „tuhle sloní šoustačku“ zveřejňujeme. Tomu nerozumím. Zvolili jsme stylizovanou podobu, s pářením v podstatě nemá souvislost, má jít o sdělení, které ztělesňuje nadsázku. A nadsázka a humor do zoo patří, zvlášť v komunikaci s veřejností. Takže podobné telefonáty jsou podle mě úplná pitomost.
4. Nejhezčí zážitek:
Je mi necelých čtyřicet a mám dceru starou dva a půl roku. Pro stárnoucího chlapa je to zážitek. Komunikace s ní jsou nejkrásnější chvilky v životě. To se mnou zahejbá a naplňuje mě.
5. Největší investice:
Tento a příští rok jsem vyhradil obnově zahrady. Všechny síly věnuji práci, ostatní jde stranou, včetně rodiny. V současné době pracujeme na patnácti stavbách a k tomu projektujeme další. Zvládáme to za cenu až devastačního úsilí. Dostali jsme peníze (od města, pojišťovny, veřejnosti), které musíme proinvestovat do konce roku, jinak o ně přijdeme. Je jich ale tolik, že to téměř nelze ukočírovat.
6. Nejdůležitější rozhodnutí:
Byla dvě: Zaprvé vrátit do zahrady slony. Stál jsem před rozhodnutím, zda sem přivezu dva nové slony (samici a samce) – riziko spočívá v tom, že povodeň se může vrátit. Anebo nechám slonice dožít a zbytečně jim utíkat čas. Nakonec jsme přivezli samce a samici v reprodukčním věku a investovali asi milion a půl do provizorních opatření a vybudování evakuačních koridorů. Doposud nevím, jestli jsem se rozhodl dobře.
Zadruhé vrátit sem stejné gorily, které tu prožily povodeň. Nikdo z autorit v oboru nedokáže říci, co se jim honí hlavou. Půlka říká, že gorila se oklepe snáze než člověk, který je fixovaný na tragédii. V přírodě to tak funguje: část stáda se utopí, zbytek jde dál. Druzí tvrdí, že gorily budou panikařit a žít v hrůze. Náš pavilon je ale nejlepší chovné zařízení v Česku, tak jsme vrátili dvě chovné samice ze Dvora Králové a sehnali samce v Anglii.
7. Momentální profesní priorita číslo 1:
Tento a ještě příští rok obnova zoo po povodni. A zachovat kontinuitu. Nesmí se stát, aby nyní proběhl šílený boom, všechno se rozestavělo, dodělalo a pak se najednou řeklo, že zoo má dost. Zahrada ale stárne i morálně. Až dokončíme obnovu, na řadě bude třeba téma sloni. Mají hrozný pavilon, v záplavové zóně. S tím musíme něco udělat.
8. Ideální prezident České republiky:
Znám osobně všechny kandidáty z trojí volby. Byl jsem pro Otakara Motejla. Nedokážu posoudit, jestli by byl dobrý prezident, ale lidsky by mi nejvíc vyhovoval. Nebo Tomáš Halík. Nevadilo by mi, že je duchovní.
Praha, 16. října 2003
