The Magical Stock Market Can't Last, napsaly nedávno The New York Times. Článek vyjadřuje přesvědčení, že trh roste příliš dlouho, akcie na americké burze jsou vysoko a neodpovídají reálnému výkonu americké ani světové ekonomiky, takže je jen otázkou času, kdy naberou směr dolů. V posledních osmi letech dochází k druhému nejdelšímu růstu akcií na americké burze od roku 1900. Dow Jones index je na historickém maximu. Přesto, nebo právě proto, i Timesy věstí, že dřív nebo později přijde pád.
Deutsche Bank svůj pravidelný výhled pro investory publikovaný v září nazvala „The Next Financil Crisis“. Deutsche Bank přitom vyjmenovala hned 11 možných spouštěčů globální ekonomické krize, která může být stejná nebo i tvrdší než ta poslední před deseti lety. Zároveň se obává, že státy, respektive jejich centrální banky, nemají již nástroje na to, vyřešit příští krizi podobě jako tu poslední. Tedy – zjednodušeně řečeno – vytisknutím bilionů dolarů převést dluhy soukromých firem (hlavně bank) na stát.
Nebo snad státy zvolí ještě extrémnější monetární politiku, tedy tváří v tvář krizi budou tisknout ještě více peněz? Tak se ptá tým analytiků Deutsche Bank a mluví o křižovatce, která stojí před námi. Ta ukáže, jak prozíraví a schopní centrální bankéři a politici jsou. Nebo zda se tentokrát ekonomika prostě vymkne z kontroly regulátorů. A poletí dolů jako ve 30. letech.
Nikdo neví, kdy a jak hluboko americký a tím pádem globální akciový trh klesne. Kdy přijde příští finanční krize. Nikdo neví, jak vysoko ještě akcie vystoupají, než se jejich trajektorie změní. Současný růst může trvat třeba ještě rok. Ale situace, kdy několik gigantů jako Apple a Facebook táhne růst celé burzy, kdy zadlužení západních i východních ekonomik zůstává obrovské, kdy velký objem peněz vede k investování do nerentabilních byznysů, není ničím jiným než nafukováním bubliny. K tomu si přidejme geopolitické události, které mohou být zdrojem velké nestability (Donald Trump versus Severní Korea).
Když bublina splaskne, vydělají na tom dvě skupiny lidí. Ti, co jsou tak bohatí, že budou bohatí, i když při krizi o něco přijdou. Ale to si pak násobně vynahradí, když budou během ekonomického ochlazení nakupovat všechna možná aktiva za hubičku.
Druhou skupinu tvoří ti, kteří budou na krizi připraveni. Financial Times v září uveřejnily inzerát na seminář, který má ukázat, jak největší investoři typu Michaela Bloomberga sází proti ekonomickému růstu. Jak v FT napsal Jason Butler, autor blogu Wealth Man, zhruba toto: Akcie každopádně klesnou, protože už dlouhou dobu míří vysoko, hnané přirozenou náruživosti kapitalistické ekonomiky. Je to zákon ozkoušený v historii. V průběhu času jdou akcie zhruba třetinu doby nahoru, třetinu doby dolu a třetinu se vzpamatovávají z předchozího pádu.
Shah Gillani, respektovaný investor z Wall Street, v srpnu ve svém newsletteru důrazně doporučil svým klientům mít u všech akcií stop-loss order 10% pod cenou trhu. Tedy být připraven na to, že trh může jít dolů a aby se akcie automaticky prodaly, byť se ztrátou. Shah nepředvídatelnost dnešní ekonomiky komentuje citátem boxera Mike Tysona: „Každý má plán. Dokud nedostane pěstí do obličeje.“ Šedesátník Shah Gilani zažil za svou kariéru už párkrát naplnění zákona, který praví, že co jde nahoru, musí taky dolů. Na rozdíl od většiny obchodníků na Wall Street, o kterých Financial Times napsaly, že „jsou tak mladí, že si ani nepamatují krizi, která začala v roce 2007“.
Přečtete si esej Přijdeme o peníze?
Přijdeme o peníze? Díl 1.
Přijdeme o peníze? Díl 2.
Přijdeme o peníze? Díl 3.
Pohybovat se s velkou opatrností na přehřátém akciovém trhu radí svým klientům i Martin Novák z pražské Trading Academy, jedné z mála firem na našem trhu, která důsledně školí zájemce o investování na trzích, nejen akciových. „Máme stovku klientů, investují mezi 50 až 100 000 dolarů a většina z nich je velmi úspěšná. Jenže doba je nyní velice nejistá, proto je třeba hledat nové cesty v investování. A hlavně zabezpečení majetku,“ říká Novák.
Jaké možnosti nám toto pozdní léto, kde tolik hlasů varuje před příchodem zimy, nabízí? Překvapivě hodně. Gillani, Novák a další experti totiž jedním dechem dodávají, že dnešní ekonomika je sice křehká, ale díky rozvoji informačních technologií, které ženou vpřed globalizaci, také plná dříve netušených možností. A navíc, v současné době, tedy krátce před krizí, může růst akcií a celého trhu nabírat na síle. A to je příležitost pro velké výdělky. Jen musíte včas z toho vlaku vyskočit a akcie a další aktiva vyměnit za hotovost či jiné „bezpečné přístavy“, jak investoři říkají konzervativním způsobům uložení peněz (zlato, půda atd.).
Češi do akcií neinvestují tolik jako Američané nebo Západoevropané, což je pro ně špatné a dobré zároveň. Sice v dobách konjunktury nevydělají zdaleka tolik, co Američané, ale zase tolik neriskují, když přijde pokles burzy. Američané, kteří mají v akciích a investičních instrumentech obvykle i svůj důchod, sledují vývoj ekonomiky mnohem pozorněji a s větší úzkostí než v naší malé zemičce na periferii západního světa.
Co když se ale ochladí světová ekonomika tak, že i u nás firmy budou propouštět a střední a nižší třída bude mít problémy se splácením dluhů? To pak Čechy krize postihne, ať mají peníze v akciích nebo ne. Přehřáté akcie na Wall Street mají vliv na každého z nás, to už je holt ta globalizace.
Je to zvláštní svět, kde v době největšího blahobytu, který právě zažíváme, také nejvíce rostou dluhy domácností a státu. Kam se poděla protestantská etika spoření a investování, jak jí známe od Maxe Webera? Významnou řeč na toto téma přednesl loni Ray Dalio, považovaný za nejúspěšnějšího hedge fund manažera na světě. Mluví o 50-75letém úvěrovém cyklu, který nyní spěje ke konci, a s tím souvisejícími problémy ekonomiky, která se dopuje dluhem. Jako nemocný člověk, který neléčí příčiny svých obtíží, ale bere jen prášky proti bolestem.
Ne všichni jsou ovšem v otázce dluhu tak opatrní. Nositel Nobelovy ceny a prominentní sloupkař The New York Times Paul Krugman říká, že „dluh je dobrý“. A že se dluhy nemusí tak úplně splatit, jen rozumnou hospodářskou politikou obsluhovat úroky z nich plynoucí. Řada ekonomů považuje politiků centrálních bank za správnou a věří, že díky technologickému pokroku čeká globální ekonomiku další růst. Že vlastně díky všem těm novým impulsům nelze až tak moc odvozovat budoucnost od minulosti. Že historické cykly růstů a krizí nebudou už třeba fungovat, protože dnešní civilizace je zcela odlišná od toho, jak jsme žili dřív.
Komentáře vývoje světové ekonomiky od renomovaných ekonomů, investorů, intelektuálů a politiků jsou často zcela protichůdné a proti datům pro jeden argument se dá najít interpretace těch samých dat svědčících pro úplný opak. Takže nechť čte laskavě dál jen ten, kdo soudí, že ekonomický růst a pokles je něco jako přírodní zákon, který platil, platí a platit bude. A že je proto dobré se zamyslet už teď, co dělat, když víme, že nic neroste do nekonečna.
Kam investovat? Jak si zabezpečit majetek? Češi jsou konzervativní a míra růstu jejich úspor za loňský rok (170 miliard korun) dvojnásobně překročila tempo růstu zadlužení domácností, což je dobrá zpráva. Jenže jejich konzervatismus je často jen převlečená lenost, nevzdělanost a strach z nového. Z toho vyplývá několik důsledků. O nich více v příštím díle.
Přečtěte si předcházející díly Book of Change Jana Müllera:
Slunce nás může uvrhnout do tmy
Až se vypnou bankomaty, díl 3.
Až se vypnou bankomaty, díl 2.
Až se vypnou bankomaty, díl 1.
Co když přijde globální kolaps?
